Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Secesní pohádku na vídeňském Karlsplatzu vybudoval opavský rodák

Pohled Zdeňka Lukeše

  6:14
Po několika dekádách nadvlády historismu, kdy evropské architektuře dominovaly stavby vycházející ze starších vzorů, středověkem počínaje a renesancí a barokem konče, se na sklonku 19. století náhle objevil nový, svěží styl, nazývaný někde Art Nouveau, jinde Jugendstil, Modern Style, Sezession či secese.

Jednou z dominant Karlova náměstí ve Vídni je kromě kostela sv. Karla Boromejského nebo Domu umělců (Künstlerhausu) od roku 1898 také Pavilon secese od opavského rodáka Josepha Marii Olbricha. foto: Zdeněk Lukeš

Architektonická secese se kupodivu poprvé neobjevila v Paříži, Berlíně ani ve Vídni, ale v belgické metropoli Bruselu. V roce 1892 tam Victor Horta postavil nevelký Tasselův dům s kovovou konstrukcí. Napadlo ho dát železným prvkům tvar rostlinných stvolů. Stavbu dále zdobily skleněné mozaiky a keramické prvky s květinovými motivy. Ornamenty vycházely z orientálních předloh, zejména japonských, které byly v té době v Evropě velmi populární.

Podivuhodná, až pohádková architektura návštěvníky uchvátila svou originalitou, nový styl se ujal a začal svou vítěznou cestu Evropou. Nebyla to cesta právě snadná, což možná dnes, kdy je secese všeobecně oblíbena, překvapí. Konzervativní kruhy byly pobouřeny, styl se jim zdál pro architekturu nevhodný, navíc se tvůrci často obešli bez typických atributů převzatých z antiky i pozdějších vzorů historických slohů. Nový styl však ovládl výtvarné umění a zejména design a nakonec své místo na umělecké scéně uhájil.

Rozhněvaní mladí muži

Jedním z center architektonické secese se po Bruselu stala Vídeň. Zásluhu na tom měl především profesor vídeňské umělecké akademie Otto Wagner, o jehož raně secesní stavbě Hofpavillonu jsem zde psal nedávno (Orientace LN, 4. 10.). Nebyl však zdaleka sám, secesi začali do rakouské metropole přinášet brzo i jeho spolupracovníci a žáci. V roce 1897 vystoupila skupina „rozhněvaných mladých mužů“ v čele s výtvarníkem Gustavem Klimtem z – podle nich – konzervativní Asociace vídeňských umělců, jejichž centrem byl Dům umělců (Künstlerhaus) na Karlově náměstí (Karlsplatz). Založili si vlastní Sdružení vídeňských umělců (Vereinigung Bildender Künstler Österreichs), známé spíše pod názvem Wiener Sezession. Název spolku („secese“ znamená oddělení, odtržení) pak dal alternativní pojmenování novému stylu, jejž razili také ve vlastním časopise Ver Sacrum. Vedle Gustava Klimta patřil k jeho zakladatelům také nadaný opavský rodák Joseph (Josef) Maria Olbrich (1867–1908), Josef Hoffmann, Max Kurzweil, Koloman Moser, Carl Moll a další.

Některé detaily Olbrichova pavilonu: mísa u hlavního schodiště nesená trojicí...

Spolek zakoupil prominentní parcelu na Karlově náměstí nedaleko Domu umělců a vybudoval zde svůj stánek, pro nějž se vžil název Pavilon secese (Pavillon der Sezession). Autorem návrhu, který vznikl v roce 1897, byl J. M. Olbrich. Dokončen byl o rok později a stal se významným uměleckým centrem. Na výzdobě budovy se podílel také Koloman Moser – je autorem některých štukových dekorací, včetně známé trojice sov na bočním průčelí. Po stranách monumentálního vstupu jsou pak umístěny mohutné mísy podpírané želvami. Pavilon zdobí další štuky s motivy z rostlinné i živočišné říše, typickými pro secesi. Bílá stavba vrcholí překrásnou kupolí, kterou tvoří tři tisícovky pozlacených kovových lístků.

Secese a Beethoven

Kromě výstav členů spolku byla ve vnitřních sálech představena i tvorba spřízněných umělců éry symbolismu a dekadence, jako byli švýcarští, resp. němečtí umělci Arnold Böcklin a Max Klinger či skotský architekt a designér Charles Rennie Mackintosh. Výstavu tu měl i další Švýcar Eugene Grasset, čelný představitel pařížského secesního stylu. V roce 1902 se v rámci čtrnácté přehlídky spolku, připravené Josefem Hoffmannem, v prostorách osobité galerie konala výstava věnovaná hudebnímu géniovi Ludwigu van Beethovenovi.

V horním sále byl proto umístěn pomník od Maxe Klingera a v suterénním prostoru vznikl na stěnách vlys podle návrhu Gustava Klimta. Ten byl sice později zakryt, ale během rozsáhlé rekonstrukce dnes už kultovní stavby v roce 1986 byl zčásti obnoven a dnešní návštěvníci jej tedy mohou vidět. Pavilon secese na Karlově náměstí je vrcholným Olbrichovým dílem a svou stylovou čistotou i elegancí patří k nejvýraznějším dominantám rakouské metropole. Krátce po jeho dokončení odchází mladý architekt na pozvání hesenského velkovévody Ernsta Ludwiga do Darmstadtu, kde získává velmi zajímavou zakázku. Podílí se na výstavbě umělecké kolonie na Mathildenhöhe, k níž patří ústřední pavilon, tzv. Svatební věž, nebo vily umělců.

Vzniklo opět mimořádné dílo, které je dnes zařazeno do světového kulturního dědictví UNESCO. Naneštěstí uprostřed rozdělané práce Olbrich umírá na leukemii, takže celý koncept zůstává nedokončen. Rodná Opava si po letech nezájmu na svého rodáka nakonec vzpomněla, ve městě má dnes v Janáčkových sadech pomník a repliku darmstadtské kašny, bohužel jeho jediná secesní stavba na našem území – dům pro bratra Edmunda z roku 1904 na Ratibořské ulici – byla zbořena už v 50. letech. To vídeňský Pavilon secese funguje dodnes jako výstavní centrum, navštívit ho můžete denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!