Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Funkcionalistická Rothmayerova vila: jako by majitelé právě odešli

Kultura

  6:00
PRAHA - Dnes se rodinná vila na první pohled ztrácí v městské zástavbě. Když ji ale v roce 1929 Otto (Rothmayer) dokončil, vypadala jako osamocený maják na okraji Prahy. Tento dům měl na rozdíl od slavných funkcionalistických vil štěstí. Rodina Rothmayerů se vždy starala o zachování původního stylu. Nyní se vila po rekonstrukci otevírá pro veřejnost.

Rothmayerova vila foto: Ondřej Polák

Obyčejná ulice v pražských Střešovicích, jeden dům vedle druhého a na jejím konci je neobvyklá vila. Strohá, přísná fasáda, barevné okenní rámy a vinná réva. Když se pootevře malá branka, je tu směs oblázků, velké kamenné dlaždice a klidná zahrada. Vše žije v tichu, v dokonalé symbióze s přírodou.

Je to svět, který vytvořil Otto (Rothmayer) pro svoji rodinu, a nyní má veřejnost poprvé možnost do něj nahlédnout. Jeho otec byl majitelem truhlářské firmy a doufal, že jeho jediný syn narozený v roce 1892 převezme podnik.

Otto se vyučil truhlářem a od roku 1912 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Jože Plečnika. Spolupráce s věhlasným slovinským architektem zásadně ovlivnila Rothmayerovu tvorbu. Oba pocházeli z rodin, kde se ctilo řemeslo, oba byli zastánci precizního zpracování a používali přírodní materiály jako důležitý prvek v interiéru i exteriéru.

V roce 1920 byl Plečnik pověřen úpravami Pražského hradu a jako svého asistenta si vybral osmadvacetiletého Rothmayera. Po několika měsících však Plečnik dostal nabídku učit v rodné Lublani, a tak přestavbu Hradu dozoroval na dálku, hlavní zodpovědnost zůstala na jeho asistentovi.

Vila Otty Rothmayera postavená v letech 1928 - 1929.
Rothmayerova vila

„(Rothmayer) od svého učitele převzal fascinaci středomořskou architekturou, ale postupně si našel svůj vlastní styl. Oprostil se od ornamentů a dekoru a hlavní důraz kladl na prosté řemeslné zpracování, kde dominovalo dřevo, kov či sklo. Nejlépe lze toto stylové odklonění ilustrovat právě na jeho vile v Praze 6,“ vysvětluje Petr Krajči z Národního technického muzea, který se podílel spolu s Marií Szadkowskou z Muzea hlavního města Prahy na vytvoření expozice v rekonstruované vile.

Dva tvůrčí světy

(Rothmayer) si svůj domov vystavěl na poli, stranou od ruchu velkoměsta. Nedaleko odsud byl později postaven dům významného stavitele Františka Müllera, který je také přístupný pro veřejnost. „Možná se někdy s Rothmayerem potkali, ale spíš bych řekl, že se asi míjeli. Přece jen patřili každý k jinému okruhu– Müller byl velký stavební podnikatel, jehož vilu navrhl slavný architekt Adolf Loos,“ říká Krajči a představuje dům Rothmayerových.

Hlavní vstup vede ze zahrady, návštěvník by možná očekával klasické uspořádání: předsíň, obývací pokoj, ložnici a dětský pokoj. Nic takového tu ale není. V přízemí je kuchyně s fortelným nábytkem, který (Rothmayer) vytvořil na míru pro celý dům. Z předsíně se vchází i do pracovny jeho manželky, textilní výtvarnice Boženy Rothmayerové, rozené Hornekové. Seznámila se s Rothmayerem v roce 1929 a o rok později se společně s jeho rodiči nastěhovali do břevnovské vily.

Její pracovna, to je dřevěný stůl, židle, strohé lůžko, několik textilních doplňků a velká stěna ze dřeva. Světlo z jihu proniká do místnosti velkými okny a prostupuje celý prostor. Podobně je řešena architektova pracovna, která se nachází o patro výš. Vmístnosti jsou navíc dvě knihovny a bezpočet drobných objektů.

Vnitřní život ve vile byl hlavně tvůrčí, zahrada sloužila jako místo pro odpočinek a hovory s přáteli. „Zahrada se postupně měnila, přibývaly nové prvky, například bílý zahradní nábytek z betonářské oceli nebo zkamenělé dřevo. Je tu také několik cestiček z kamenných dlaždic, (Rothmayer) si je nechal přivézt, když se likvidovala stará dlažba na třetímnádvoří Hradu. Na první pohled se to možná nezdá, ale vše, co vidíte v zahradě, je dobře promyšlené. Každý kámen nebo rostlina tu má své pevné místo,“ říká Krajči.

Záchrana díky kamnům

V roce 1956 dal (Rothmayer) na Hradě výpověď, protože mu bylo jasné, že tehdejší vedení nebude mít pochopení pro další přeměny. Skončil i na Uměleckoprůmyslové škole a odešel do důchodu. Věnoval se menším zakázkám, vytvořil například výstavy pro Uměleckoprůmyslové muzeum a stálou expozici v Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou. (Rothmayer) zemřel v roce 1966, po jeho smrti se o dům staral jeho syn Jan.

Právě díky němu zůstal dům v takovém stavu, jak ho můžeme nyní vidět. Změny v interiéru jsou minimální. Podle Krajčiho v domě nikdy nebylo ústřední topení a to dům vlastně uchránilo před nacisty a komunisty, protože se nikomu nechtělo do vily, kde se topí v kachlových kamnech.

Pro Krajčiho byly hlavním zdrojem informací o vile nejen vzpomínky Jana Rothmayera, ale také snímky Josefa Sudka, který byl blízkým přítelem rodiny. Od 50. let Sudek chodil k Rothmayerovým na návštěvu a fotografoval proměny zahrady. V roce 2007 Jan (Rothmayer) prodal vilu Galerii hlavního města Prahy, která ji po rekonstrukci předala do užívání Muzeu hlavního města Prahy.

Sedm let se odborníci věnovali průzkumu v archivech a stále je co objevovat. „Zajímají nás vzpomínky pamětníků, kteří byli u Rothmayerů na návštěvě. Postupně to tu zabydlujeme, nechceme, aby z toho bylo strohé muzeum. Návštěvník by měl mít nejen pocit, jako by majitelé před chvilkou odešli,“ říká Krajči.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!