„Vím, že ji zabijí, a musím ji chránit,“ říká Čačár o rodičích své manželky, které rozzuřilo, že se jejich dcera rozhodla provdat za muže ze znepřáteleného kmene. V tradiční venkovské společnosti v Pákistánu je sňatek bez souhlasu rodičů považován za natolik vážnou urážku cti rodiny, že ji může smýt jen smrt.
Skupiny na ochranu lidských práv odhadují, že ve jménu „cti“ je v Pákistánu každý rok zabito na 500 lidí, převážně žen. Oběti obvykle pocházejí z chudých venkovských rodin a zabíjejí je jejich vlastní příbuzní.
Krátce poté, co se Čačár před rokem oženil s Humírou Kambovou, uprchl pár ze své domovské provincie Sindh do Karáčí. Tady našli útočiště v těsném pokojíku v blízkosti policejní kantýny, o který se dělí ještě s jedním párem ve stejné situaci jako oni. Bojí se, že když vyjdou ven, zabijí je.
Žijí tu už čtyři měsíce a nevědí, kdy pro ně bude bezpečné stanici opustit.
Podle pákistánských zvyků, které se stále dodržují na většině venkova, mohou být muž či žena prohlášeni za vyvržence, pokud se zapletou do mimomanželského sexu nebo si vyberou sami manželku či manžela. Lidé ve venkovských oblastech Pákistánu mají jen mizivou důvěru k policii a soudům ve velkých městech. Problémy tu řeší džirgy, vesnické rady starších. Těmi ale často manipulují mocní, a džirgy se tak stávají nástrojem nařizujícím násilí proti slabým.
Nejslabšími ze všech jsou v tradiční, muži dominované muslimské společnosti ženy, a proto jsou právě ony často terčem, uvádějí skupiny na ochranu lidských práv. „Proč se tohle děje? Protože ženy jsou vždycky těmi, kdo nemá žádné zastání, ať už právně nebo společensky,“ říká o obětech Anis Harúnová z nadace Aurat, která se zabývá obranou práv žen.
„Nikoho neznají, nemají kontakty, nemají peníze, které by mohly policii nabídnout. A pachatelé mají vyšší společenské postavení,“ vysvětluje.
Změnit se musí myšlení
Naděje na změnu podle ní nenastane, dokud zákonodárci nezmění vlastní myšlení.
Nejvzdělanější městští Pákistánci tento druh násilí odmítají a bývalý prezident Parvíz Mušaraf podnikl malé kroky, aby osud žen zlepšil. Ale změny jsou pomalé. Senátor z provincie Balúčistán koncem loňského roku vyvolal poprask, když prohlásil, že zabití pěti žen, které byly zastřeleny či pohřbeny zaživa v rámci „ochrany cti“, bylo projevem kmenových tradic.
Onen senátor Sardár Israrulláh Zahrí je nyní ministrem federální vlády.
Skupiny na ochranu lidských práv odhadují, že ve jménu „cti“ je v Pákistánu každý rok zabito na 500 lidí, převážně žen. Oběti obvykle pocházejí z chudých venkovských rodin a zabíjejí je jejich vlastní příbuzní.
Krátce poté, co se Čačár před rokem oženil s Humírou Kambovou, uprchl pár ze své domovské provincie Sindh do Karáčí. Tady našli útočiště v těsném pokojíku v blízkosti policejní kantýny, o který se dělí ještě s jedním párem ve stejné situaci jako oni. Bojí se, že když vyjdou ven, zabijí je.
Žijí tu už čtyři měsíce a nevědí, kdy pro ně bude bezpečné stanici opustit.
Podle pákistánských zvyků, které se stále dodržují na většině venkova, mohou být muž či žena prohlášeni za vyvržence, pokud se zapletou do mimomanželského sexu nebo si vyberou sami manželku či manžela. Lidé ve venkovských oblastech Pákistánu mají jen mizivou důvěru k policii a soudům ve velkých městech. Problémy tu řeší džirgy, vesnické rady starších. Těmi ale často manipulují mocní, a džirgy se tak stávají nástrojem nařizujícím násilí proti slabým.
Nejslabšími ze všech jsou v tradiční, muži dominované muslimské společnosti ženy, a proto jsou právě ony často terčem, uvádějí skupiny na ochranu lidských práv. „Proč se tohle děje? Protože ženy jsou vždycky těmi, kdo nemá žádné zastání, ať už právně nebo společensky,“ říká o obětech Anis Harúnová z nadace Aurat, která se zabývá obranou práv žen.
„Nikoho neznají, nemají kontakty, nemají peníze, které by mohly policii nabídnout. A pachatelé mají vyšší společenské postavení,“ vysvětluje.
Změnit se musí myšlení
Naděje na změnu podle ní nenastane, dokud zákonodárci nezmění vlastní myšlení.
Nejvzdělanější městští Pákistánci tento druh násilí odmítají a bývalý prezident Parvíz Mušaraf podnikl malé kroky, aby osud žen zlepšil. Ale změny jsou pomalé. Senátor z provincie Balúčistán koncem loňského roku vyvolal poprask, když prohlásil, že zabití pěti žen, které byly zastřeleny či pohřbeny zaživa v rámci „ochrany cti“, bylo projevem kmenových tradic.
Onen senátor Sardár Israrulláh Zahrí je nyní ministrem federální vlády.
