Natáčení proběhlo díky projektu, který vypisuje od roku 1998 americká nevládní organizace Mars Society. Jde o soutěž, ve které se zájemci z celého světa ucházejí o možnost pobytu na vesmírné stanici Mars Desert Research Station v poušti amerického Utahu. V září 2014 byl český námět Mars vybrán jako vůbec první filmový projekt do užšího kola soutěže, v únoru byl potvrzen 2015 a už na jaře proběhlo natáčení.
Herci (zleva) Jiří Havelka, Halka Třešňáková, Tomáš Jeřábek, Petr Prokop a Petra Nesvačilová .
Film, na jehož scénáři se podílela také herečka a režisérka Tereza Nvotová a producentem je Zdeněk Janáček, bude netradiční tím, že v něm nebudou k vidění žádné triky typické pro sci-fi žánr. „Jediné triky budou ty, co vznikly v kameře,“ řekl kameraman David Čálek. Podmínky natáčení byly pro všechny poněkud netypické - natáčet se muselo pouze v prostorách vesmírné stanice, malý štáb často plnil více rolí. „Asistenty kamery byli vlastně všichni,“ prohlásil producent Janáček. Na stanici, která simulovala pobyt na Marsu, byl mimo jiné i omezený přísun vody: sprchování bylo možné jednou za tři dny. Omezený byl i přísun čerstvých potravin.
Samotný příběh filmu začíná podle autorů v okamžiku, kdy je Mars ohrožen pachovou bouří a ohrožena je i vesmírná stanice, kterou zde vybudovali první astronauti. Protože byl ale program osídlení Marsu kvůli rozpočtům zrušen, stanici hrozí zánik. Zbylí astronauti vidí jedinou naději v soukromých prostředcích. Ty se objeví v podobě východoevropského miliardáře, který si vybral Mars jako místo svatby.
Z připravovaného filmu Mars (režie: Benjamin Tuček).
Lidovky.cz: Kde vznikl nápad natočit film ve vesmírné stanici?
Benjamin Tuček: Impuls vzešel od Ondřeje Douleho, což je architekt, který se zabývá navrhováním staveb ve stavu beztíže, a producenta Zdeňka Janáčka. Touha byla natočit v tom existujícím habitatu, simulátoru, nějaký film. Nejdřív nikdo nevěděl o čem, a my jsme dali dohromady skupinu lidí ochotných do toho jít. Během půl roku jsme zkoušeli a dali dohromady scénář, který jsme tam pak odjeli natočit. Vlastně jsme to do poslední chvíli i modifikovali na místě.
Lidovky.cz: Žánr je tedy sci-fi?
Sci-fi, a snad i komedie. To se uvidí.
Lidovky.cz: V čem bylo náročné natáčení v uzavřeném prostoru, omezených podmínkách?
Byla to výzva, protože to bylo velmi intenzivní, pracovali jsme prakticky 34 hodin denně, abychom to stihli. Dobré bylo, že to byla koncentrace času, místa a prostoru. Takže jsme to snad využili naplno. Když se třináct lidí pohybuje na jednom malém prostoru, bez možnosti utéct, protože všude kolem je poušť, tak to samozřejmě je zajímavý zážitek a svým způsobem až meditativní.
Lidovky.cz: Z ukázky se zdálo, že šlo trochu i o dokureality.
Určitě, s linií dokureality ve filmu vědomě pracujeme. Ale nechtěli jsme to omezit jen na tuhle nabízející se jednu formu výkladu, protože nás lákala především stylizace do žánru sci-fi.
Lidovky.cz: Čím?
Byla tady hlavně možnost vyzkoušet si něco, co si možná už nikdy nevyzkouším. Protože sci-fi je většinou spojená s obrovskými investovanými prostředky a tady najednou vznikla možnost točit to v krajině, která je úplně neuvěřitelná, s posádkou, která je taky dost neuvěřitelná. Takže ta kombinace mě dost fascinuje, a to byl jeden z důvodů.
Lidovky.cz: Jaký byl váš nejzajímavější zážitek z celého prostoru, kde se natáčelo?
Byl to spíš shluk nebo komplex. Začne se měnit vnímání času. Když je člověk odstřižen od mobilu, od wifiny, tak velice rychle ztratíte pojem o čase v tom smyslu, že je úplně jedno, jestli je pondělí nebo čtvrtek. Jde jen o to, co je potřeba natočit, jestli se to stihlo nebo ne, jaké je počasí, zda bude svítit sluníčko, nebo ne… a tomu se muselo přizpůsobit natáčení. To bylo zajímavé. Bylo to takové oproštění se od vnějších vlivů a úplné ponoření se do práce.
Lidovky.cz: Neměli jste ponorku?
Nebylo to zas tak dlouho, a všichni jsme se znali dávno, takže to měli vyřešené.
