22. července 2013 10:39 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Rozhodnutí Nejvyššího soudu
v případu Petra Tluchoře

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Petr Tluchoř po propuštění z vazby. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Petr Tluchoř po propuštění z vazby. | foto: Vladislav GalgonekČTK
PRAHA Plný text odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu zadrženého bývalého poslance Petra Tluchoře (ODS), které ČTK poskytl důvěryhodný zdroj.

USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. července 2013 návrh obviněného Bc. Petra Tluchoře, t. č. ve Vazební věznici v Olomouci, na vydání rozhodnutí o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle § 10 odst. 2 tr. ř. a rozhodl takto: Obviněný Bc. Petr Tluchoř , t. č. ve Vazební věznici v Olomouci, je podle § 10 odst. 2 tr. ř. vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ohledně jednání spočívajícího v tom, že se spoluobviněnými Bc. Markem Šnajdrem a Ing.

Ivanem Fuksou společně v přesně nezjištěné době nejméně od 3. října 2012 do současné doby v Praze, jako úřední osoby - poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve společném úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch spočívající v tom, že v souvislosti se vzdáním se mandátu poslance a tím vytvoření reálné možnosti pro předsedu vlády České republiky a poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. Petra Nečase, že bude schválen vládní návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů, který byl vládou České republiky dne 6. 9. 2012 předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky a dále dne 6. 9. 2012 poslancům rozeslán jako tisk 801/0, s nímž vláda České republiky spojila žádost o vyslovení důvěry, získají členství v orgánech - představenstvu nebo dozorčí radě - a případně i v managementu společností, v nichž je majoritním akcionářem Česká republika, nebo ve státních orgánech, úmyslně v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu konkrétně s tím, aby poslanci v souladu s čl. 23 odst.

3 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb. Ústavy České republiky, jednali v souladu se svým slibem, kterým na svou čest slibují, že svůj mandát budou vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a dále, aby poslanci v souladu s čl. 26 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky vykonávali svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nebyli přitom vázáni žádnými příkazy, vykonávaje svou pravomoc v rozporu s citovanými ustanoveními čl. 23 odst. 3 a čl. 26 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, - předseda vlády České republiky a poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. Petr Nečas nejméně ode dne 18. 9. 2012 dal slib, prostřednictvím Mgr. Jany Nagyové a Mgr. Romana Bočka, MBA, poslancům Bc.

Petru Tluchořovi, Bc. Marku Šnajdrovi a Ing. Ivanu Fuksovi poskytnutí této formy úplatku, - poslanci Bc. Petr Tluchoř, Bc. Marek Šnajdr a Ing. Ivan Fuksa jako úřední osoby, kdy za osoby poslanců Bc. Marka Šnajdra a Ing. Ivana Fuksy po vzájemné dohodě jednal poslanec Bc. Petr Tluchoř, si nejméně ode dne 3. 10.

2012 dali slíbit úplatek ve formě získání členství v orgánech - představenstvu nebo dozorčí radě - a případně i v managementu společností, v nichž je majoritním akcionářem Česká republika, nebo ve státních orgánech, - předseda vlády České republiky a poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. Petr Nečas dále nejméně ode dne 5. 11. 2012 začal vyvíjet aktivitu směrující k tomu, aby poslancům Bc. Petru Tluchořovi, Bc.

Marku Šnajdrovi a Ing. Ivanu Fuksovi byl slíbený úplatek poskytnut, - dne 6. 11. 2012 byla mezi předsedou vlády České republiky a poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. Petrem Nečasem jako stranou nabízející úplatek, jednajícím prostřednictvím Mgr. Jany Nagyové a Mgr. Romana Bočka, MBA, a Bc. Petrem Tluchořem, Bc. Markem Šnajdrem a Ing.

Ivanem Fuksou, úředními osobami - poslanci, dosažena dohoda o obsahu úplatku - získání členství v orgánech - představenstvu nebo dozorčí radě - a případně i v managementu společností, v nichž je majoritním akcionářem Česká republika, nebo ve státních orgánech, - dne 7. 11. 2012 se poslanci Bc. Petr Tluchoř, Bc. Marek Šnajdr a Ing.

