LN Kolik zhruba evidujete takzvaných pomníčků?
Celkově se jedná až o sto případů. Ne každý ovšem lze otevřít. Spadá sem i vyřizování účtů mezi cizojazyčnými skupinami, kdy ti lidé už nejsou ani v zemi, takže to už se otevírat nebude. Především se ale nyní vrátíme k vraždám našich občanů. Opět je celé rozebereme.
LN Znovu otevřít případ je složitější než pracovat na čerstvém. Přece jen lidé zapomínají, spoustu svědků už nemusíte dohledat...
To je pravda. Když je případ živý a čerstvý, mají ho všichni v paměti. Tady v těch starých věcech: co je psáno, to je dáno. Jinak nic. Nejsou tam osobní postřehy a dojmy lidí, ty v těch protokolech chybí. Bude to těžké, ale chci to zkusit.
Čtěte také |
Jen samotná analýza vytipovaných případů zabere čas. A není to záležitost dní, ale spíše týdnů. Vše si musíte načíst, ze všeho si udělat poznámky, musíme jít do nejmenších podrobností. Není to práce jako ve fabrice. A pokud se rozhodneme, že to otevřeme, půjdeme i do terénu. Znovu vyslechneme lidi. Po těch letech se svědci mohli dozvědět ještě něco víc, na něco si vzpomenout. K pachateli nás může dovést každá maličkost.
LN Takže vyšetřování letitých kostlivců je hlavně o náhodě?
Ano, náhoda, to je náš největší kamarád. Titěrnosti tvoří až 90 procent spisu. Je možné, že se tam najdou nová svědectví, nové skutečnosti, které během let vyšly na světlo. Za těmi případy je hrozně práce. Nikdo si nedokáže představit, jak obsáhlý je takový případ vraždy.
LN Odpadne vám ale možnost jít na místo činu. Jak ji nahradíte?
Existují věci jako fotodokumentace z ohledání místa činu, zajištěné stopy. Technika jde strašně moc dopředu. Tak například: nedávno jsme se vraceli k trojnásobné sexuální vraždě na Praze 4, která bude za chvíli promlčená. Všechno to udělal jeden pachatel, což víme díky genetice. Po letech jsme si nechali znovu udělat genetický profil a rozeslali ho do databází po celém světě. Teď nám nezbývá nic jiného než čekat. Jestli mu kdekoliv na světě nabrali genetický profil, tak se to můžeme dozvědět, pošlou nám to.
LN Máte vytipováno zhruba sto případů. Na základě čeho jste je vybíral?
V první řadě si je pamatuji. Řeknu si: Hergot, tady nám ten člověk utekl, bylo tam málo důkazů. My většinou tušíme, kdo to byl. Jen se nám ho nepodařilo usvědčit důkazy. Buď to vůbec nešlo zažalovat, nebo to došlo až k soudu, ale ten dotyčného osvobodil.
LN Jak pravděpodobné je, že takto starý případ policie objasní?
Když jsme něco dělali, vyšetřovali jsme to se vším všudy. Abychom se k tomu nemuseli vracet. Na maličkosti může spadnout celý případ. Pochopitelně je možné, že někde něco uteče. To něco bychom právě chtěli dohonit.
LN Jaký je nejstarší případ, který není objasněný?
Promlčecí doba je dvacet let. To znamená, že se budeme zabývat případy mladšími dvaceti let.
LN O jaké se konkrétně jedná?
To říct nemůžu, jde o taktiku. Kdyby se to dotčení lidé dozvěděli, mohlo by to zkazit vyšetřování.
LN A máte nějaký případ, který vás osobně tíží?
Mě trápí každý nevyšetřený případ. Přirozeně mám i jeden, který mě mrzí obzvlášť, ale nechci jej specifikovat.
LN Nedávno jste uvažoval, že po letech ve službě od policie odejdete. Co vás k tomu vedlo?
Bylo to hlavně ze zdravotních důvodů. Když se ale ten termín blížil, pořád jsem jej oddaloval. Nakonec jsem výpověď přece jen sepsal. Pak jsem ale mluvil s několika nadřízenými, kteří mě přesvědčovali, abych zůstal. Zvážil jsem to a sám sebe přesvědčil, že vlastně odejít nechci.
