Býval disidentem. V dramatickém roce 1989 pak v NDR založil sociální demokracii. I díky tomu se dostal do centra politického života. Tento týden Markus Meckel navštívil Českou republiku jako host konference, kterou pořádal think tank Aspen Institute Prague. V rozhovoru pro LN Meckel prokázal, že o minulosti vzdálené čtvrt století umí mluvit tak, jako by se stala včera.
LN Když si vzpomenete na 9. listopad roku 1989, na den, kdy padla berlínská zeď, zažíval jste tehdy nejšťastnější chvíle v životě?
Když se ptáte na mé osobní zážitky, tak je to trochu složitější. Je totiž třeba mít na paměti celý kontext. Já 9. listopad roku 1989 považuji za ústřední den nikoliv jenom pro Německo, nýbrž pro revoluce ve střední Evropě. Šlo o symbol pro konec studené války a vítězství svobody. A to nebyla pouze německá záležitost. Začalo to mnohem dříve v Polsku, Maďarsku, po Německu následovalo Československo. Pro mě je důležité, že všechny tyto události spolu souvisí. V těch zemích byli totiž lidé, kteří vyznávali západní hodnoty – svobodu, demokracii, lidská práva. Když Američané říkají, že vyhráli studenou válku, tak jim odpovídám, že Západ neporazil Východ, nýbrž že vyhrály tyto hodnoty. Já jsem se již začátkem roku 1989 s přítelem (Martinem Gutzeitem – pozn. red.) dohodl na tom, že založíme sociálnědemokratickou stranu NDR.
ČTĚTE TAKÉ: |
LN Co vás k tomu vedlo?
Rozhodli jsme se tak na základě letité opoziční práce. Já jsem byl farář, on byl také duchovní. Založením sociální demokracie jsme se chtěli vymanit z provincionalismu NDR. Chtěli jsme se přizpůsobit západnímu vzoru. V létě se nám podařilo spojit do té doby relativně malou opozici. Již od 9. října (den, kdy se konala velká demonstrace v Lipsku) mi bylo jasné, že to s demokracií vyjde. O dva dny dříve jsme již stranu formálně založili. Ten měsíc až do 9. listopadu jsme věděli, že se budeme snažit o etablování demokracie. Již od 9.října jsem nepovažoval Berlínskou zeď za aktuální problém. Bylo mi jasné, že padne. Když jsem tedy 9. listopadu přišel domů a viděl ty televizní záběry, (jak padá zeď), tak to pro mě nebyla již „ta nejšťastnější chvilka“.
LN Jak jste prožíval 30. září 1989, kdy spolkový ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher na balkonu na přeplněném velvyslanectví v Praze vyhlásil, že tisíce východních Němců mohou odcestovat na Západ?
I v tomto je moje vnímání odlišné. Co se vlastně slaví 30. září 1989? Šlo o čistě humanitární rozhodnutí. Dnes je tolik významné proto, že ho oznámil Hans-Dietrich Genscher, který je geniální komunikátor. To on z toho udělal takovou velkou událost. Jinak by výsledek byl stejný jako v Polsku. Ale Hans-Dietrich Genscher odjel nikoliv do Varšavy, ale do Prahy. Ve Varšavě se stalo to samé. Rozdíl byl v tom, že ti občané NDR, kteří přijeli do Prahy, museli žít na ambasádě. To už bylo ve Varšavě jinak. Tam už úřadovala Mazowieckého nová vláda.
LN Jako ministr zahraničí jste se účastnil vyjednávání o znovusjednocení Německa. V minulosti jste kritizoval Helmuta Kohla. Podle vás kancléř sjednotitel příliš myslel na své vlastní politické cíle. Jak jste to myslel?
Když Egon Krenz v říjnu svrhl Honeckera a stal se generálním tajemníkem SED (vládní strany NDR), volal mu Helmut Kohl a řekl, že neudělá nic, aby ho destabilizoval. My jako nová strana jsme říkali, že Egon Krenz nebyl zvolený a musí pryč. Nechci to ale Helmutu Kohlovi předhazovat, je jasné, že s hlavou cizího státu takto musel hovořit. Není to ale tak, že od začátku věděl, jak to bude dál. Po pádu zdi se Kohl pokusil ujmout iniciativy stakzvaným desetibodovým plánem. To bylo šikovné. Kohl to ale snikým nezkonzultoval. Sám udělal strategické rozhodnutí směrem k volbám.
LN Kohl je člověk, který se vyzná v mocenských hrátkách...
Na konci roku 1989 neměl podle průzkumů žádnou šanci být o rok později znovu zvolený. Po svém vystoupení v Drážďanech (19. prosince 1989) pochopil, že vše musí jít rychleji. Kohlův letitý spolupracovník Horst Teltschik mi říkal, že když připravovali desetibodový plán, tak se počítalo s pěti- až desetiletým obdobím. Na konci roku se také Kohl rozhodl, že sjednocení provede sám. Pojal to strategicky jako vlastní volební nástroj.
