Sledujte, ale nefoťte a netočte

Supertajná základna leží nedaleko města Colorado Springs. Cestou tam všem nařídili: „Mobilní telefony musí být vypnuté, stejně tak všechna elektronika. Nějaké otázky?“ dodal nekompromisně průvodce z Agentury pro protiraketovou obranu. „Budete mít ale i šanci ochutnat skvělou vojenskou stravu,“ dodává smířlivějším tónem.

 A skutečně, projíždíme několika kontrolními branami, až se dostáváme do „restricted area“, mobilní telefony musíme nakonec dokonce nechat v autobuse. A také hlavně nic netočit, nefotit a nenahrávat.

Jako ve Hvězdných válkách Nejprve přichází na řadu oběd v místní jídelně. Ukolébáni jídlem se pak čeští novináři přesouvají do školicí místnosti, neustále za doprovodu několika místních pracovníků, kteří sledují každý jejich krok, dokonce doprovázejí členy delegace až na toalety.

 „Musíme být schopni chránit nejen nás, naše vojáky po celém světě, ale i přátele a spojence,“ začíná svou prezentaci „instruktor“ Todd. Dozvídáme se od něj množství informací o protiraketovém štítu či o jednotlivých druzích radarů, které Američané vlastní. Pouští nám i krátké video, kde je velmi efektně vidět, jak interceptor zasáhne nepřátelský objekt.

 „Je to jak ve Hvězdných válkách,“ podotýká s úsměvem Todd. Na dotazy a naléhání, kdy bude možné vyfotit si něco konkrétního či vidět vlastní operační a řídící centrum protiraketové obrany, ale rezolutně odpovídá: Nelze. A tak jediné informace, co se vlastně všechno na základně nachází a bude nacházet, získávají novináři od české delegace v čele s ministryní Parkanovou, která měla přece jen víc volnosti. Mimo jiné to, že právě sem, do zde umístěného operačního centra, budou proudit data z radaru umístěného v České republice. A proto by měl být zde na základně Shriever i český důstojník.

 „Určitě budeme chtít, aby tu byl příslušník armády České republiky. Pracuje se tu s informacemi z radaru,“ potvrdil český velvyslanec při NATO Štefan Füle. I pro českou politickou a diplomatickou reprezentaci tu byla připravena prezentace vysvětlující, jak celý systém funguje: „Dostali jsme takové informační tsunami,” zhodnotila instruktáž Parkanová.

 Ministryně měla zároveň možnost prohlédnout si hlavní řídící středisko, jak jsme se ale později dozvěděli, i na její návštěvu se zde připravili a místností se nerozléhal klasický cvrkot a pracovní ruch. Ani nemohl – byla téměř prázdná a všechny monitory byly vypnuté. Bez jediné pořízené fotografie základnu opouštíme.

Je to skutečně superstřežené místo, kde platí řád, ale i zvláštní rituály. Přesně v půl páté se totiž najednou všichni zastaví, ať už jsou kdekoli, je stažena vlajka, základnou zazní americká hymna a oni si ji s rukou na hrudi vyslechnou. „Nějaký svátek?” ptáme se. „Ne, to se děje každý den, znamená to konec pracovní doby.“