Plzni na shromažďovacím zákonu vadilo především ustanovení, podle kterého musí úřad o případném zákazu demonstrace či pochodu rozhodnout nejpozději do tří dnů od okamžiku, kdy obdržel platné oznámení o konání akce.
Plzeňský případ vyvolal v první polovině letošního roku rozsáhlou debatu o shromažďovacím zákonu. Například ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková (SZ) slíbila, že se obrátí na odborníky a zváží jeho změny.
ÚS dostal stížnost spojenou s návrhem v květnu. Nyní seznal, že magistrát neměl takzvanou aktivní legitimaci k podání stížnosti. Znamená to, že magistrát jako úřad nemohl v daném případě tvrdit, že jeho práva byla porušena. Proto soudce zpravodaj Vladimír Kůrka bez bližšího zkoumání stížnost i návrh odmítl pro neoprávněnost navrhovatele.
Tři dny nestačí
Ostře sledovaný plzeňský pochod svolali pravicoví extremisté na začátku roku jako protestní akci za svobodu slova. Uvedený cíl pochodu však byl podle mnoha odborníků jen zástěrkou pro demonstraci neonacistického Národního odporu. Skutečným záměrem prý bylo vystoupit proti menšinám. Proto pochod od počátku odsuzovaly například židovské organizace.
Město akci nejprve zakázalo, ale poté soudy prohlásily zákaz za neoprávněný. Pochod se tak mohl v pozdějším termínu uskutečnit a neonacisté skutečně městem 1. března prošli.
Stehlíková v létě souhlasila s tvrzením Plzeňských, že problematickým bodem shromažďovacího zákona je například třídenní lhůta. Pokud například žadatel ohlásí akci v pátek a následuje sobota, neděle a ještě volné pondělí, nemá obec čas, aby se dohodla s dalšími úřady. S prodloužením lhůty pro rozhodnutí počítá mimo jiné novela shromažďovacího zákona, kterou připravil plzeňský primátor Pavel Rödl (ODS).
