Neustále se opakují stará známá jména - Václav Klaus je jakousi obdobou skupiny Lucie při Andělích. Když mají Svěrák nebo Hřebejk nový film, automaticky je to katapultuje do role favoritů; stejně tak mezi nominovanými nikdy nechybí momentální ministr průmyslu bez ohledu na jméno a stranickou příslušnost. Stavba dálnice je u Ropáka vždy podobnou zárukou vysokých šancí jako na Lvech laskavý český humor. Snaha o stavbu další jaderné elektrárny okupuje nominace stejně předvídatelně jako Monkey Business. Aňa nebo Táňa v hlavní roli je stejnou sázkou na jistotu jako stavba nákupního centra nebo pokus o zachování lidského života na Šumavě.
I Ropák tak jako popkulturní ceny slouží hlavně jako společenská akce, při níž si určité společenství utuží vztahy a vytvoří dojem, že jejich oblíbené hodnoty jsou hodnotami všech. Zatímco lokální nominace zpravidla souvisejí s nějakým místním sporem a drží se životního prostředí, čím jsou jména celostátně známější, tím víc jde o politiku. Kde by se jinak v ekologické antiolympiádě vzal Pavel Bém, nominovaný za prosazování stavby vysokých domů?A dostala by se do ní Kateřina Neumannová, kdyby jejímu (absurdnímu) lyžařskému závodu na Pražském hradě nepřihlížel Václav Klaus?
Máme pro organizátory tip, jak vyplout ze stojatých vod. Žádná svévolná lidská aktivita posledního roku tak neškodí přírodní rovnováze jako zavádění biopaliv. Kvůli tomu, jak vytlačují z půdy obilí, se zdražují potraviny. Ničí se kvůli nim rašeliniště a kácejí pralesy v Indonésii. I my se na tomto šílenství podílíme. Biolíh dovážíme z Brazílie. řepku sice částečně pěstujeme doma, ale podle nových studií i přidávání metylesteru řepkového oleje do paliva působí víc škody než užitku. Ropáka roku by si určitě zasloužil ten, který nevynechal své zásluhy o podporu biopaliv v žádném rozhovoru, který poskytl - předseda zelených Martin Bursík.
