* LN O kolik zemí se za vašeho působení rozšíří Evropská Unie? O jednu, o dvě?
Za působení této komise na to mají našlápnuto v zásadě dva kandidáti. Těch "kdyby" je tam ale hodně a kalendář je v těchto věcech ošidný. Přístupové rozhovory jsou o reformách a přijímání evropských norem a také musí mít celý vstupní proces podporu všech členských zemí. A i my jako Česká republika máme zkušenost, že ani sebelepší časové odhady nevystihují to, co se může stát. Ale když odhlédnu od všech možných i nemožných komplikací, tak Chorvatsko je v poslední zatáčce před cílovou rovinkou. A pokud se mu podaří splnit těch několik úkolů, které před ním jsou, tak by vstupní rozhovory mohly příští rok úspěšně skončit. S Islandem jsme na tom tak, že už začátkem příštího roku budeme navrhovat otevření některých kapitol vstupních rozhovorů. A vzhledem k tomu, že Island je členem Evropského hospodářského prostoru a už převzal značnou část evropských norem a v řadě kapitol už splňuje podmínky pro přijetí do Unie, tak u něj ten vstupní proces může být rychlejší. U Turecka doufám, že se vstupní proces posune výrazně kupředu. Doufám, že se nám podaří také rozjet vstupní rozhovory s některými státy západního Balkánu.
* LN Patří mezi ně Makedonie?
U Makedonie platí nadále doporučení Evropské komise, že tato kandidátská země je připravena na zahájení vstupních rozhovorů. Jedinou překážkou je vyřešení názvu země.
* LN Takže podobně jako v případě NATO problém s Řeckem?
Když se tato otázka vyřeší, mohou vstupní rozhovory začít velice rychle.
* LN Je po nedávném velkém rozšíření o deset a pak o dvě země vůbec chuť k nějakému dalšímu rozšiřování Unie? Jak velké je zklamání z našeho "příspěvku" Unii?
To není o zklamání. Jde o to, jak celý ten vstupní proces zlepšit natolik, aby nové členské státy byly skutečně přínosem. Aby byly stoprocentně připraveny a nemusela se přijímat dodatečně nějaká opatření. A z tohoto pohledu usilujeme o to, aby v případě Chorvatska byla tato očekávání naplněna.
* LN Takže se dá říci, že po zkušenostech s námi a především Bulhary a Rumuny vstupní proces přitvrdil?
V roce 2006 na základě všech předchozích zkušeností bylo přijato rozhodnutí, které vstup do Unie více podmiňuje. Ne snad že by přibyly nové podmínky, nebo se nějak výrazně změnila pravidla hry, ale způsob vyjednávání je nastaven tak, aby byl kandidát skutečně plně připraven. Komise i členské země mají teď možnost dohlédnout na kvalitu vstupního procesu daleko více. Máme i novou kapitolu o základních právech a svobodách a fungování soudnictví. K této kapitole nelze přistupovat na rozdíl od ostatních kapitol ani trochu mechanickým způsobem. Tady nejde jen o to, zda jsou vytvořeny zákonné a technické podmínky, tady jde o to, jak to funguje. A to teď řešíme s Chorvatskem. A třetím rozhodnutím je, že každé doporučení komise o rozšíření o tu kterou zemi musí být doplněno hodnocením, jaký to bude mít dopad na jednotlivé oblasti fungování Evropské unie. Někdy se tomu říká "absorpční kapacita" Unie. Tímto způsobem máte hned několik podmínek, které musí být před vstupem nějaké nové země naplněny, včetně souhlasu všech členských států. To by mělo zajistit, že kandidátská země je nade vší pochybnost připravena na vstup. Já pevně věřím, že právě toto pomůže zvrátit ne vždy pozitivní obraz rozšíření EU v některých členských zemích.
* LN Když jsme vstupovali my, tak to bylo jinak?
Rozšíření mělo na počátku tohoto desetiletí výrazný politický a citový rozměr, kdy se rozdělená Evropa znovusjednocovala. Tento rozměr už tady není. Teď už je to opravdu o plusech a minusech. A byť na úrovni evropských státníků existuje shoda, pokud jde o rozšíření EU o západní Balkán, slyšíme některé hlasy, že je třeba postupovat obezřetně a novými kandidáty Unii nezahltit.
* LN A jak je to s Tureckem? Na jedné straně se zdá, že mírně klesá odpor proti členství Ankary v EU, na druhé straně je ale otázka, jestli Turecko do Unie ještě vůbec chce? Chce ještě Turecko do Unie?
Cesta Turecka do EU vede přes test důvěryhodnosti – jak Evropské unie, tak Turecka samotného. Pokud jde o ten náš test, jestliže jsme se všichni v EU dohodli, že s Tureckem zahájíme vstupní rozhovory, tak bychom neměli měnit pravidla v průběhu hry a k těm rozhovorům přistupovat naprosto zodpovědně. Na druhé straně je test důvěryhodnosti v tom, že Turci sami musí svými vnitřními reformami ukázat, že o vstup do EU opravdu stojí. A byť se turecká společnost za několik let vstupních rozhovorů změnila velice pozitivně a posunula se směrem k Unii, existuje ještě mnoho možností, jak by se mohly tyto změny ve všech oblastech urychlit.
