Společenská nebezpečnost činu, který Škrlová loni v létě provedla, je zanedbatelná. Ze zatím neznámého důvodu se vydávala za někoho jiného. V tuto chvíli navíc nevíme, co ji k tomu vedlo, v jakém psychickém stavu se nacházela a co přesně jejímu činu předcházelo.
Posuzovat její případ dílčím způsobem, k čemuž směřuje žaloba brněnského zastupitelství, je nepřijatelné. Policie by nejprve měla celý kuřimský případ rozplést a najít skutečné viníky týrání dětí (a zřejmě i dospělých). Teprve potom ať se kauzou zabývá státní zástupce a soud.
Možná se „tety“ z brněnského Klokánku cítí uražené, že si z nich Škrlová vystřelila. Zvykly si totiž na bianco šek, který před lety dostaly od státu při značně svévolném zacházení s dětmi. Ani to však nelegitimizuje rozsekání případu do dílčích procesů. Škrlová není Al Capone, aby bylo nutné nachytat ji na zástupném zločinu.
Škrlová není Al Capone
Barbora Anička Adam Škrlová bude bručet. Brněnské státní zastupitelství na ni podalo žalobu pro trestný čin poškozování cizích práv, za což jí hrozí až dva roky na tvrdo. Skutkovou podstatu tohoto trestného činu prý Škrlová naplnila tím, že se loni v brněnském krizovém centru Klokánek vydávala za třináctiletou Annu a později ze soukromého zařízení utekla.
