Ve stovce rolí, z nichž některé se řadí ke zlatému fondu světové kinematografie, dokázala vyjádřit stejně dobře postavy tragické i komické. Tato podle mnohých nejkrásnější Italka, která ještě před pěti lety pózovala pro erotický kalendář Pirelli, je držitelkou řady cen, včetně dvou Oscarů - za filmové ztvárnění románu Alberta Moravii Horalka (1962) a za celoživotní dílo (1991).
Přitom jako malá holka prý byla Lorenová hubená, šeredná a plachá. Asi v šestnácti letech začala vystupovat jako statistka v římských ateliérech, živila se i jako manekýnka a interpretka populárních fotorománů. Osudovým byl pro ni rok 1950, kdy se zúčastnila soutěže krásy Miss Italia, v níž sice nevyhrála, ale v porotě seděl filmový producent Carlo Ponti. "Když jsem Sophii uviděl poprvé, byl jsem fascinovaný víc tím, co vyzařovala, než tím, jak vypadala," vzpomněl Ponti, který se pár let nato stal jejím životním partnerem a s nímž má Lorenová dva syny - dirigenta Carla (42)a herce a režiséra Edoarda (38).
Dalším osudovým mužem Lorenové, ale údajně jen na plátně, byl herec Marcello Mastroianni, s nímž se před kamerou poprvé sešla v polovině 50. let a s nímž vytvořila nezapomenutelnou dvojici například v komediích Včera, dnes a zítra a Manželství po italsku nebo v dramatech Slunečnice či Zvláštní den. Již v 50. letech natočila Lorenová několik filmů i v Hollywoodu, mj. po boku Caryho Granta, Franka Sinatry, Anthonyho Quinna, Clarka Gablea či Gregoryho Pecka. V roce 1967 hrála i pod režijním vedením Charlese Chaplina ve snímku Hraběnka z Hongkongu.