* LN Máme tu půldruhého roku program Východního partnerství s postsovětskými státy, který Česko prosadilo v rámci svého předsednictví v Unii. Co se podařilo tímto programem za tu dobu dosáhnout?
Máme teď takovou strukturu vztahů, která dává našim šesti partnerům na východě Evropy šanci se velice zásadně přiblížit k Evropské unii. Do tohoto procesu jsou nyní poskytovány už velice významné finanční prostředky, které těmto zemím pomohou. Jde jednak o politické přiblížení, kde už vedeme nebo připravujeme jednání se všemi těmito zeměmi. Je tu dohoda o ekonomické integraci, což je smlouva, která je víc než dohoda o volném obchodu a která dává těmto zemím šanci stát se součástí jednotného trhu EU. A pak jde o víza a tam jsme se také posunuli. S Ukrajinou máme "akční plán" – seznam kroků, po jejichž splnění a schválení členskými státy může být zaveden bezvízový styk a já doufám, že na listopadovém summitu s Ukrajinou bude tento akční plán přijat. S Gruzií jsme se dohodli na usnadnění vízového režimu a doufám, že se posuneme v tomto smyslu i s Moldávií. S zeměmi Východního partnerství vedeme i velmi zajímavé diskuse, do jaké míry vidí tento program i jako prostředek k tomu, aby mohly požádat v budoucnu o plné členství v Unii.
* LN A Bělorusko? Jak tam se vám daří postupovat. Zlepšuje se stav tamní demokracie?
S Běloruskem nemáme jako Unie žádný smluvní vztah. To je dáno politickou situací a především stavem dodržování lidských práv v této zemi. Běloruští představitelé vědí, za splnění jakých podmínek jsme připraveni vztahy poměrně rychle nastartovat. Usnadnění víz do Unie by ale mělo být bez podmínek, protože to je věc, která se týká všech obyvatel Běloruska.
* LN Česká republika je velkým příznivcem rozšiřování EU. Co by měla sama dělat, aby tomu pomohla?
Česká republika dělá poměrně dost – patří mezi ty země, které se snaží najít rovnováhu mezi důraznějším přístupem k podmiňování rozšíření, ale i mezi politickým rozměrem rozšíření. Rozšíření nesmí být jen technický proces, který se děje za zavřenými dveřmi unijních kanceláří. Mezi technickými podmínkami by nám nemělo utéct to, že rozšíření je také velká politika.
Za působení této komise na to mají našlápnuto v zásadě dva kandidáti. Těch "kdyby" je tam ale hodně a kalendář je v těchto věcech ošidný. Přístupové rozhovory jsou o reformách a přijímání evropských norem a také musí mít celý vstupní proces podporu všech členských zemí. A i my jako Česká republika máme zkušenost, že ani sebelepší časové odhady nevystihují to, co se může stát. Ale když odhlédnu od všech možných i nemožných komplikací, tak Chorvatsko je v poslední zatáčce před cílovou rovinkou. A pokud se mu podaří splnit těch několik úkolů, které před ním jsou, tak by vstupní rozhovory mohly příští rok úspěšně skončit. S Islandem jsme na tom tak, že už začátkem příštího roku budeme navrhovat otevření některých kapitol vstupních rozhovorů. A vzhledem k tomu, že Island je členem Evropského hospodářského prostoru a už převzal značnou část evropských norem a v řadě kapitol už splňuje podmínky pro přijetí do Unie, tak u něj ten vstupní proces může být rychlejší. U Turecka doufám, že se vstupní proces posune výrazně kupředu. Doufám, že se nám podaří také rozjet vstupní rozhovory s některými státy západního Balkánu.
* LN Patří mezi ně Makedonie?
U Makedonie platí nadále doporučení Evropské komise, že tato kandidátská země je připravena na zahájení vstupních rozhovorů. Jedinou překážkou je vyřešení názvu země.
* LN Takže podobně jako v případě NATO problém s Řeckem?
Když se tato otázka vyřeší, mohou vstupní rozhovory začít velice rychle.
* LN Je po nedávném velkém rozšíření o deset a pak o dvě země vůbec chuť k nějakému dalšímu rozšiřování Unie? Jak velké je zklamání z našeho "příspěvku" Unii?
To není o zklamání. Jde o to, jak celý ten vstupní proces zlepšit natolik, aby nové členské státy byly skutečně přínosem. Aby byly stoprocentně připraveny a nemusela se přijímat dodatečně nějaká opatření. A z tohoto pohledu usilujeme o to, aby v případě Chorvatska byla tato očekávání naplněna.
* LN Takže se dá říci, že po zkušenostech s námi a především Bulhary a Rumuny vstupní proces přitvrdil?
V roce 2006 na základě všech předchozích zkušeností bylo přijato rozhodnutí, které vstup do Unie více podmiňuje. Ne snad že by přibyly nové podmínky, nebo se nějak výrazně změnila pravidla hry, ale způsob vyjednávání je nastaven tak, aby byl kandidát skutečně plně připraven. Komise i členské země mají teď možnost dohlédnout na kvalitu vstupního procesu daleko více. Máme i novou kapitolu o základních právech a svobodách a fungování soudnictví. K této kapitole nelze přistupovat na rozdíl od ostatních kapitol ani trochu mechanickým způsobem. Tady nejde jen o to, zda jsou vytvořeny zákonné a technické podmínky, tady jde o to, jak to funguje. A to teď řešíme s Chorvatskem. A třetím rozhodnutím je, že každé doporučení komise o rozšíření o tu kterou zemi musí být doplněno hodnocením, jaký to bude mít dopad na jednotlivé oblasti fungování Evropské unie. Někdy se tomu říká "absorpční kapacita" Unie. Tímto způsobem máte hned několik podmínek, které musí být před vstupem nějaké nové země naplněny, včetně souhlasu všech členských států. To by mělo zajistit, že kandidátská země je nade vší pochybnost připravena na vstup. Já pevně věřím, že právě toto pomůže zvrátit ne vždy pozitivní obraz rozšíření EU v některých členských zemích.
* LN Když jsme vstupovali my, tak to bylo jinak?
Rozšíření mělo na počátku tohoto desetiletí výrazný politický a citový rozměr, kdy se rozdělená Evropa znovusjednocovala. Tento rozměr už tady není. Teď už je to opravdu o plusech a minusech. A byť na úrovni evropských státníků existuje shoda, pokud jde o rozšíření EU o západní Balkán, slyšíme některé hlasy, že je třeba postupovat obezřetně a novými kandidáty Unii nezahltit.
* LN A jak je to s Tureckem? Na jedné straně se zdá, že mírně klesá odpor proti členství Ankary v EU, na druhé straně je ale otázka, jestli Turecko do Unie ještě vůbec chce? Chce ještě Turecko do Unie?
Cesta Turecka do EU vede přes test důvěryhodnosti – jak Evropské unie, tak Turecka samotného. Pokud jde o ten náš test, jestliže jsme se všichni v EU dohodli, že s Tureckem zahájíme vstupní rozhovory, tak bychom neměli měnit pravidla v průběhu hry a k těm rozhovorům přistupovat naprosto zodpovědně. Na druhé straně je test důvěryhodnosti v tom, že Turci sami musí svými vnitřními reformami ukázat, že o vstup do EU opravdu stojí. A byť se turecká společnost za několik let vstupních rozhovorů změnila velice pozitivně a posunula se směrem k Unii, existuje ještě mnoho možností, jak by se mohly tyto změny ve všech oblastech urychlit.
* LN Máme tu půldruhého roku program Východního partnerství s postsovětskými státy, který Česko prosadilo v rámci svého předsednictví v Unii. Co se podařilo tímto programem za tu dobu dosáhnout?
Máme teď takovou strukturu vztahů, která dává našim šesti partnerům na východě Evropy šanci se velice zásadně přiblížit k Evropské unii. Do tohoto procesu jsou nyní poskytovány už velice významné finanční prostředky, které těmto zemím pomohou. Jde jednak o politické přiblížení, kde už vedeme nebo připravujeme jednání se všemi těmito zeměmi. Je tu dohoda o ekonomické integraci, což je smlouva, která je víc než dohoda o volném obchodu a která dává těmto zemím šanci stát se součástí jednotného trhu EU. A pak jde o víza a tam jsme se také posunuli. S Ukrajinou máme "akční plán" – seznam kroků, po jejichž splnění a schválení členskými státy může být zaveden bezvízový styk a já doufám, že na listopadovém summitu s Ukrajinou bude tento akční plán přijat. S Gruzií jsme se dohodli na usnadnění vízového režimu a doufám, že se posuneme v tomto smyslu i s Moldávií. S zeměmi Východního partnerství vedeme i velmi zajímavé diskuse, do jaké míry vidí tento program i jako prostředek k tomu, aby mohly požádat v budoucnu o plné členství v Unii.
* LN A Bělorusko? Jak tam se vám daří postupovat. Zlepšuje se stav tamní demokracie?
* LN Česká republika je velkým příznivcem rozšiřování EU. Co by měla sama dělat, aby tomu pomohla?
Česká republika dělá poměrně dost – patří mezi ty země, které se snaží najít rovnováhu mezi důraznějším přístupem k podmiňování rozšíření, ale i mezi politickým rozměrem rozšíření. Rozšíření nesmí být jen technický proces, který se děje za zavřenými dveřmi unijních kanceláří. Mezi technickými podmínkami by nám nemělo utéct to, že rozšíření je také velká politika.
