28. září 2016 12:48 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

SCHNEIDER: Režim si procesem s Plastiky zadělal na ještě vážnějšího oponenta

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 2Diskuse
Kapela The Plastic People of the Universe | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kapela The Plastic People of the Universe | foto: archiv LN - Jindřich Mynařík
Před čtyřiceti lety, 23. září 1976, byl vynesen rozsudek nad mladými lidmi z prostředí undergroundových skupin Plastic People a DG 307. Téhož dne současně a velmi netradičně oslavili své narozeniny dva v kauze zainteresovaní básníci.

Jaroslav Seifert se spolu s Václavem Černým, Janem Patočkou, Karlem Kosíkem, Václavem Havlem, Ivanem Klímou a Pavlem Kohoutem zastal neznámých vlasatců z undergroundu, kteří ve vazbě čekali na soudní proces kvůli údajnému výtržnictví, spočívajícímu v hraní hudby podle svého vkusu. Vzhledem k nemožnosti publikovat svůj protest v Československu adresovali 16. srpna 1976 otevřený dopis německému spisovateli Heinrichu Böllovi, který jej nechal otisknout ve Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Pro každý režim s totalitními rysy je projevená solidarita velmi nepříjemnou výzvou. Signatáři tohoto dopisu přímo uvedli, že odmítají přijmout statut jakýchsi prominentních, (ohlasem ve světových médiích před represemi) „chráněných zvířat“ a smířit se mlčky s tím, že jiní, méně „chránění“, by mohli být bez povšimnutí kulturního světa souzeni jako kriminální zločinci.

Druhý ze zmíněných básníků, Ivan Martin Jirous, pak v den svých narozenin odešel od okresního soudu pro Prahu–západ v Karmelitské ulici v klepetech, s nadílkou půldruha roku v kriminále.

Ujetá reakce režimu

Někdo by mohl podlehnout dojmu, jako by se v onom prvním podzimním dnu symbolicky shlukly některé rysy mnoha odlišných osobností, narozených v tentýž neobyčejný den. Něco z bojovnosti generála Karla Kuttelwaschera, kreativity Františka Kupky, Josefa Váchala, Romy Schneiderové, Františka Filipovského, Martina Růžka, Ray Charlese, Bruce Springsteena a Johna Coltranea, snad i stín tragických osudů Alda Mora či Grigorije Zinovjeva. Portfolio to je jistě příznačné až přízračné, a úvahy na toto téma lákavé, leč před těmi 40 lety mocně zafungovalo něco mnohem prostšího. Blbost umocněná Stranou.

Těžko jinak nazvat tupou reakci režimu na vzpurné máničky, „narkomany a otcovrahy“, chlemtající pivo s fernetem a deklamující podivné (nepochybně protistátní) říkanky o blbých jepicích, úporné zácpě, ranním ptáčeti, podivuhodném mandarinovi a magických nocích.

Reakce režimu byla tak ujetá, že se nedá zapomenout. Nejen současná a nejen naše společnost ji ale chvílemi připomíná svou neschopností nalézt a použít paradoxní řešení. Trestněprávní orgány mnohde na světě tak dobře rozumí soudruhům, kteří to tenkrát měli s těmi podvraťáky jasně vymyšlené (ostříhat, zavřít a do dolů)! Ono se asi i trocha moci lepí na mozek, takže je těžké nezpitomět.

A co se vlastně těm strejcům procesem s Plastiky podařilo? Neuvěřitelné věci! Například vybudit solidaritu „vyslovených umělců“ (řečeno s Evženem Brikciusem) s neznámými dělníky. Dát dohromady lidi, kteří by v životě neměli šanci se sejít. Takto jsme poznali například Gertrudu Sekaninovou-Čakrtovou, nebo Františka Kriegela, který byl vždy o přestávce onoho soudního přelíčení na chodbě nabrífován advokáty a pak v klidu kolem sebe shromážděným přátelům souzených (děvčata si cíleně pouštěl blíž k tělu, všiml jsem si mimoděk) komentoval průběh procesu a dodával i mnoho dalšího, co se kolem nenápadně se potulující muži s typickými „buzi-taštičkami“ snažili zaslechnout.

Byl tam i Pavel Landovský, kterého na chodbě pozdravila soudkyně Vinčarová, avšak po Lanďákově otázce „tak to děláš ty?!“ jen sklopila řasy a celá povadla.

Prostě režim – nota bene v kontextu rok předtím v Helsinkách podepsaného Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě – se zachoval jako slon v porcelánu. Zavdal příčinu ke spravedlivým stížnostem, dal dohromady vzdělané a zkušené s mladými a odvážnými, a tím si zadělal na Chartu 77, na jejíž vznik reagoval podobně hystericky. Nu, pravda, výsledky dění po oněch 40 letech si asi mnozí představovali jinak, nicméně něco jedinečného tu vzniklo, a nemělo by být zapomenuto.

Mým výsostným zážitkem bylo jediné setkání s profesorem Patočkou, který si počátkem roku 1977 přišel do Ječné k Němcovým poslechnout ony umělce, kterých se zastal z důvodů morálních. Nyní byl zvědav na jejich projev umělecký. Plastic People pan profesor přetrpěl statečně. Byl jsem zvědav, jak hluboká je jeho zásobárna trpělivosti a tolerance, když spustili DG 307. Pak to přišlo – Zajíčkův voice-band „Svatí“. Když skladba dozněla, profesor Patočka mlčky, s respektem pozdvihl číši. Kruhy se protnuly. Potvrdilo se mu, co zřejmě tušil. Intuice ho nezklamala. Vždyť Pavel Zajíček v té době za ten text ještě bručel v kriminále.

Autor byl v letech 1977–1978 členem skupiny The Plastic People of the Universe.

  • 2Diskuse
Jan Schneider

Autor

Jan SchneiderČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na Lidovky.cz