Schůzka na tenise i odposlech v kufříku. Přečtěte si rozsudek nad exnáměstkem Šiškou

„Vy jste to podali na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), na ministerstvu jste skončili,“ zaznělo z úst Vladimíra Šišky na konci června roku 2012. Tehdejší náměstek ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka si v tenisovém areálu dal schůzku s jednatelem společnosti OKsystem Martinem Procházkou.

Firma pro rezort už dlouho zajišťovala čtyři rozsáhlé informační systémy. A když se ministerstvo dohodlo s konkurenčním dodavatelem Fujitsu bez výběrového řízení, nahlásilo to vedení OKsystemu antimonopolnímu úřadu.

Nepodal mu ani ruku

A právě u tenisového kurtu dal exnáměstek Šiška jednateli firmy jasně najevo, jaké potíže může stížnost pro společnost a zejména další zakázky znamenat. „Nepodal mi ruku, díval se jinam. Přitom den předtím na snídani jsme se normálně bavili,“ uvedl Procházka před soudem.

Kromě Šišky si ale společnost rozkmotřila ještě šéfa odboru informatiky Milana Hojera. „Požadovali po Martinu Procházkovi, aby zajistil stažení návrhu u ÚOHS a aby společnost OKsystem vydala souhlasné tiskové prohlášení, jinak nedostane zakázku v hodnotě nejméně 100 milionů korun,“ konstatoval předseda senátu Petr Novák v rozsudku Městského soudu v Praze. Celý si ho můžete přečíst v digitální knihovně serveru Lidovky.cz.

Jednotlivé schůzky se odehrávaly v kavárně, zmíněném tenisovém areálu i přímo na ministerstvu práce a sociálních věcí. To nejdůležitější setkání pak proběhlo v září roku 2012.

„Zpočátku pánové Hojer a Šiška opatrně mluvili ‚o té podmínce‘, v polovině a závěru zhruba hodinového jednání již otevřeně hovořili o požadovaných podmínkách. Pan Šiška prohlásil, že OKsystem přestal být důvěryhodným partnerem,“ popsal jednání Procházka. Na konci ho prý ještě upozornili na to, že konec zakázek bude mít pro společnost „vážné důsledky“.

Čas na rozmyšlenou dostal Procházka do 15. září. I tak ale odmítl stížnost stáhnout, což – podle jeho slov – Šiška s Hojerem vůbec nečekali. „Tuto informaci přijali s velkým překvapením a nedokázali reagovat jinak, než že počkají, zda stanovisko nepřehodnotím,“ vypověděl.

Obžalovaní Hojer se Šiškou ale u soudu celou dobu popírali, že by se dopustili trestného činu. Měli ale smůlu: protože Procházka věc už dříve nahlásil policii, pořizoval z jednání také nahrávky. Jedno zařízení měl například ve svém kufříku. „Záznamy obsahují vyjádření o tom, že zakázka bude společnosti OKsystem přidělena pouze tehdy, stáhne-li podání na ÚOHS. Je jasné, že se nejednalo pouze o vyčištění vztahů s jedním z dodavatelů, jak se snažil Šiška interpretovat,“ stojí v rozsudku Městského soudu v Praze.

Péče řádného hospodáře

Hojer se přitom u soudu bránil tím, že jen „říkal svůj názor na věc“. „Jen jsem říkal, že to vnímám jako záležitost, která by určitě byla vnímána ze strany ministerstva pozitivně,“ snažil se vyvrátit tvrzení svědků i odposlechy. A jednání firmy OKsystem označil za jasnou odvetu. „Jelikož dříve OKsystem spravoval pět systémů a následně jenom jeden, pravděpodobně se jich tato restrikce dotkla. Jednání společnosti považuji za pomstu,“ uvedl Hojer.

To Drábkův exnáměstek Vladimír Šiška tvrdil, že jeho úkolem bylo z nařízení vlády ušetřit rezortu peníze. „Vystupoval jsem jako manažer, a to s péčí řádného hospodáře,“ uvedl na svou obhajobu Šiška. Jeho hlavní argument ale byl následující: „Společnost OKsystem měla ministerstvo práce a sociálních věcí za hlavní zdroj svých příjmů a z toho důvodu měla velmi silný motiv k tomu, aby se zbavovala případné konkurence,“ snažil se ještě bránit.

Při druhém projednávání případu se Městský soud v Praze řídil doporučením Vrchního soudu v Praze a trestný čin podplácení nakonec překvalifikoval na vydírání. K tomu ponechal ještě zneužití pravomoci úřední osoby. Šiška ale tvrdil, že zakázka pro společnost OKsystem už byla dávno ve vývoji, a tudíž ji nemohli tímto vydírat. „Důkazy hovoří o něčem jiném,“ konstatoval jasně soudce Novák.

Obviněnému Šiškovi nabídlo ministerstvo další místo

Původní tresty pět a šest let vězení proto senát zpřísnil na sedm let pro Vladimíra Šišku, Milan Hojer dostal o rok méně. „Měl podřízené postavení. V případě Vladimíra Šišky bylo nutné uložit trest odnětí svobody přísnější, a to jak s ohledem na vůdčí postavení v dvojici obžalovaných, tak na následné počínání, kdy sjednával bez řádného smluvního podkladu i bez výběrového řízení převedení zakázky,“ napsal v závěru rozsudku soud.

Takový trest odnětí svobody je podle senátu dostatečný, proto ani neukládal zákaz činnosti. „Opětovné přijetí do funkcí, jaké zastávali, již beztak nepřipadá v úvahu,“ stojí v závěru rozsudku.