Který z historických pražských (popřípadě zahraničních) arcibiskupů by podle vás mohl sloužit jako vzor důstojného naplnění role vůdce národní katolické církve?
Ohradil bych se proti formulaci "vůdce národní katolické církve", neboť katolická církev není samozřejmě ani národní, ani evropská, její určení není politické. Můžeme ovšem říci: katolické církve v České republice nebo v českých zemích.
Přiznejme si, že vesměs pražští arcibiskupové od dvacátých let dodnes plnili svou funkci důstojně. Ze zahraničních jsem měl příležitost osobně poznat a velice jsem si vážil kardinála Kőniga, a to zejména pro jeho otevřenost, vzdělanost, moudrost.
Čtěte také: |
Do jaké situace vstoupil kardinál Miloslav Vlk a jak se, podle vás, vypořádal s úkoly, které před ním po pádu čtyřicetileté totality stály?
Kardinál Miloslav Vlk stál před nesmírně obtížnými úkoly. Myslím, že ještě nenastal čas konečného posouzení jeho působení. Ve většině případů jsem s ním souhlasil, ale není mi známo, z jakého důvodu padlo to či ono rozhodnutí, co rozhodl on sám, co biskupská konference a co přišlo příkazem z Vatikánu, tudíž mi nepřísluší to posoudit.
Do jaké míry lze jemu osobně přičítat odpovědnost za dosud nevyřešené majetkoprávní otázky církve a neuzavření smlouvy ČR s Vatikánem? Jak by měl – podle vašeho názoru a při vašich diplomatických zkušenostech – představitel české katolické církve jednat, aby byl pro naše politické reprezentanty takovým partnerem v diskusi, jehož stanovisko je třeba brát vážně?
Myslím, že jemu nelze přičítat odpovědnost za nedokončené otázky mezi Českou republikou a Vatikánem či nedořešené majetkově-právní otázky církve. Někdy mám dojem, že otázka je spíše, která stanoviska naší politické reprezentace v té diskusi člověk ještě může bráti vážně.
Jaké osobní předpoklady obecně jsou podle vás nezbytné k vykonávání takového úřadu?
Mimo předpokladů, které jsou kladeny na každého kněze, by neměl primas český být politikem, ale měl by se v české politice vyznat. Měl by mít důkladné znalosti celé české společnosti, nejen dnes již menšinové společnosti věřících. Měl by znát světlé i stinné stránky dějin katolické církve u nás během posledních sto let. Měl by být také neohrožený a velmi konzistentní.
Má v naší sekularizované zemi arcibiskup vůbec možnost podílet se na formování a respektování duchovních a morálních hodnot národa?
Na formování duchovních a morálních hodnot národa by se měl podílet každý v rámci svých možností. Samozřejmě, arcibiskup má tuto možnost také. Do jaké míry se to podaří, pak závisí na jeho působnosti a otevřenosti společnosti vůči jeho poselství.
