Byl zveřejněn ještě týž den, kdy pronikly na veřejnost informace o tom, že setkání skončilo roztržkou.
Podle toho, co o aktérech víme, nemohly tyto zprávy nikoho šokovat. Shodou okolností se zrovna v posledním čísle časopisu Economist popisuje, jak Klaus zahustil atmosféru na nedávném obědě s velvyslanci zemí EU. A ve středu večer vystoupil v televizi Z1 Klausův blízký spolupracovník Petr Hájek. Hájek sice není Klaus, ale zato mohl některé jeho názory vyjadřovat s větší volností než prezident. Kdyby Klaus mluvil za zavřenými dveřmi jako Hájek před kamerou, dozvěděli by se europoslanci, že z Evropy se po schválení Lisabonské smlouvy stane čtvrtá říše s lidskou tváří, poslanec Zahradil je mnichovan a všichni ostatní jsou levičáci.
Poslanci Evropského parlamentu, instituce milované a vážené jen jimi samými, zdaleka nereprezentují průřez postojů Evropanů k unii, nýbrž svým sjednocovacím fanatismem z mainstreamu rozhodně vybočují a mají tendenci nesouhlas ztotožňovat s ohrožením demokracie. Přítomnost známého revolucionáře Cohn-Bendita i německého europoslance Schulze provokaci rozhodně nevylučovala.
Na základě přepisu, který zveřejnil Hrad, je třeba říci, že tím, kdo stál o konfrontaci, byl Cohn-Bendit. Své vystoupení pojal jako výslech a jeho pomlouvání - jinak to nelze říct -Declana Ganleyho je ukázkou tendence evropských elit kriminalizovat nesouhlas. A pokud irští politici mají ve zvyku popírat realitu tak jako europoslanec Crowley, který tvrdí, že Irové si přejí Lisabon, pak není divu, že v referendu zvítězilo Ne. I ten, kdo s Klausovými názory nesouhlasí, musí uznat, že jeho reakce byla co do tónu celkem uměřená.
Záznam europoslanců by ovšem třeba vypadal jinak. Právě proto rozumní politici své hádky nenechávají přetéct na veřejnost a zápisy nezveřeňují.
Podle toho, co o aktérech víme, nemohly tyto zprávy nikoho šokovat. Shodou okolností se zrovna v posledním čísle časopisu Economist popisuje, jak Klaus zahustil atmosféru na nedávném obědě s velvyslanci zemí EU. A ve středu večer vystoupil v televizi Z1 Klausův blízký spolupracovník Petr Hájek. Hájek sice není Klaus, ale zato mohl některé jeho názory vyjadřovat s větší volností než prezident. Kdyby Klaus mluvil za zavřenými dveřmi jako Hájek před kamerou, dozvěděli by se europoslanci, že z Evropy se po schválení Lisabonské smlouvy stane čtvrtá říše s lidskou tváří, poslanec Zahradil je mnichovan a všichni ostatní jsou levičáci.
Poslanci Evropského parlamentu, instituce milované a vážené jen jimi samými, zdaleka nereprezentují průřez postojů Evropanů k unii, nýbrž svým sjednocovacím fanatismem z mainstreamu rozhodně vybočují a mají tendenci nesouhlas ztotožňovat s ohrožením demokracie. Přítomnost známého revolucionáře Cohn-Bendita i německého europoslance Schulze provokaci rozhodně nevylučovala.
Na základě přepisu, který zveřejnil Hrad, je třeba říci, že tím, kdo stál o konfrontaci, byl Cohn-Bendit. Své vystoupení pojal jako výslech a jeho pomlouvání - jinak to nelze říct -Declana Ganleyho je ukázkou tendence evropských elit kriminalizovat nesouhlas. A pokud irští politici mají ve zvyku popírat realitu tak jako europoslanec Crowley, který tvrdí, že Irové si přejí Lisabon, pak není divu, že v referendu zvítězilo Ne. I ten, kdo s Klausovými názory nesouhlasí, musí uznat, že jeho reakce byla co do tónu celkem uměřená.
Záznam europoslanců by ovšem třeba vypadal jinak. Právě proto rozumní politici své hádky nenechávají přetéct na veřejnost a zápisy nezveřeňují.