Ivan Fuksa, za příslibu úplatku ve formě získání členství v orgánech - představenstvu nebo dozorčí radě - a případně i v managementu společností, v nichž je majoritním akcionářem Česká republika, nebo ve státních orgánech, od předsedy vlády České republiky a poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. Petra Nečase, vzdali poslaneckého mandátu, které podle usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 4 VZV 5/2013, jímž bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. za použití § 174 odst. 2 písm. c) tr. ř. zahájeno trestní stíhání Bc. Petra Tluchoře, tvoří část skutku, ve kterém je spatřován trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a trestný čin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.

zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Odůvodnění : I.

Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě, usnesením ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 4 VZV 5/2013, zahájilo podle § 160 odst. 1 tr. ř., za použití § 174 odst. 2 písm. c) tr. ř. trestní stíhání obviněného Bc.

Petra Tluchoře pro jednání, jehož se měl dopustit se spoluobviněnými Bc.

Markem Šnajdrem a Ing. Ivanem Fuksou, kdy toto jednání mělo spočívat v tom, že společně "v přesně nezjištěné době nejméně od 3. října 2012 do současné doby v Praze, jako úřední osoby - poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, ve společném úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch spočívající v tom, že v souvislosti se vzdáním se mandátu poslance a tím vytvoření reálné možnosti pro předsedu vlády České republiky a poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. Petra Nečase, že bude schválen vládní návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů, který byl vládou České republiky dne 6. 9. 2012 předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky a dále dne 6. 9. 2012 poslancům rozeslán jako tisk 801/0, s nímž vláda České republiky spojila žádost o vyslovení důvěry, získají členství v orgánech - představenstvu nebo dozorčí radě - a případně i v managementu společností, v nichž je majoritním akcionářem Česká republika, nebo ve státních orgánech, úmyslně v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu konkrétně s tím, aby poslanci v souladu s čl. 23 odst. 3 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, jednali v souladu se svým slibem, kterým na svou čest slibují, že svůj mandát budou vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a dále, aby poslanci v souladu s čl. 26 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky vykonávali svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nebyli přitom vázáni žádnými příkazy, vykonávaje svou pravomoc v rozporu s citovanými ustanoveními čl. 23 odst. 3 a čl. 26 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, - předseda vlády České republiky a poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. Petr Nečas nejméně ode dne 18. 9. 2012 dal slib, prostřednictvím Mgr. Jany Nagyové a Mgr. Romana Bočka, MBA, poslancům Bc.

Petru Tluchořovi, Bc. Marku Šnajdrovi a Ing. Ivanu Fuksovi poskytnutí této formy úplatku, - poslanci Bc. Petr Tluchoř, Bc. Marek Šnajdr a Ing. Ivan Fuksa jako úřední osoby, kdy za osoby poslanců Bc. Marka Šnajdra a Ing. Ivana Fuksy po vzájemné dohodě jednal poslanec Bc. Petr Tluchoř, si nejméně ode dne 3. 10.

2012 dali slíbit úplatek ve formě získání členství v orgánech - představenstvu nebo dozorčí radě - a případně i v managementu společností, v nichž je majoritním akcionářem Česká republika, nebo ve státních orgánech, - předseda vlády České republiky a poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. Petr Nečas dále nejméně ode dne 5. 11. 2012 začal vyvíjet aktivitu směrující k tomu, aby poslancům Bc. Petru Tluchořovi, Bc.

Marku Šnajdrovi a Ing. Ivanu Fuksovi byl slíbený úplatek poskytnut, - dne 6. 11. 2012 byla mezi předsedou vlády České republiky a poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. Petrem Nečasem, jako stranou nabízející úplatek, jednajícím prostřednictvím Mgr. Jany Nagyové a Mgr. Romana Bočka, MBA, a Bc. Petrem Tluchořem, Bc. Markem Šnajdrem a Ing.

