Knížecí vyprávění volně přeskakuje staletí tam i zpátky, neboť všude tam na té časové ose žili jeho příbuzní. Koho to však měl na mysli, když zabrousil do třicetileté války? A kdo byl nejstarší syn arciknížete Františka Ferdinanda a proč by krucipísek měl zpívat české koledy?
LN: Vaše maminka byla Rakušanka, z rodu Fürstenbergů. V čem se liší rakouské a české Vánoce?
Je to prakticky stejné. Jenom Rakušané mají méně koled než my. Tedy jsou i tam vánoční písničky, některé hezké, včetně nejznámější vánoční písně světa Tichá noc. Ale české koledy jsou líbezné. Já je miluju. Vzpomínám si, že jsme vždycky na Štěpána chodívali s otcem do českého kostela, kde se zpívaly koledy. A jednou tam tak stojím a slyším poblíž zpívat nějaký hluboký, povědomý mi hlas. Jenže na rozdíl ode mě neuměl jenom první sloku, nýbrž u všech koled všechny sloky. Opatrně jsem se otočil. A ejhle, koho tam nevidím stát v takovém krátkém zimním kabátku – byl to strýc Maxmilián z Hohenbergu, nejstarší syn arciknížete Františka Ferdinanda, toho, kterému sebrali Konopiště. Po mši svaté se pozdravili s otcem. A já se strýce jako zvědavý nezbeda zeptal: „Ty, Maxi, proč chodíš k nám do kostela?“ Skoro se na mě obořil: „Ty jsi ještě pitomec blbý. Já přece s českými koledami vyrost, miluju je. A kde je mám dneska zpívat když ne tady?“ Uměl je opravdu všechny, to jsem žasl tedy. Jeho maminka byla Žofie rozená Chotková.
Vánoce 2014 v Česku: |
LN: Jak se za váš život měnily vánoční oslavy?
U nás v rodině moc ne. Ale jakmile vylezu z baráku, vidím to všude, jak se toho úplně zmocnil kommerz. Mně to jde na nervy. Jsem naštvanej, když jdu kolem obchoďáku a z tlampače slyším koledy. To se nesluší. To je pro mě nestydaté využívání krásné písně. Místo abychom se zamysleli nad jeslemi ve stáji, kde se náš Pan Ježíš Kristus narodil, jde jenom o kšeft. Vánoce, jak se dneska veřejně slaví, mě nekonečně štvou. Opravdu.
LN: Pociťujete i o svátcích úbytek dobrých mravů?
Na to už jsem si zvykl.
LN: Našel jste někdy pod stromečkem nějaký nezapomenutelný dárek?
Ty nejlepší dárky jsem dostal těsně před Vánocemi, dokonce dvakrát. Syn i dcera se narodili v polovině prosince.
LN: Bylo naopak něco, co jste si moc přál, ale nikdy to pod stromečkem nebylo?
Byly doby, kdy nebyly prachy, takže se zkrátka leccos zpozdilo. Jako každej normální kluk jsem si třeba moc přál kolo. A to jsem dostal, až když jsem šel do školy. Prostě tak to chodí, že člověk nemůže mít všechno hned.
ČTĚTE TAKÉ: |
LN: Věřil jste na Ježíška?
No samozřejmě!
LN: A dokdy?
Dodneška. Já na Ježíška věřím pořád.
Celý rozhovor s Karlem Scharzenbergem o tom, jak se málem narodil při mši, jak se v zimě mrzlo na Orlíku, a o tom, jak se správně dělá štrúdl, si přečtěte ve vánočním vydání magazínu Pátek LN, které vychází 19. prosince.
V čísle také najdete:
|
