RYNDA: MFF Karlovy Vary jako závody v průměrnosti

Nad průměr tří bodů z pěti se nevyšplhala ani čtvrtina snímků, čtyři. Všechny ostatní se pohybovaly v šedé zóně mezi dvěma a třemi body. Ta čísla dojem z letošní soutěže shrnují výmluvně. Neobjevil se v ní žádný vyložený průšvih, ale (snad s výjimkou dánského Potlesku, průměr 3,9) ani žádný hit. Režiséři známějších jmen jako György Pálfi, Andreas Dresen či Robert Glinski se svých předchozích úspěchů nedotkli, debutanti zase kdovíjak pronikavé či novátorské vize nenabídli.

Řeklo by se, že se letos zkrátka neurodilo. Karlovarská soutěž však vypadala ještě šedivěji vlivem toho, že vedle ní v kinech zářila vynikající díla ze soutěží jiných festivalů – namátkou Puškvorec klasika Andrze je Wajdy, jihokorejská Matka nebo Mléko strachu z Peru.

Vedle žehrání, že čeští filmaři nevzbuzují zájem zahraničních přehlídek kalibru Cannes či Berlína, je možná čas začít lkát také nad tím, že "náš" festival zase neláká žádné výjimečné filmaře.