Ivanem Fuksou, úředními osobami - poslanci, dosažena dohoda o obsahu úplatku - získání členství v orgánech - představenstvu nebo dozorčí radě - a případně i v managementu společností, v nichž je majoritním akcionářem Česká republika, nebo ve státních orgánech, - dne 7. 11. 2012 se poslanci Bc. Petr Tluchoř, Bc. Marek Šnajdr a Ing.

Ivan Fuksa, za příslibu úplatku ve formě získání členství v orgánech - představenstvu nebo dozorčí radě - a případně i v managementu společností, v nichž je majoritním akcionářem Česká republika, nebo ve státních orgánech, od předsedy vlády České republiky a poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. Petra Nečase, vzdali poslaneckého mandátu, - a dále dne 20. 12. 2012 byl bývalému poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Bc. Marku Šnajdrovi z iniciativy předsedy vlády České republiky a poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. Petra Nečase, za součinnosti dalších osob, poskytnut úplatek ve formě zvolení předsedou dozorčí rady společnosti ČEPRO, a. s., IČ: 60193531, - dne 11. 1. 2013 byl bývalému poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ing. Ivanu Fuksovi, z iniciativy předsedy vlády České republiky a poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr.

Petra Nečase, za součinnosti dalších osob, poskytnut úplatek ve formě zvolení za člena představenstva společnosti Český Aeroholding, a. s., a souběžně v tomtéž měsíci formou získání pozice vrchního ředitele pro strategii a rozvoj ve společnosti Český Aeroholding, a. s., IČ: 248 21 993, - dne 26. 1. 2013 byl bývalému poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Bc. Petru Tluchořovi, z iniciativy předsedy vlády České republiky a poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr.

Petra Nečase, za součinnosti dalších osob, poskytnut úplatek ve formě zvolení jím požadované osoby ? Libora Antoše - členem dozorčí rady společnosti České dráhy, a. s., IČ: 709 94 226, - přičemž Bc. Petru Tluchořovi, v důsledku jeho obav z případných následků tohoto postupu, dosud nebyl poskytnut úplatek v celém rozsahu, když do současné doby nezískal členství v orgánech - představenstvu nebo dozorčí radě - a případně i v managementu společností, v nichž je majoritním akcionářem Česká republika, nebo ve státních orgánech." Tím se měl obviněný Bc. Petr Tluchoř dopustit jednak trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) zákona č.

40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen "tr. zákoník"), spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jednak trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

II.

Dne 17. 6. 2013 podal obviněný Bc. Petr Tluchoř prostřednictvím svého obhájce JUDr. Marka Nespaly k Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí podle § 10 odst. 2 tr. ř., a to zda je vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle čl. 27 odst. 2 Ústavy České republiky.

V textu svého podání navrhovatel uvedl, že v popisu viněných skutků jsou obsažena data okamžiku údajného "přijetí slibu úplatku" pro navrhovatele, a to konkrétně 18. 9. 2012 (předseda vlády dal slib), 3. 10. 2012 (navrhovatel si dalšími dvěma spoluobviněnými, Bc. Markem Šnajdrem a Ing.

Ivanem Fuksou, dal slíbit úplatek), 6. 11. 2012 (měla být dosažena dohoda o obsahu úplatku), a nakonec 7. 11. 2012, kdy se navrhovatel vzdal poslaneckého mandátu. Následné tvrzené poskytnutí úplatku ve formě zvolení požadované osoby - Libora Antoše blíže nespecifikovanou osobou ("z iniciativy předsedy vlády České republiky a poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky RNDr. Petra Nečase, za součinnosti dalších osob") by bylo již jen realizací následující po dokonání údajného trestného činu. Veškerá uvedená jednání kladená navrhovateli za vinu tak jednoznačně spadají do období výkonu funkce jeho mandátu poslance a jsou v přímé souvislosti s výkonem tohoto mandátu.

