První verše, které mě napadly po písničce J. Hutky:
Na čele se objevila vráska,
opravdu vítězí pravda a láska?
Jaké věci se dnes dějí?
Stojíme frontu na naději...
Karel kdyby ještě žil,
řekl by: "Jarku, šetři sil.
Ti, co chtějí tvoji hlavu
závidí ti úspěch, slávu.
Ty jsi přece velký muž,
já ti věřím, tak se drž.
Až sejdeme se za pár let,
vše mi budeš vyprávět."
Druhá báseň vznikla po neustálém plnění titulních stránek novin touto "kauzou"
Silák Petr
navlík si svetr,
naleštil boty,
hurá do roboty!
Volá z mobilu,
že bude za chvilu
v centru Ostravy
s kumpány u kávy.
S ruským přízvukem,
kérkou za uchem,
robusní gorily
vřele se zdravily.
Účty jsou srovnané,
úkoly rozdané:
vletíme na Hutku,
dáme mu na budku!
