Polsko vyváží potraviny do celé Evropské unie, včetně Německa a Francie. Ale skandály kolem dovozu polských potravin jsou minimálně v poslední době jen v Česku. Proč tomu tak je?
Protože jen v Česku dochází k tak nepřiměřené medializaci některých kauz.
A proč by měl někdo zájem na vyvolávání skandálů kolem polských potravin? Je to podle vás proto, že polské potraviny představují vážnou konkurenci českých producentů? Proč takové skandály nejsou v Německu a Francii?
Pro mě je to případ nekalého konkurenčního boje. Já jsem ta poslední, která by tvrdila, že všechno bylo v ideálním pořádku, že se nikdy nic nestalo. Samozřejmě, může se něco stát, zvláště v dnešním globalizovaném světě, kdy ne vždy víme, odkud pochází to, co jíme. Ale to, co nám v otázce vzájemného obchodu s potravinami vadí, to co nás bolí, je to, že vy Češi reagujete velmi emocionálně, tak, jak to neodpovídá situaci. Je to o konkurenční boj, to se stává i jinde a i jinde se stává, že je to neférový konkurenční boj.
Máte nějaký příklad?
Například otázka antibiotik v kuřecím mase. V Polsku byla vyřešena v dubnu, drůbežárna byla zavřena, veterinární inspekce všechno vyšetřila a objasnila. Ty potraviny zřejmě ani do Česka nebyly dovezeny. Najednou se v září objeví v Česku kampaň proti dovozu polských kuřat, protože v nich mohou být antibiotika. Nikdo to nevyšetřil, objevilo se jakýchsi dvacet kilo kuřecího masa, nikdo neví odkud. V Polsku je mezitím všechno vyšetřeno a tady je najednou skandál, palcové titulky na první straně.
Samozřejmě, že když normální Čech uvidí palcový titulek "Antibiotika v kuřatech", tak už podrobnosti dál nečte a jen ví, že takové kuře by neměl jíst. Vadí mi také to, že se pak už nikdy nikde neobjeví, jak byla celá věc vyšetřena a vyřešena.
Nechci argumentovat stylem, že u nás jsou kuřata, tady v Česku aféra s metanolem. Na téhle úrovni není třeba diskutovat. Ale abych řekla pravdu, u nás se o metanolové aféře v Česku psalo méně než u vás o antibioticích v polských kuřatech.
Dobře, to je nějaký mediální obraz. Ale proč na českých pultech nejsou kvalitní potraviny, které já osobně z Polska znám a tady si je nemohu koupit?
Protože 82 procent českých zákazníků přiznává, že chce hlavně levné potraviny. Řekněte mi sám, znáte nějaké "levné" věci, které jsou skutečně kvalitní, špičkové? Buď jedno, nebo druhé. Tak to prostě je.
Na druhou stranu polský export potravin do Česka ani v letošním roce neklesá.
Možná, že Češi čtou méně noviny. Problém, který tu máme, spočívá v tom, že Češi mají na výběr jenom mezi dvěma možnými scénáři. Česko není v produkci potravin soběstačné. Takže máte na výběr: buď budete dovážet přímo z Polska nebo dejme tomu ze Slovenska, nebo se budou k vám ty samé věci dovážet přes nějaké prostředníky v jiných zemích.
Kvalita bude přitom stejná, jen cena bude jiná, samozřejmě vyšší. Takže ta naše válka není v zájmu českých spotřebitelů. Ne každý je tu bohatý a je tu mnoho lidí, pro které růst ceny, byť třeba o pět korun, může být zásadním problémem.
Má polský stát nějaký program, kterým by chtěl změnit pověst polské produkce v zahraničí? Protože tady v Česku platí jen jeden pohled: co je polské, to je levné.
To, co mohu říci já sama za sebe, protože jsem před svým příjezdem do Česka mluvila osobně s ministrem zemědělství, je existence programu "nulové tolerance". Bere ho velmi vážně a inspekce se velmi zpřísnily. Když například byla ta aféra kolem antibiotik, tak byly zkontrolovány stovky výrobců.
Ale problém je, že potraviny sem dováží malé firmy z polského pohraničí a prodávají levněji než velké, seriózní polské firmy. Ministerstvo zemědělství ale každý případ, kdy je objeven nějaký problém s kvalitou potravin, zveřejňuje a informaci předá české inspekci. A i čeští partneři mi říkají, že naše spolupráce je mnohem lepší, než byla.
Teď na chvíli opusťme potraviny. Polsko se chce stát jedním z nejdůležitějších států Evropské unie. Ale ještě pořád, tak jako Česko nemá euro. Je podle vás možné být jednou z rozhodujících zemí dnešní unie bez eura?
Je to problém. Máme dvourychlostní Evropu. Tou první je eurozóna, která se stále zvětšuje, v příštím roce o Lotyšsko, další rok pravděpodobně Litva. A my zůstaneme outsidery, protože Česko, ani Polsko nejsou z právního hlediska ve stejné situaci jako Velká Británie, Dánsko či Švédsko.