Navrhovatel dále uvedl, že podle čl. 27 Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., dále jen "Ústava"), poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejích orgánech (čl. 27 odst. l Ústavy), kdy za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejích orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat a poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem (čl. 27 odst. 2 Ústavy). V těchto případech se jedná o tzv. hmotněprávní exempci, kdy nejen že nepřichází v úvahu trestní stíhání poslance, ale je dopředu vyloučena jeho trestní či jiná veřejnoprávní odpovědnost. Dosah pravidel o hmotněprávních exempcích se přitom neomezuje pouze na Poslaneckou sněmovnu, ale i na hlasování a projevy učiněné např. v jejích orgánech, kdy důležitým aspektem je, zda k projevu došlo v souvislosti s výkonem mandátu. Vzdání se mandátu je přitom přímo předvídáno Ústavou, a to v jejím čl. 25 písm. c). Jelikož byl až do svého vzdání se mandátu poslancem, vztahuje se na jeho jednání jako poslance v Poslanecké sněmovně tato hmotněprávní imunita. Skutečnost, že za projev poslance nemůže být tento vůbec stíhán a podléhá tak toliko disciplinárnímu řízení Parlamentní komory jejímž je členem, jasně vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 3. 10 2012, sp. zn. 11 Tcu 135/2012, když konstatoval, že za projev poslance v Poslanecké sněmovně, který je pokryt touto hmotněprávní imunitou, nelze považovat jen ústní vystoupení, ale jakékoliv jeho jednání v Poslanecké sněmovně (nejen výroky, ale i gesta, písemná podání, návrhy a jiné projevy vůle), čímž je třeba rozumět i rezignaci na mandát, jelikož se tak může stát pouze formou vystoupení na plénu Poslanecké sněmovny, nebo doručením písemného vzdání se mandátu k rukám předsedkyně Poslanecké sněmovny, tedy opět na půdě Poslanecké sněmovny. Navrhovatel učinil prohlášení o vzdání se mandátu přímo na plénu Poslanecké sněmovny dne 7. 11. 2012.

Ústava výslovně uvádí, že poslanci a senátoři při osobním výkonu svého mandátu nejsou vázání žádnými příkazy a pro hlasování v Poslanecké sněmovně a jejich orgánech nemohou být žádným způsobem postiženi. Při tomto hlasování je poslanec nebo senátor veden pouze svým vnitřním svědomím a za způsob hlasování může nést pouze politickou a nikoliv právní odpovědnost.

Obstarávání věcí obecného zájmu je právní termín. Úplatek lze nabídnout či přijmout či dát si slíbit v souvislosti s obstarávání věcí obecného zájmu, aby se dalo hovořit o trestném činu podplácení nebo přijetí úplatku.

Poslanec i senátor při hlasování v zákonodárném sboru neplní žádné úkoly a neobstarává žádný obecný zájem. V žádném případě nepřísluší výkonným složkám státní moci posuzovat, jaká případná výhoda toho kterého člena zákonodárného sboru při jeho hlasování ovlivnila nebo mohla ovlivnit, když toto právo náleží pouze voliči. Nelze v žádném případě připustit, aby tuto svobodnou kontrolu činnosti člena zákonodárného sboru ve vztahu k výkonu jeho mandátu prováděla místo voliče jiná složka státní moci (vyjma pravomoci Ústavního soudu posuzovat ústavnost obecných zákonů). Výkon mandátu poslance je plně svobodný, nikdo tedy nemůže být nucen vykonávat funkci poslance, pokud nechce a pohnutky, které určitého poslance mohou vézt ke vzdání se mandátu zcela jednoznačně, podléhají hmotněprávní imunitě, jak uvedeno výše.

Navrhovatel je proto přesvědčen o tom, že je v souladu s ustanovením § 10 odst. 2 tr. ř., tzv. dotčenou osobou a proto navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 10 odst. 2 tr. ř. rozhodl o tom, že obviněný Bc.

Petr Tluchoř je pro skutek vymezený v usnesení o zahájení trestního stíhání Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 4 VZV 5/2013, kterým je viněn jednak ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm a) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jednak ze spáchání trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, neboť na jeho jednání učiněná v souvislosti se vzdáním se mandátu poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, se vztahuje ochrana zaručená čl. 27 odst. 2 Ústavy.

