Tak popisuje poslední dny Sassáma Husajna jeho ošetřovatel Robert Ellis v rozhovoru pro list St. Louis Post Dispatch. "Moje práce byla udržet ho zdravého a naživu," říká šestapadesátiletý Ellis.
Při práci ve vězení Saddáma dobře poznal. Když měl vězeň krátké vycházky, prý krmil ptáky kousky chleba, které si schovával od oběda, a zaléval květiny.
Saddám vyprávěl Ellisovi o čase, který trávil se svými třemi dcerami a dvěma syny, když byli mladí. Prý jim vyprávěl pohádky a dával léky, když je bolelo břicho.
Podle Ellise Saddám držel chvíli hladovku proto, že odmítal, aby mu dozorci podávali jídlo dírou ve dveřích. Trval na tom, aby dveře otevírali a jídlo mu nosili. Pak začal zase jíst. "Nechtěl se nechat krmit jako zvíře," tvrdí Ellis.
O bývalém režimu nemluvil. "Jen jednou, když jsem za ním přišel, ptal se mě, proč Američané vpadli do Iráku," popisuje Ellis. "A dodal, že vše co udělal, děla pro Irák."