23. prosince 2007 16:50 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Skvělá herečka a silný člověk

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 69Diskuse
Věra Galatíková. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Věra Galatíková. | foto: David PortLidové noviny
PRAHA Věra Galatíková byla nejenom jednou z nejvýraznějších hereckých osobností současného českého divadla, ale také skvělý člověk. Otevřená, přímá a nesmírně chápající.Ta míra empatie a soucitu, kterou měla pro každého, byla impozantní.

Studenti DAMU, kde v 90. letech učila, ji milovali, protože cítili, že jim dává maximum a upřímně jim fandí. Ona zase v nich viděla sebe, když se jí splnil její velký sen a jako absolventku pedagogické školy ji „vzali na herectví“. Přestože dokázala skvěle zahrát prakticky všechno - od antiky přes klasiku až po moderní dramatiku, vážně se svěřila, že ji mockrát napadlo, zda by nebyla lepší kantorka.

Určitě ano, protože všemu věnovala absolutní energii, ale pokud by zůstala jen učitelkou, byla by to velká škoda pro české divadlo. Ostatně, jak bylo řečeno, ke své původní profesi se oklikou vrátila a obě své lásky ideálně spojila. 

Herečka Věra Galatíková zemřela v noci z 21. na 22. prosince. V devětašedesáti letech podlehla rakovině plic. Byla členkou činohry Národního divadla, kde naposledy hrála v Havlově Pokoušení a Churchillové Prvotřídních ženách, inscenace měly premiéru v sezoně 2003/2004. Členkou první scény byla od roku 1993.

Věra byla báječná společnice, vnímavý člověk, ráda si povídala s lidmi a především jim uměla naslouchat. Sama si své soukromí hlídala, výjimečně se dala zviklat k intimnímu rozhovoru. Řekla otevřeně, jak šel její soukromý život, měl to zřejmě být jakýsi pokus o sebeterapii. „Bylo to pro mě něco nového a tak jsem si to lajsla. Už bych to ale nikdy nezopakovala,“ zhodnotila svou zpověď později.

Jenže měla dar působit i na cizí lidi jako blízká bytost a tak dostala stovky dopisů a svým divákům byla tak ještě blíž. I to, jak bojovala se svou nemocí budilo respekt, byla tak silný člověk! Odmítla chemoterapii s tím, že nestráví život, který ji ještě zbývá, s hlavou v záchodové míse. Našla způsob, jak nemoci čelit, nebála se ji pojmenovat. Jakoby si dala předsevzetí, že se bude těšit z života, pokud to půjde. A myslím, že ho dodržela.

Naposledy jsem se s ní potkala u ní doma, když už ji trápily zdravotní potíže. Stále to byla ona, měla pořád své krásné hluboké hnědé oči. Smála se a říkala to - se mně to bojovalo, když mně nic nebylo. Mluvily jsme o jejích vnoučatech, byla tak ráda, že se dočkala i druhého od dcery. Její energie byla obdivuhodná i tehdy, vyprávěla, i když ji to vyčerpávalo, měla o všechno zájem. Také si stěžovala na divadlo, hodně věcí se jí nelíbilo, jako vždy ji rozčilovala nespravedlnost a hloupost, zbytečná agresivita.

Od katedry k herectví

Kdysi říkala, jak ji trápilo, že se víc nepostavila proti minulému režimu, ale tohle uvažování pro ni bylo typické, vždy měla obavy, jestli udělala dost. A přitom například byla herečkou zlaté éry Činoherního klubu a bez lidí, kteří jej na vrchol přivedli, v něm nechtěla zůstat, a odešla do zdaleka ne tak prestižní Libně. Po listopadu jsem mnohokrát byla u toho, když dokázala říct nepříjemnou pravdu a zastat se dobré věci proti všem ostatním.


Věra Galatíková jako řada jejích hereckých kolegů se dostala ke své profesi oklikou přes učitelování. Rodačka ze Zlína nejprve studovala na dvanáctiletce, ale rodiče nechtěli o divadle slyšet – nejdřív musíš mít pořádné povolání, říkali. Přestoupila tedy do Kroměříže na pedagogické gymnázium, tam také hrála ochotnické divadlo. Když odmaturovala, učila v nedalekém Vracově na základní škole. To bylo v roce 1957 a ve zlínském divadle si ji pamětníci dobře pamatují jako učitelku.

Udělala přijímačky na JAMU a po absolvování školy odešla do prvního angažmá do Pardubic, kde strávila pět let. Podobně jako na škole i zde vytvořila postavy spíš charakterní, hrdé a vášnivé hrdinky, přemýšlivé ženy, ani za mlada ji nepotkávaly role naivek, od počátku dokázala vystihnout složité emoce. 