K podanému návrhu se písemně vyjádřil státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě (dále jen "státní zástupce") přípisem, který obdržel Nejvyšší soud dne 25. 6. 2013. Uvedl, že se s argumentací obviněného ani částečně neshoduje. Obviněný ve svém návrhu podsouvá nepravdivou premisu, že je stíhán pro projev v Poslanecké sněmovně, kterým se vzdal svého poslaneckého mandátu. Tak tomu však není, neboť stíhaný skutek v uvedeném nespočívá, což je patrné z vymezení příslušného skutku v usnesení o zahájení trestného stíhání i z jeho odůvodnění. Podstatou příslušného skutku je to, že si obviněný (jako poslanec) nechal slíbit pro požadovanou osobu - Libor Antoš - zvolení za člena dozorčí rady společnosti České dráhy, a.s. výměnou za to, že nebude hlasovat proti předmětnému návrhu zákona a následně nechal tuto osobu do zmíněné funkce zvolit. O daném návrhu zákona však nakonec nehlasoval vůbec, protože v okamžiku hlasování již nebyl poslancem. Je mu tak kladeno za vinu, že nevykonával svůj poslanecký mandát v souladu se slibem poslance (podle svého nejlepšího vědomí a svědomí) a zjednodušeně řečeno "vyměnil" za uvedený slib zisk označené funkce. V souvislosti s dosud učiněnými skutkovými zjištěními lze s vyšším stupněm pravděpodobnosti učinit závěr, že danou funkci pro jím požadovanou osobu měl slíbenu a následně ji v důsledku svého postoje při inkriminovaném hlasování pro svého známého získal, když bez těchto okolností si jejím dosažením nemohl být jistý. Dále státní zástupce popsal charakter společnosti České dráhy, a.s. Věnoval se také pojmu úplatek z hlediska trestněprávní teorie a to v souvislosti s jednáním obviněného s poukazem na označený výkon svého poslaneckého mandátu a stejně tak se zabýval znaky obstarání věcí obecného zájmu. Poukázal v této souvislosti na určitá omezení poslance při výkonu jeho mandátu, jak plynou i ze zákona č.159/2006 Sb., o střetu zájmů ve znění pozdějších předpisů. Má za to, že jednání obviněného (jak bylo prověřováním zjištěno) již zjevně vybočilo z rámce běžných politických dohod, při kterých dochází k vyvažování zájmů celospolečenských nebo zájmů alespoň určité části společnosti, jak je představují programy politických stran, když jednání obviněného směřovalo pouze k uspokojení jeho ryze osobních a soukromých zájmů. Vytýkané jednání tak podle státního zástupce není pouhým projevem politické praxe, jako např. dohody představitelů politických stran o programových ústupcích v legislativním procesu nebo při dohodách o obsazení veřejných funkcí, ale vykazuje již znaky trestné činnosti. Proto státní zástupce v rovině vyšší pravděpodobnosti dovodil, že zjištěné skutečnosti nasvědčují spáchání trestného činu podplácení podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr.

zákoníku. Stejně tak se státní zástupce zabýval i znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to zhruba se stejnou argumentací jak je uvedena shora. V daných souvislostech poukázal i na trestněprávní úmluvu o korupci z 27. 1. 1999 (publikované pod č. 70/2002 Sb.m.s.), kterou Česká republika ratifikovala a která zavazuje státy trestně stíhat korupci i ve vztahu k členům tuzemských parlamentních shromáždění při výkonu jejich funkce. S ohledem na shora uvedené je státní zástupce názoru, že ve smyslu § 10 odst. l tr. ř. a contrario ve spojení s čl. 27 odst. 2 Ústavy není obviněný Bc. Petr Tluchoř v předmětné věci vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, neboť částečná hmotněprávní exempce na stíhaný skutek nedopadá, když projev, kterým se obviněný dne 7. 11. 2012 na zasedání Poslanecké sněmovny vzdal svého mandátu poslance není předmětem trestního stíhání zahájeného usnesením státního zástupce ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 4 VZV 5/2013. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud o návrhu obviněného podle § 10 odst. 2 tr. ř.

rozhodl tak, že obviněný ve smyslu § 10 odst. l tr. ř. a contrario není v trestním stíhání vedeném pro skutek popsaný v usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě ze dne 13.

