Lidovky.cz: Jak lidem v Česku vysvětlujete, kdo jsou foodies?
Ve zkratce lze foodies popsat jako fanoušky jídla, kteří vyznávají heslo: "jsi to, co jíš." Tato myšlenka není nijak nová, jídlo vždy sloužilo jako prostředek sebeidentifikace a vymezení, ale foodies jí přikládají další významy, díky čemuž můžeme hovořit o jejich kultuře.
Kdo je Iveta Hajdáková?Doktorandka antropologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze se věnuje výzkumu luxusních restaurací, gastronomie a práce ve službách v Česku. Akademický rok 2012/13 tráví díky Fulbright-Masarykovu stipendiu na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, kde pracuje na své dizertaci. |
Lidovky.cz: Čím se tedy lidé z foodies komunity vymezují?
Foodies považují za důležité, aby jídlo bylo chutné. Podobají se gurmánům, vůči nimž se však sami zásadně vymezují. Považují se totiž za "všežravce". Dopřávají si kvalitní, drahé jídlo, ale jedí i levné pokrmy nebo dokonce fast food. Konzumují široké spektrum surovin, nevyjímaje živočišné produkty, i když s vegetariány a vegany mají společný zájem o to, aby jídlo bylo zdravé a etické, a proto mnoho z nich nakupuje bio a organické produkty.
Lidovky.cz: Jde jim pouze o samotné jídlo, nebo sledují i vznik a podobně?
Zajímají se o původ a "příběh" jídla, vyhledávají nové trendy, cestují za jídlem, sledují kulinářské televizní pořady, čtou nebo dokonce píšou blogy na toto téma a podobně. Zásadní roli pro ně hraje autentičnost jídla, a proto nevyužívají služeb řetězců, ale spíše vyhledávají méně známé podniky nebo malé vývařovny, tzv. "díry ve zdi." Jídlo pro ně představuje legitimní požitek, morální postoj i koníček.
Lidovky.cz: Jak se komunita foodies vyvíjí?
Jako každá kultura, mají i foodies své vnitřní rozpory. Ačkoli prosazují lokální původ surovin, rádi experimentují, poznávají exotickou kuchyni a objevují nové podniky. Další zásadní rozpor, který popisují sociologové Josee Johnston a Shyon Baumann (jejich kniha je v anglickém náhledu dostupná ZDE - pozn. redakce), spočívá v tom, že ačkoliv foodies kladou důraz na etický původ jídla, myslí tím spíše jeho ekologickou produkci. Témata jako sociální spravedlnost, dostupnost jídla a pracovní podmínky lidí, kteří ho produkují, foodies příliš nezajímají. Proto se například koncept fair trade mezi nimi netěší velké pozornosti.
Iveta Hajdáková se věnuje se výzkumu luxusních restaurací a gastronomie.
Lidovky.cz: Odkud móda foodies pochází a kdy vznikla?
Kořeny kultury foodies sahají do USA šedesátých let, kdy zdejší gurmánská kultura přestala být záležitostí elit a s nimi spojeného snobismu. V tomto období se o jídlo začínají zajímat širší vrstvy obyvatel a média pro ně publikují hodnocení restaurací. Francouzská kuchyně ztrácí výsostný vliv na udávání trendů a lidé se více zajímají o etnické jídlo. Foodies ovlivnila také alternativní kultura šedesátých let prosazující ekologickou a etickou spotřebu.
Lidovky.cz: Měla foodies nějaké zakladatele nebo vzory?
Význačnou postavou se stala například šéfkuchařka Alice Waters, která v roce 1971 otevřela v Kalifornii restauraci a proslavila se vařením z lokálních surovin dle místních tradic. Móda foodies tedy vznikla spíše na západním pobřeží USA, ale rozmáhá se například i v New Yorku.
Lidovky.cz: Co je pro foodies důležitější? Je to požitek z jídla nebo zdravotní a etické okolnosti?
Foodies musíme chápat v kontextu různých hnutí, která usilují o zlepšení distribuce jídla ve světě, zamezení hladu a ekologických problémů, udržitelný rozvoj a podobně. Na druhou stranu bychom měli mít na paměti, že jejich hlavní zájem tkví v požitku a zdravém stravování, nikoli v politice.
Lidovky.cz: Móda bio i lokálních jídel už tu v minulých letech prošla. Objevují se nějaké nové trendy?
Mezi současné trendy můžeme zařadit třeba 'nose-to-tail-eating', tedy konzumaci od rypáku až po ocas, kde jde o to, vyhodit co nejméně surovin. Dalším trendem je snaha co nejvíce surovin vypěstovat a zpracovat doma. Mladí foodies objevují pěstování bylinek, zavařování nebo si dokonce vyrábí i pivo. Nám v Česku se to může zdát trochu zvláštní, nebo až úsměvné, protože za socialismu jsme museli šetřit se surovinami, pěstovat zeleninu a ovoce na zahradě a poté sami zavařovat. V Americe sedmdesátých let naopak ženy opouštěly kuchyň a věnovaly se kariéře.
Lidovky.cz: Převažují ve foodies muži nebo ženy?
Móda foodies je genderově neutrální, vaří muži i ženy, i když na profesionální úrovni převažují muži.
Rukola je out, v Americe frčí kompoty"Rukola už není "in," vystřídala ji kapusta a místo sushi přišlo do módy spíše korejské jídlo. Nedávno jsem překvapila své americké známé tím, že ačkoliv se nepovažuji za foodie, vím o existenci kapusty, červené řepy a kompotů, které si oni s mlaskáním vychutnávají jako ty nejaktuálnější kulinářské hity," říká Hajdáková. |
Lidovky.cz: Jaký hlavní rozdíl vidíte mezi stravováním Čechů a Američanů?
Na to nedokážu kompetentně odpovědět, ale z toho, co pozoruji kolem sebe, můžu říct, že rozdíl je například v tom, že pro Američany plní jídlo mnohem více funkci společenskou, v mnoha ohledech srovnatelnou s rolí alkoholu u nás.
Lidovky.cz: Jak se to projevuje?
Když navštívíte známé na druhém konci Spojených států, vezmou vás na večeři do vyhlášené restaurace a pokud řeknete, že si chcete prohlédnout město, dají vám především tipy na místa, kde najít nejlepší taco nebo pizzu. Když se s někým seznámíte, vzápětí se vás zeptá, jaké jídlo, ve smyslu geografické provenience, máte nejradši.
Lidovky.cz: Jedí Američané raději doma nebo v restauracích?
Nákup jídla ve stáncích, rohových obchodech, nebo dodávka z restaurace přímo domů, představuje nejen pohodlnější, ale někdy i levnější variantu vůči pořizování kvalitních surovin. Zároveň získáváte velkou volnost v rozhodování o tom, co a kde zrovna budete jíst. Myslím, že toto jsou důvody, proč zde lidé jedí hlavně venku. Doma si třeba udělají jen sendvič.
Lidovky.cz: Existuje něco, čemu se foodies vyhýbají?
Mezi lidmi, kteří se zajímají o zdravou výživu, panuje často určitá paranoia z běžně dostupných surovin. Příkladem je kontroverze kolem kukuřičného sirupu s vysokým obsahem fruktózy (v EU uváděn jako "glukózo-fruktózový sirup"), který se masově používá jako levná náhrada cukru, přičemž není jasné, jaký má vliv na zdraví. Produkce kukuřice dotuje stát, což dává další důvod k obavám. Někteří foodies proto nakupují například výlučně mexickou Coca-Colu obsahující řepný cukr, nikoli kukuřičný sirup.