Věra Galatíková ve hře Julie, ty jsi kouzelná, kterou v roce 1992 uvádělo divadlo ABC.V Pardubicích hrála Jelenu ve Strýčku Váňovi, královnu Kristinu, princeznu Turandot. Pak si ji spoluzakladatel Činoherního klubu Jaroslav Vostrý vyhlédl pro Raněvskou v chystaném Višňovém sadu a od roku 1967 se stala členkou tohoto tehdy již známého pražského divadla. V té době také točila s Františkem Vláčilem Údolí včel, kde hrála Lenoru. Zuzana Sílová ji v této roli oprávněně přirovnává ke slavným interpretkám podobných postav: Sylvaně Manganové a Ireně Papasové.

A je pravda, že Galatíkové hrála tragické ženy s hlubokým porozuměním pro jejich dramatický vývoj už v mladých letech. V šedesátých letech jí film nabídl i další skvělé příležitostí  - s Antonínem Mášou natočila Ohlédnutí, objevila se i ve Skřiváncích na niti a hrála také ženu hlavního hrdiny, sedláka Františka v Jasného jedinečném opusu Všichni dobří rodáci.

K práci s Františkem Vláčilem se vrátila v roce 1976 ve filmu Dým bramborové natě. Ke konci sedmdesátých let také začala pravidelně a skvěle dabovat Annie Girardotovou a svým způsobem si tak i kompenzovala nedostatek dobrých filmových rolí v té době. Za dabing také dostala v roce 2000 Cenu Františka Filipovského.

Léta v Činoherním klubu byla výraznou érou Věry Galatíkové, mezi první její role patřila Mary v Bondově hře Spaseni, vrcholem pak byla zmíněná Raněvská v Kačerově inscenaci Višňového sadu, inscenace měla i velký mezinárodní ohlas a kritika oceňovala její  velkou zralost i erotický výklad postavy. Normalizace přetnula slibný vývoj Činoherního klubu a Galatíková v roce 1972 přijala nabídku do Divadla S.K. Neumanna v Libni. To už měla s hercem Ladislavem Frejem roční dceru Kristýnku.

Městská divadla

V Libni se mimo jiné setkala i s Otomarem Krejčou. Říkala, že když jí nabídl Vojnicevovou v Platonovovi, skoro za ním běžela z porodnice po narození syna Ladislava. „Dva a půl roku s Krejčou byly úžasné, skoro jako kdybych zvážněla odpovědností k divadlu,“ zhodnotila vysněnou spolupráci.

Další éra potkala Věru Galatíkovou v Městských divadlech pražských, setkala se zde z výbornými kolegy – s Borisem Rosnerem, Aloisem Švehlíkem. S Václavem Voskou napříkald hrála v Radzinského Rozhovorech se Sokratem (režie Ladislav Vymětal). Porozuměla si s režisérem Karlem Křížem, od 80. let participovala na celé sérii jeho úspěšných inscenací, kterou zahájila  karnevalově rozpoutaná koláž Co řekl Ruzante. 

Pak  hrála Annu ve Schnitzlerově Neznámé krajině, Matku v Lorcově Krvavé svatbě, Titánii ve Snu noci svatojanské. Matku v Krvavé svatbě pojala jako celistvou tragickou postavu, nenávistnou a přece tak zranitelnou. Za osm let, v roce 1994 potom v Divadle Labyrint na podobném základě vytvořila další roli – antickou heroinu  Hekabé v Křížových Pokořitelích Tróje, za níž získala Cenu Thálie.

„Skutečnost, že bych se odmítla poměřit s antikou, mě nenechala klidnou. Dávalo to mému uměleckému životu smysl, bylo to o krok dál, než kam jsem do té chvíle dospěla. To nebyla pýcha, byla to potřeba,“ napsala v roce 1999. V té době už byla v angažmá v Národním divadle, které ji nevyužívalo tak, jak by to odpovídalo herečce jejího formátu a tak se svým způsobem realizovala na DAMU.  Z rolí, které v Národním vytvořila do svého odchodu kvůli nemoci v roce 2005, byla pozoruhodná její Borkmannová ve Vajdičkově Johnu Gabrielovi Borkmanovi a stařena Mommo v Bailegangaire (režie Karel Kříž). Přesto, jak napsala autorka její monografie Sílová, i první scéně sloužila oddaně a s nejvyšší profesionalitou.

  • 69Diskuse
Jana Machalická

Autor

Jana Machalickájana.machalicka@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz