Sci-fi Elysium: S hrochem za lepší zítřky

Sci-fi znamenitě zrcadlí momentální kondici každé společnosti, její touhy, traumata i noční můry. Tak byl tento žánr ostatně stvořen už ve své literární podobě, kde odrážel filozofické koncepty i sociální a technické utopie svých autorů. Současná filmová sci-fi je pak především zážitkovou podívanou opřenou o přehlídku digitálních atrakcí – a monopol na ni má bohatý a mocný „kapitalista“ Hollywood. Ten prostřednictvím primárně zábavných sci-fi blockbusterů jaksi mimochodem šíří jistý vkus a hodnoty – a také ideologii, která úzce koresponduje s oficiálním naladěním celých USA.

Režisér Neill Blomkamp se rozhodl této situaci čelit: ve filmu Elysium, který právě přichází do našich kin, se rozhodl zavedený model rázně překlopit. K příběhům opěvujícím správnost stávajícího systému nabízí alternativu opřenou o starou dobrou vizi sociální revoluce. Story o boji s nespravedlivým, manipulativním a kořistnickým systémem se i ve „státotvorné“ hollywoodské sci-fi uplatňuje celkem pravidelně – Blomkamp ji ovšem využívá s radikálností, jež působí značně naivně. Se zálibou v černobílosti charakterů totiž líčí příběh outsidera Maxe, který žije na zdevastované, přelidněné Zemi roku 2159, obývané bezprávnou, pracující a strádající chudinou. Muž umírající na nemoc z ozáření se rozhodne dostat na obytný orbitální komplex Elysium. Tam si bohatí a mocní pečlivě střeží svůj malý, luxusní ráj – včetně dokonalé zdravotní péče, která by mu mohla přinést záchranu. Z přísně osobního cíle se ovšem rychle stává všelidová mise...

Podobně „sociální“ teze byla už základem Blomkampova předchozího filmu – sci-fi District 9 –, kterým si režisér před čtyřmi lety získal status zázračného chlapce: snímek pořízený za pouhých 30 milionů dolarů do pokladen kin celosvětově přinesl neuvěřitelný sedminásobek. Příběh líčící mimozemské návštěvníky jako nesvéprávné imigranty deptané pozemskými „hostiteli“ zdobila autenticita, nápaditost a vypravěčská energie. Čtyřiatřicetiletý rodák z jihoafrického Johannesburgu díky tomu dostal pozvání do Hollywoodu. Elysium ovšem doplácí na naivní scénář a ornamentálnost, danou nadstandardním produkčním zázemím.

Hodní, zlí a oškliví

Blomkamp jako scenárista hřeší prvoplánovým rozdáním karet: na rozdíl od Districtu 9 (a také drtivé většiny hollywoodských sci-fi snímků) je svět Elysia rozdělen pouze na chudé/hodné a bohaté/zlé. Ty první zastupuje prostý dělník Max (Matt Damon), jeho kamarád ze slumu Julio (Diego Luna) a sličná osamělá matka Frey (Alice Bragaová). Zlo zastupuje hlavně ministryně obrany Delacourtová (Jodie Fosterová) – chladnokrevná, bezcitná politička thatcherovského střihu, která se neštítí ve jménu bezpečnosti Elysia i vlastních politických čachrů nechat umírat nevinné.

Jodie Foster ve filmu Elysium

Jedinou výjimkou v panoptiku hodných a zlých je ošklivý zabiják Kruger: Sharlto Copley, který zazářil už v Districtu 9, ho obdařil takovou dávkou podvratného kouzla, že se mimoděk stává zdaleka nejsympatičtější postavou.

Důležitou roli ve vyprávění hraje i Freyina roztomilá dcerka umírající na leukemii, která s prohnanou naivitou scenáristického konstruktu definuje Maxovu roli ve vyprávění. Bajka o malé, ubohé surikatě, která potřebuje pomoc velkého, silného hrocha, i toho nejnatvrdlejšího diváka vede k pochopení sounáležitosti mezi příslušníky utlačované třídy, kteří se musejí spojit, aby rozložili „zlý“ systém a přeprogramovali ho ve svůj prospěch.

Elysium se tak čestně řadí mezi jiné „ideologické“ sci-fi z poslední doby. Podobně jako Vyměřený čas, Paralelní světy nebo Futurologický kongres si pohrává s představou dvou přísně oddělených, protikladných světů, která je vizuálně atraktivní, ale zároveň i krajně schematická. Řešení podobných příběhů většinou nejsou (a ani nemohou být) novátorská či pravděpodobná. Také v Elysiu symbolické finále umenšuje zajímavost „světa dole“, který Blomkamp představuje s mimořádnou realističností.

Elysium ovšem není pouze černobílým vyprávěním o samospasitelnosti revoluce, ale také výpravným akčním příběhem, v jehož středu stojí atraktivní hrdina. Max v podání Matta Damona je přeoperován do podoby bojového polorobotakyborga, pročež se z umírajícího chcípáka mění v zabijáka z videohry, kosícího rychlopalnými zbraněmi desítky nepřátel.

V tomto ohledu Neill Blomkamp nezůstává svým americkým producentům mnoho dlužen. Elysium natočil jako řemeslně velmi slušně odvedenou akční podívanou: je plné útěků, přestřelek, soubojů a dobře vypadajících triků. Blomkamp to tak se zábavnou stránkou svého filmu myslí stejně upřímně jako s tou ideovou – zůstává ovšem otázkou, zda si do mozku stoprocentně vymytého akcí chcete nechat implantovat zrovna naivní ilustraci marx-leninských pouček. Většinové publikum, za jehož zájmy chce film bojovat, každopádně nezabralo: podle dosavadních tržeb to vypadá, že chudáci Američané stojí raději o „normálně“ prolhané hollywoodské vyprávěnky.