Paul McCartney (1942), bývalý člen legendárních The Beatles, vydává své sólové desky s příkladnou pravidelností od roku 1970. Jeho nenáročný, ukázněný pop má úspěch spíš ze setrvačnosti; na koncertech nejlépe udělá, když dá k dobru starší písně z Bílého alba. Ostatně proč ne? Je jejich autor.
| Hodnocení LN | |||
| **** (čtyři hvězdičky z pěti) The Fireman: Electric Arguments stopáž: 63:05 One Little Indian 2008, distribuce v ČR Day After |
The Fireman vznikl na počátku 90. let jako jedna z těch zajímavějších odboček. Ve spolupráci s Martinem Gloverem (na hudební scéně znám jako Youth a člen britských Killing Joke), který remixoval některé skladby McCartneyho alb Off the Ground a Back to the Egg, začala vznikat nahrávka Strawberries Oceans Ships Forest. Pod poměrně odvážné, experimentálně elektronické a kompletně instrumentální album se autoři nepodepsali; neovlivněná kritika tak nahrávku označila za průměrnou a ta plynule zapadla.
Jen o trochu lépe na tom byla o pět let mladší deska Rushes (1998). Její koncepce se už neopírala o starší skladby, ale dala vzniknout - opět pod silným vlivem tvorby Briana Ena nebo kapel typu Can a Neu! - novým kompozicím. Teprve po druhém albu odhalili autoři svou identitu; projektu The Fireman to sice trochu pomohlo a náklady obou nahrávek se nakonec vyprodaly, k žádnému závratnému úspěchu na poli elektronické hudby ale nedošlo. Youth se pak podílel i na ambientním albu Liverpool Sound Collage, které sestavil McCartney v roce 2000.
| Paulův partner z Firemana | |||
| Martin "Youth" Glover | |||
| se narodil roku 1960 v Africe. Je vlivným hudebním producentem žijícím v Británii. Na přelomu 70. a 80. let hrál v rockové kapele Killing Joke na baskytaru. Je zakladatelem několika vydavatelství, mj. Butterfly Records, Dragonfly Records nebo Liquid Sound Design. Spolupracoval s U2, Primal Scream, Siouxsie & the Banshees, Depeche Mode nebo Erasure, spoluprodukoval poslední desku Guns N' Roses Chinese Democracy. Za práci na albu Urban Hymns od The Verve získal ocenění Producent roku 1998. Kromě Firemana je členem dalších projektů: tanečního Zodiac Youth nebo Transmission se členy The Verve a Killing Joke. |
Trochu křeč, ale jinak svěží
Novinka Electric Arguments, jež vychází po deseti letech od Rushes, už má trochu jiné ambice. Ne snad větší, jen... jiné. Nejdůležitější změnou je přítomnost vokálů, což kapelu činí přístupnější a „jednodušší“ (byť se McCartney snaží o svou rockovější polohu a zpočátku je téměř k nepoznání). Na druhou stranu album vychází na malém, nezávislém labelu One Little Indian (který zastupoval mj. Skunk Anansie, Björk, Chumbawambu nebo Sigur Rós), což znamená, že album nebude veřejnosti násilně podsouváno výlohami kamenných obchodů s muzikou nebo komerčními rádii. Nejde přehlédnout ani úporná snaha znít originálně, čemuž mají dopomoci rozmanité aranže. Jako byste slyšeli rozhovor obou tvůrců. „Martine, chtěl bych tam tohle, tohle, tohle taky a tamto.“ - „To nejde, Paule.“ - „Proč ne? Bude to znít super.“ - „Bude to znít krkolomně a překombinovaně.“ - „Ale no tak. Udělejme to. Bude to cool.“ - „No tak teda jo.“
I přes občas trochu křečovitou snahu překračovat hranice a více než hodinovou stopáž zní album poměrně svěže a má několik opravdu silných momentů. Už bluesové intro s foukací harmonikou v Nothing Too Much Just Out of Sight zní slibně, v bluesrockové náladě pokračuje Highway nebo kratičká Light from You Lighthouse. Neurazí chytlavá rádiovka Sing the Changes, valčíkový rytmus Travelling Light, najazzlá Two Magpies, taneční Lovers in a Dream, výpravná balada Lifelong Passion (Sail Away) či experiment s depresí Universal Here, Everlasting Now. Album, pojmenované podle básně Allena Ginsberga Kansas City to St. Louis, nabízí spoustu variací zastřešených poctivým zpracováním a jakousi sympatickou naivitou.
I když Electric Arguments není pro všechny a rozhodně nejde o žádnou jistotu pro fanoušky The Beatles (a už vůbec ne Killing Joke), je to to nejlepší a nejzajímavější, co Paul McCartney za posledních pár let udělal. Legrační je, že Bílého alba se posluchači nakonec skutečně dočkají, a to na samém konci Don't Stop Running. A tenhle se Siru Paulovi povedl.