Bez toho, že se budeme účastnit na rozhodování o ekonomických otázkách, které řeší eurozóna, nemáme šanci být zemí, která rozhoduje. Samozřejmě Polsko v Evropě nemůže rozhodovat samo, ale pokud země nemá euro, nepatří prostě mezi země, které dnes plně rozhodují o budoucnosti Evropy. Euro není jenom ekonomickou otázkou, má i politický rozměr. Přijetí eura bylo velmi politické rozhodnutí.
Na druhé straně, není to, že Polsko nepoznalo za dvacet posledních let recesi, důsledkem toho, že jste neměli euro?
To nevím, je to otázka. Polovina polských ekonomů říká, že ano, druhá říká, že to nemělo vliv. Ale to, že jsme odvrátili v minulých letech recesi, za to vděčíme hlavně využívání peněz z evropských fondů. Podařilo se nám je využít ještě lépe, než jsme sami očekávali. A také nebývalé dynamice malých a středních polských firem. Tyto firmy dokázaly zvládnout krizi nad očekávání dobře.
A chcete tedy rychle přijmout euro, nebo nechcete?
Pro nás je to těžké rozhodování. Ztratili jsme v otázce přijetí eura podporu obyvatelstva. U nás je to teď třicet procent, ale bylo to více než padesát. V této chvíli navíc neplníme maastrichtská kritéria. Vy Češi ano, my ne. Ale chceme je plnit od roku 2015. Máme k tomu v ústavě i takzvanou finanční kotvu.
Ale je tu ještě jeden problém. K tomu, abyste přijali euro, musíte změnit ústavu. Je tomu tak?
Ano, musí se změnit ústava, o tom není sporu, protože je v ní napsáno, že polskou měnou je zlotý. Nemyslím, že se to podaří v dnešním parlamentu, takže to není reálné. Volby budou v roce 2015 a pokud budou splněny ekonomické podmínky a pokud skončí krize v eurozóně, tak nevylučuji, že se v polském parlamentu najde dost hlasů ke změně ústavy. Ale jak říkal Napoleon, v této chvíli nemáme ani munici.
Polský exprezident Lech Walesa se nedávno vyjádřil, že pro Polsko by byla nejlepší federalizovaná Evropská unie. Vyjadřuje to mínění většiny Poláků?
Myslím, že ne. Většina Poláků je s členstvím v unii spokojeno, průzkumy hovoří o 73 či 76 procentech obyvatel. Ale je to unie taková, jaké je dnes. A z mého pohledu je v ní Polákům nejlépe. Evropským státům by měla zůstat taková práva, jaká mají dnes. V otázce politické unie, která se probírá dnes, se totiž dotýkáme samých základů suverenity. Politická integrace je proto daleko obtížnější a citlivější věc než hospodářská a měnová unie.
Pojďme teď trochu do historie. Nedávno jsme si připomněli výročí Mnichovské dohody. Napsal jsem článek o tom, že kdyby se tehdy Česko a Polsko chovali jako spojenci, nacisty by mohli porazit už na podzim roku 1938. Myslíte, že dnes jsou vztahy Česka a Polska takové, že bychom s Hitlerem společně bojovali?
Dějiny je těžké hodnotit z dnešního pohledu. V Polsku teď vyšlo několik knih na téma, co by bylo, kdyby. Například, co by se stalo, kdyby se Polsko spojilo s Hitlerem proti Stalinovi. Skuteční historici tvrdí, že takové otázky nemají v dějinách místo a jsou to jen jalové diskuse.
Samozřejmě, česko-polské vztahy jsou nyní lepší než v minulém století. Nejlepší jaké jsme kdy měli. Česko jsou pro nás nejdůležitější zemí regionu a to je velká hodnota, kterou je třeba chránit proti jakýmkoli hloupým nedorozuměním. Vážné problémy mezi námi nejsou. To, co můžeme dělat, je rozvoj toho, co je pro obě naše země nejdůležitější. Energetická bezpečnost, spolupracovat v budování infrastruktury, protože čím více dobrých silnic a železnic nás bude spojovat, tím ty vztahy budou pevnější.
Prý jsme my Češi pro Poláky nejoblíbenějším národem?
Ano, milujeme vás nejvíce, že všech národů světa. My u vás nejsme tak nejsme tak dobře, jsme na osmém místě. Celá naše ambasáda pracuje usilovně na tom, abychom se posunuli alespoň o jednu příčku výš.
Ve vzájemných vztazích mi chybí, že normální Češi a Poláci se vzájemně do hloubky neznají, ať už jde o turistiku nebo kulturu. Je to navíc nevyvážené. V Polsku nenajdete knihovnu, kde by nebyly knihy od Bohumila Hrabala nebo Milana Kundery a mnoha jiných českých spisovatelů. Tady je zájem o polskou kulturu a umění trochu menší.
Ale i to je naše práce, abychom to změnili. A takovým mým snem je naučit Čechy jezdit na dovolenou do Polska. Česká znalost Polska končí Krakovem a dál se nepouštíte. Přitom je v Polsku tolik krásných a zajímavých míst. Bát se už nemusíte ani polských silnic, to jak se dnes jezdí po Polsku je se stavem před několika lety, nesrovnatelné.
