Skrytý test Čechů. Rodině uprchlíků nabízeli rady a ubytování. I je posílali domů

„Co se stane, když se na českém malém městě a venkově objeví rodina uprchlíků ze Sýrie? Jak se k nim tváří v tvář zachováme? Jsme my Češi skutečně tak xenofobní, jak se může podle diskusí na internetu zdát? Chybí nám empatie a solidarita? Rozhodli jsme se udělat sociální experiment a výsledek vás možná velmi překvapí!“ napsali členové uskupení HateFree Culture, které bojuje proti nenávisti ve společnosti, ke svému pokusu.

Falešný uprchlík žije v Česku deset let

Výsledek příjemně překvapil i je samotné. Díky jejich experimentu - v němž účinkoval mladý Syřan Navdar Muhamed žijící v Česku už deset let - se totiž ukázalo, jak se Češi skutečně chovají k uprchlíkům, které potkají tváří v tvář.

Navdar se na pár chvil společně se svou ženou a malým dítětem proměnili v syrskou rodinu na útěku před běsnící válkou. Chodili po Kolíně a přilehlých vesnicích a žádali lidi o radu či pomoc. Většinou se ptali na ubytování a práci, případně kde zůstat. Většina lidí „falešnému“ uprchlíkovi s jeho ženou ochotně radila, část lidí je ignorovala. Jen jedna paní na videu rodinu poslala „zpátky do své země“.

„Báro, je tady v Kolíně nějaký hotel na ubytování? Potkali jsme uprchlíky ze Sýrie a ptají se nás, kde by se mohli ubytovat. Ale rychle, jede nám za chvíli vlak. Tak šup,“ volá mladá slečna z nádraží kamarádce ve snaze pomoct rodině „uprchlíků“.

„Neřekl bych, že tohle město nebo země je špatná. Pro nás není. Ale nevím, jak pro vás,“ říká opatrně mladík Navdarovi a jeho ženě. „Řekni, že je tady hodně rasistů,“ šeptá mladá maminka svému muži. Ten se otočí na Navdara a varuje jej před projevy nenávisti v Kolíně.

Naopak jiní rodinu, která měla budit dojem zoufalých běženců, ubezpečovali, že v Česku mohou zůstat. „Nebojte, většinou jsou tu lidé ze Sýrie vítáni,“ uklidňuje je starší pán.

Jiní ale odmítají s „uprchlíky“ vůbec mluvit, vymlouvají se na neznalost jazyka a odcházejí pryč. Jedna paní sice rozumí, protože Navdar má vzkaz napsaný i na papíře, ale od rodiny hned odchází se slovy: „Jeďte... domů jeďte“. V jejím hlase však není slyšet žádná agrese.

Práce? Do velkého města jenom

Bez zbytečných emocí reaguje i žena, které se Navdar vyptával na práci v Kolíně. „To si musíte zjistit sami, já tady taky nejsem dlouho,“ říká a otáčí se zády. Od jiných obyvatel Kolína se ale Navdar rady, byť velmi strohé, přeci jen dočkal. „Málo práce“ či „do velkého města jenom“, doslechl se.

Když se Navdar vyptával na ubytování, byli lidé o něco ochotnější. „Nemají peníze, nemají papíry. Kam je teď poslat, aby nezůstali na ulici?“ přivolala náhodná kolemjdoucí místostarostu na pomoc. O rodinu měla zjevně obavy.

V jednom případě dokonce dostali i tisícikorunu a jídlo, aby nezůstali na ulici o hladu a v zimě. I někteří další obyvatelé Kolína by rádi pomohli, „jisté“ okolnosti jim v tom ale bránily. „Já bych je vzala i k sobě, ale tvůj brácha by to nepřežil asi,“ obrací se žena na kamarádku či příbuznou. Podle výrazu je jí to zjevně líto.

Farář nabídl ubytování

Vůbec nejlaskavější byl místní farář. „Můžete přespat v mém bytě. Jak dorazím v devět hodin večer z práce, můžeme prodiskutovat vaši budoucnost,“ nabídl Navdarovi, aniž by tušil, že jej při tom natáčí skrytá kamera.

Nejen taková reakce potěšila tvůrce experimentu. „Mám děsnou radost, že stále dokážeme být solidární a empatičtí. Díky!“ napsal na svůj facebookový profil zakladatel projektu HateFree Lukáš Houdek.