6. 2013, sp. zn. 4 VZV 5/2013, vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení.

III.

Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.

Podle § 10 odst. 1 tr. ř. o vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení jsou z takové pravomoci podle trestního řádu vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.

Podle § 10 odst. 2 tr. ř. platí, že vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je někdo vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle tohoto zákona, rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu Nejvyšší soud. Podle § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. dále platí, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§ 10), nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán.

Ústava České republiky upravuje poslaneckou imunitu v článku 27 a v jednotlivých odstavcích uvádí všechny případy imunity členů Parlamentu.

Podle odst. 1 poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.

Podle odst. 2 za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem.

Podle odst. 3 za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.

Podle odst. 4 (ve znění účinném do 31. 5. 2013) poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.

Konečně podle odst. 5 poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

Z usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného Bc. Petra Tluchoře pro trestné činy dle § 329 odst. 1 písm. a) a § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku spáchané ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, které bylo obviněnému Bc. Petru Tluchořovi doručeno 13. 6. 2013 se podává, že obviněný se trestné činnosti měl dopustit v době od 3. 10. 2012 do zahájení trestního stíhání, tj. do 13. 6. 2013.

Obviněný Bc. Petr Tluchoř byl od května 2010 do 7. 11. 2012, kdy se vzdal poslaneckého mandátu, poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Nejvyšší soud proto k návrhu obviněného, v souladu s ustanovením § 10 odst. 2 tr. ř. řešil otázku zda a do jaké míry je obviněný Bc. Petr Tluchoř vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení.

Podle čl. 27 odst. 4 Ústavy, ve znění účinném do 31. 5. 2013, poslance není možno stíhat pro žádný trestný čin, pokud k tomuto stíhání není vydán souhlas komory, jíž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno. Poslanec má tedy v tomto smyslu výjimku (vynětí) z běžného režimu trestního stíhání. Výjimku má od okamžiku, kdy nabyl mandátu, tedy od svého zvolení poslancem (čl. 19 odst. 3 Ústavy).

"Souhlasem" se rozumí usnesení komory, jímž se vyslovuje souhlas k trestnímu stíhání člena komory pro určitý skutek. "Odepřením" se pak rozumí usnesení komory o tom, že se vyslovuje nesouhlas nebo usnesení o tom, že se souhlas nevyslovuje. Pokud nebylo přijato žádné usnesení nebo pokud nebylo o souhlasu nebo nesouhlasu vůbec komorou hlasováno, není věc vyřešena.

Ústava ani jednací řády přitom nestanoví žádnou lhůtu, během níž se komora musí usnést. Pokud není věc komorou rozhodnuta a poslanec nebo senátor ztratí mandát (např. vzdáním se poslaneckého mandátu, uplynutím volebního období), je možno jej poté, kdy přestal být poslancem, stíhat bez omezení.

Rovněž pokud se poslanec dopustil určitého skutku v době, kdy požíval poslanecké imunity, nebo před touto dobou, ale orgán činný v trestním řízení o souhlas s trestním stíháním v době trvání mandátu nepožádal, může být trestně stíhán pro tento skutek po skončení mandátu bez omezení.

Z výše uvedeného je zřejmé, že imunita zakotvená v ustanovení čl. 27 odst. 4 Ústavy, ve znění účinném do 31. 5. 2013, se na jednání, které je kladeno za vinu obviněnému Bc. Petru Tluchořovi usnesením Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. 4 VZV 5/2013, nevztahuje.

Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou imunity obsažené v čl. 27 odst. 2 Ústavy, a to zda se na jednání obviněného vztahuje hmotně právní imunita, tzv. indemnita, která má za následek vyloučení trestní odpovědnosti.

Článek 27 Ústavy v odstavci 2 konstatuje, že poslance nelze trestně stíhat za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo v jejich orgánech.

