Právě tak zní jeden z vtipů, které si v dobách před rokem 1989 vyprávěli obyvatelé Německé demokratické republiky. Týdeník Der Spiegel se nyní na svých webových stránkách zaměřil na knihu britského novináře Bena Lewise, která se tomuto tématu věnuje. Lewisovo dílo totiž v Německu nedávno vyšlo pod do češtiny přeloženým názvem Komický manifest. Komunismus a satira 1917 – 1989.
Lewis ve své knize dochází k celé řadě závěrů. Nikoli překvapivě například dokládá, že vtipy hlavně pojednávaly o podivných praktikách komunistických vůdců. (Pouze pro připomenutí podotýkám, že v Československu byly například oblíbené různé podoby anekdot, ve kterých vystupovali kromě Brežněva či Gorbačova také mimo jiné Husák s Reaganem.) Podle Spiegelu Lewis navíc říká, že vliv humoru na pád komunismu je spíše přeceňovaný.
Týdeník proto s Lewisem lehce polemizuje, když tvrdí, že korodující moc humoru při této události ještě nebyla pořádně doceněna. Proud vtipů o komunistických papaláších v NDR prý naplno vypukl v závěru padesátých letech. Tedy v době, kdy sice již režim rezignoval na ty nejhorší otevřené represe, na druhou stranu však již byla patrná jeho "hypochondrická" suchost.
A jaké další vtipy Der Spiegel zmiňuje? Přidám ještě dva: Jaké stadium přichází mezi socialismem a úplným komunismem? Alkoholismus...............Ke komunisty obsazené nebeské bráně přichází postarší prošedivělý muž. Dozurující soudruh Petr Petrovič ho rutinně vyslýchá: "Kdo tedy byl tvůj otec? Právník. A tvoje matka? Dcera obchodníka. A tvoje žena? Šlechtična. Co jsi dělal v životě? Aha, cestoval a psal knihy. No, můj milý, to bude těžké. Jak že bylo to jméno? Marx, Karel." CELÝ ČLÁNEK SI PŘEČTĚTE ZDE
V dnešní trafice zůstaneme i nadále u tématu NDR. Historik Siegfried Suckut totiž v časopise Vierteljahrshefte für Zeitgeschichte nedávno zveřejnil detaily o reakci východoněmecké tajné policie Stasi i celého vládního aparátu NDR na známou východní politiku spolkového kancléře Willyho Brandta. Ten v době uvolnění napětí mezi znepřátelenými bloky na přelomu 60. a 70. let usiloval o zlepšení vztahů s NDR. Překonat tak chtěl definitivně období, kdy se Spolková republika snažila NDR ostrakizovat.
Suckut dokládá, že Stasi měla z Brandtovy iniciativy strach. Brandt totiž pro NDR představoval údajně hlavního nepřítele. Toto renomé si vydobyl ještě jako starosta západního Berlína. Představitelé NDR se proto pokoušeli Brandtově východní politice (tzv. Ostpolitik) zabránit, když ji pomlouvali před Sověty. Nakonec se jim však Brandtovy plány překazit nepodařilo. Sovětský vůdce Leonid Brežněv měl totiž eminentní zájem na tom, aby se napětí snižovalo.
CELÝ ČLÁNEK SI PŘEČTĚTE ZDE
