Zda je tu hlavě státu inspirací Molière, či jiný velikán, nevíme; hradní think tank sahá raději po východnějších vzorech. Jistá podobenství tu přesto jsou. Molière si založil vlastní divadelní společnost a proslavil se u chudiny tzv. nízkým dramatem. V něm je Miloš Zeman doslova mistrem. I názvy děl je mu klasik blízký, jeho Zdravý nemocný vystihuje prezidenta téměř dokonale.
Naposledy totiž vyděsil svůj hradní ansámbl i fanklub na tiskové konferenci před odletem do Číny. Televizní záběry indisponovaného prezidenta, kterému hradní ceremoniář nestíhal servírovat studené ručníky a který se sotva držel na nohou, byly tristní. Oproti viróze, jejíž bacil pocházel nejspíš z ruské vodky, bylo v tomhle představení prezidentovi opravdu zle. I když tentokrát mohlo sehrát roli dusno, Zeman není zjevně v dobré kondici. Přesto jako jediný z šéfů evropských států obletěl kus světa, aby zatleskal čínským tankům na náměstí Tchien-an-men a udělal nabubřelou stafáž ryze privátním smlouvám. Žádná oběť čínským soudruhům mu není dost velká.
Prezidentská reinkarnace
Kdo se může divit Zemanovým potížím? Rozdováděná bůčková turné devastují prezidenta víc než celý úřad. Zabijačky, popelníky a vydatná promile čekají na prezidenta všude, kam se vrtne, cukrovka necukrovka. Že se Zeman nebude potápět pro amfory jako Putin, ale nechá se leda postrkovat v gumáku po rybníce, není pro prezidentovy spolupracovníky extra problém. Naopak. Ostentativním pomlaskáváním nad tuky a zálibou ve skleničce cílí jejich šéf na voliče, kteří jsou na pohyb rovněž hákliví, zbožňují stejnou tlačenku a o politiku se zpravidla nezajímají.
Zeman se pochlubil plícemi nekuřáka i prostatou panice |
Reinkarnaci prezidenta Zápotockého, táty dělníků, který „kalil“ s jejich předky po putykách, by rádi viděli na Hradě i za dva roky. Hra na lidového prezidenta s mizerným životním stylem buď může hradní partičce zajistit prebendy až do roku 2022, nebo z ní udělat ze dne na den siroty. Paradoxně vlastním přičiněním. Její chlebodárce vymýšlí v Lánech svůj epitaf, neudýchá tiskovou konferenci, bez asistence neudělá málem krok a postupně ztrácí sluch. Lékařská péče – na prezidentových cestách dál než do jeho pracovny – je tu po vzoru Kremlu přísným tabu.
Našlápnuto na sešup
Našlápnuto na sešup má přitom Zeman už od chvíle, kdy mu konzilium kývlo na tři kořalky a šest sklenic vína denně. Ani před sedmnácti lety nebylo na jeho premiérském stole pro campari a pivo kam položit papír a trefit napoprvé dveře skrz dýmovou clonu bylo na bobříka odvahy. O Zemanově životosprávě na vysočinském výměnku pak kolují hotové legendy. Na to, že jej ale i v příštím předvolebním duelu zastihneme zase v podezřelé vitalitě, která se hned po volbách promění v cesty po špitálech, si lze vsadit už teď.
Závidět Slovákům Andreje Kisku a Polákům Andrzeje Dudu tu nestačí. Na úvahy o příští hlavě státu, která nemá jen zduřelé ego a promaštěná ústa, ale zdravé předpoklady hájit zájmy vlastní místo cizí země, tu určitě není brzy.