Projevem může být verbální vyjádření, není však vyloučena ani jiná forma - např. vyjádření se pokřikem, gestem, prostřednictvím transparentu, způsobu chování, typu oblečení aj. Podle extenzivního pojetí se projevy rozumí i písemná vyjádření, např. legislativní návrhy, podpisy na dokumentech, písemné interpelace, tedy "jakýkoli úřední úkon, jímž se poslanec či senátor projevuje při plnění svého mandátu v příslušné komoře Parlamentu" (Ústava a ústavní řád České republiky - Pavlíček, Hřebejk, str. 151).

Autoři vycházejí z toho, že projev je širší než výrok, což je pojem, který obsahovala Ústava 1920. Kromě historicko-jazykového zdůvodnění je možno rozšiřující interpretaci vyvodit i z toho, že není důvodu chránit imunitou verbální projevy a nechránit písemné projevy, ačkoliv mají v podstatě shodný význam - např. ústní a písemné interpelace. Podle komentáře (Sládeček, V., Mikule, V., Syllová, J., Ústava České republiky, 1. Vydání, C. H. Beck, Praha: 2007, s. 216) se projevem rozumí nejen výroky, ale i gesta, písemná podání, návrhy a jiné projevy vůle. Nejvyšší soud je toho názoru, že projev ve smyslu čl. 27 odst. 2 Ústavy by měl být vždy učiněn v souvislosti s výkonem mandátu poslance či senátora, ačkoli to není v tomto ustanovení výslovně uvedeno, avšak vyplývá to ze smyslu právní úpravy.

Úprava obsažená v čl. 26 Ústavy je vyjádřením volného mandátu poslance, při jehož výkonu není vázán na žádné pokyny nebo příkazy. Volný mandát je vyjádřením skutečnosti, že lid volí ve volbách své reprezentanty, kteří jej zastupují při výkonu státní moci, ale kteří nejsou vázáni ani příkazy nebo pokyny, které by jim lid během výkonu mandátu uděloval. Ústava nestanoví odpovědnost poslance za výkon mandátu, tedy s kvalitou plnění tohoto mandátu nespojuje žádné funkční důsledky. Jelikož se v Parlamentu střetávají názory skupin reprezentujících různé části voličstva, jde o místo, kde dochází k řešení konfliktu zájmů uzavíráním dohod mezi zájmovými skupinami. Zájmové střety jsou tak řešeny nikoli cestou striktního dodržování stranické linie, ale hledáním ad hoc kompromisů. Jelikož jsou zákonodárci jak reprezentanty lidu, tak i členy politických stran, musí při konečném rozhodování řešit, jaké zájmy budou reprezentovat. Konečné rozhodnutí je tak odrazem buď jejich svědomí, nebo zájmů, které by měli v parlamentu v souladu se stranickou politikou hájit.

Obviněný jako člen Občanské demokratické strany (dále jen "ODS") na jedné straně nesouhlasil s přijetím zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů, na druhé straně jako člen vládnoucí strany neměl zájem na tom, aby jejich vládě byla vyslovena nedůvěra. Právě v zájmu toho, aby nedošlo k pádu vlády se obviněný Bc. Petr Tluchoř vzdal mandátu poslance.

Především je nutno zdůraznit, že osobami požívajícími výsad a imunit podle zákona, v daném případě s ohledem na ustanovení § 10 odst. l tr. ř., jsou také poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Ti jsou chráněni imunitou na základě čl. 27 odst. 2 Ústavy. Za projev učiněný v poslanecké sněmovně je s ohledem na shora uvedené nutno pokládat jednání poslance v souvislosti s politickou činností a tedy jednání vedoucí k politickým dohodám, kompromisům či politickým rozhodnutím, ať už v rámci jedné či více politických stran či jejich koalic. Takovýmto projevem je třeba v daných souvislostech a s ohledem na dosud učiněná skutková zjištění rozumět i jednání obviněného, pokud v rámci výkonu svého poslaneckého mandátu odmítl vyjádřit svůj nesouhlas s přijetím zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů. Stejně tak lze označit za výkon jeho poslaneckého oprávnění i jeho další postoj, pokud se vzdal svého poslaneckého mandátu proto, aby umožnil pokračování vlády, která s přijetím uvedeného zákona spojila hlasování o důvěře.

