Mezi odloženými deštníky by nejspíš posedávala i 15. srpna, kdyby náhle neonemocněla protagonistka večerního koncertu skotská pěvkyně Ruby Hughesová a šéf Wigmore Hall John Gilhooly si nevzpomněl, jak dobré reference právě o talentu šatnářky slyšel.
Forrestová, která pro svůj sklon nezvedat včas telefony o velkou příležitost málem přišla a Gilhooly ji zastihl doslova za pět minut dvanáct, jako slavíček vystřihla sopránové party ve skladbách Franze Schuberta, Ralpha Vaughana Williamse a Henryho Purcella a na druhý den si s údivem v novinových recenzích na svoji adresu přečetla výrazy jako „dechberoucí“ a „hlas plovoucí v oblacích“.
Potud příběh jak z Barbie animáku. K „A“ je ale třeba dopovědět „B“, aniž bychom chtěli snižovat fakt, že kromě talentu a pilné práce k úspěchu musí vést i notná dávka přesně takového štěstí, jaké měla právě Forrestová. Nejde ovšem o nějakou „pěvkyni z lidu“, o žádnou zázračnou šatnářku, která si doposud zpívala jen ve svém chudičkém příbytku a již by nepochybně skvěle vypodobnil Woody Allen.
Forrestová k profesionální dráze pěvkyně směřuje zcela cílevědomě. A právě v oné diskutované šatně si přivydělává na studia zpěvu na Royal College of Music, kde se bude od září ucházet o magisterský titul.
Takže: nepochybně talentovaná studentka dostala příležitost ve svém oboru. Taková je realita. A že se vedle školy a prvních pěveckých pokusů „něčím“ živí? Co je na tom divného? Většina hollywoodských hvězd vám dodnes hrdě ukáže kavárnu, kde se v očekávání první velké role živily jako číšnice. A největší jazzová zpěvačka všech dob Ella Fitzgeraldová? Ta na světovou scénu přišla z nevěstince. Proti tomu – zlatá šatna!