Projev učiněný obviněným (poslancem) v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky tak není možné zakomponovat jako jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jehož se měl podle usnesení o zahájení trestního stíhání dopustit, tzn. v posuzované věci trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (kterých se měl dopustit jako spolupachatel). Pokud za daných okolností obviněný jako poslanec hlasoval o přijetí zákona (zdržel se hlasování) či vzdal se poslaneckého mandátu, nelze takové jeho jednání vztáhnout současně k naplnění všech znaků skutkových podstat již označených trestných činů, když takový projev je nejenom chráněn imunitou ve smyslu čl. 27 odst. 2 Ústavy, ale dosahuje již parametrů imunity (indemnity) z hlediska čl. 27 odst. l Ústavy. Podstatným však zůstává to, že v označeném období tak, jak je uvedeno ve skutkovém popisu shora, je obviněný chráněn imunitou poslance Parlamentu České republiky z hlediska čl. 27 odst. 2 Ústavy. Byť se popsané jednání obviněného jeví jako neetické či nekorektní, je současně zjevné, že jeho projev, kterým je nepochybně jeho hlasování v Poslanecké sněmovně (případně i to, že využil svého práva nehlasovat), stejně jako vzdání se mandátu poslance, je třeba vnímat jako projev poslance ve zřetelné souvislosti s výkonem jeho poslaneckého mandátu a na takový projev nezbývá než vztáhnout ustanovení čl. 27 odst. 2 Ústavy. Za těchto okolností nelze takový postup (projev) poslance posunout až do roviny trestněprávních úvah.

Současně je třeba konstatovat, že ani ze skutku popsaného v odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání nijak neplyne, že by se protiprávního jednání měl dopustit mimo půdu Poslanecké sněmovny či jejích orgánů, kdy z hlediska dosud vedené argumentace nemá Nejvyšší soud žádný důvod odchýlit se od názoru vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu týkajícím se stejné problematiky a publikovaném pod sp. zn. 11 Tcu 135/2012.

Po zvážení všech shora uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podaný návrh byl uplatněn nejenom právně relevantně, ale je také důvodný.

Nad rámec je namístě uvést, že obviněný odmítl podpořit zákon o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů s ohledem na svůj legitimně projevený názor stran daňové politiky vlády, a to do té míry, že na svůj poslanecký mandát rezignoval.

Stejně tak lze za legitimní výkon poslaneckého mandátu označit i jeho následný postoj, kdy se poslaneckého mandátu vzdal proto, že chtěl umožnit pokračování vlády, jako člen jedné ze stran, které (koaliční) vládu tvořily.

Nejvyšší soud v dané chvíli nemůže předjímat jakýkoli další postup orgánů činných v trestním řízení a nemůže se (a ani se nesmí) vyjadřovat k dalším zjištěním učiněným ve věci. Takovéto úvahy Nejvyššímu soudu nepřísluší, neboť v rámci podaného návrhu obviněného Bc. Petra Tluchoře na své vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení ve smyslu ustanovení § 10 odst.

2 tr. ř. se Nejvyšší soud mohl zabývat pouze tou částí předmětného skutku, která se uvedené problematiky přímo týká, tj. jednáním obviněného, které je v označeném skutku vymezeno obdobím od 3. 10. 2012 do vzdání se poslaneckého mandátu dne 7. 11. 2012. Bude tak věcí orgánů činných v trestním řízení, jaký zvolí ve věci obviněného další postup a to samozřejmě s přihlédnutím k rozhodnutí, které přijal Nejvyšší soud. Nezbývá potom než upozornit (ve vztahu k dalším spoluobviněným) na ustanovení § 261 tr. ř., tedy institut beneficia cohaesionis per analogiam.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. července 2013 Předseda senátu: JUDr. Petr Šabata

Lidovky.cz, ČTK
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.