„Udělal jsem takovou přípravu, má to pět stránek,“ začal u dřevěného pultíku právník Vladimír Tögel, administrátor veřejných zakázek pro Nemocnici na Homolce. Na svou výpověď byl zjevně pečlivě připraven, z aktovky vyndal štos připravených dokumentů a jal se je rozdával. Tögel chtěl trestnímu senátu, státnímu zástupci a případně i obhájcům sedmičce obžalovaných rozdat elaborát o tom, jak se změnil zákon o veřejných zakázkách oproti roku, ve kterém je administroval pro Homolku.
Hlavní líčení ve věci bývalého ředitele Nemocnice na Homolce Vladimíra Dbalého pokračovalo ve středu sice za výrazně menšího zájmu médií, ovšem se stále stejně nekompromisní soudkyní Silvií Slepičkovou. Dbalý je spolu s dalšími šesti lidmi obžalován z obří korupce, kdy měl zmanipulovanou zakázkou na digitalizaci chorobopisů způsobit nemocnici škodu 56 milionů korun.
Objednali si na mě dvě vraždy, tvrdil svěděk v kauze Homolka. Pak rozesmál soudkyni |
„Vy nás chcete poučovat o znění zákona o veřejných zakázkách? Já si myslím, že to není potřeba,“ zpražila ho hned v úvodu soudkyně Silvie Slepičková. „Já bych jeden poprosila,“ skočila do toho jako jedna z mála Katarína Kožiaková Oboňová, Dbalého obhájkyně.
Zakázka na psí exkrementy
Přesně v 9 hodin a 23 minut začal právník Tögel svůj monolog na otázku, jaká je jeho role v celé kauze. V tu dobu ještě nikdo netušil, že povídat v kuse bude více než dvě hodiny, a to bez jediného přerušení.
Zhruba v letech 2008 až 2009 se mu ozval ředitel Homolky Dbalý s tím, že mají v plánu vypsat veřejnou zakázku na digitalizaci chorobopisů.
„Na dalších schůzkách jsem dostal určitou vizi, jak mají vypadat zadávací podmínky. Nás ten předmět jako takový vůbec nezajímá, ať děláme zakázku třeba na sběr psích exkrementů. Tedy ne že nás nezajímá, ale my mu nerozumíme. Jde nám o přesnost zadávacích podmínek, po právní stránce to musíme učesat,“ popsal roli své advokátní kanceláře Tögel a už po prvních minutách předal soudkyni první z několika dokumentů.
  |
Postupně na dalších schůzkách se už ale Tögel podle svých slov začal v předmětu veřejné zakázky orientovat. Dbalému proto navrhl, aby zakázku zrealizoval jako in-house, tedy přes některou z organizací nemocnice, které slouží jako dceřiné společnosti. A navrhl to i přes to, že by v takovém případě jeho práce v podstatě skončila, zadávací řízení by nebylo třeba a on by „prakticky nic nevydělal“.
Dbalý neodvrátil nejnovější stíhání. Exšéfovi Homolky se přiblížil další soud |
„Udělal jsem to z hlediska slušnosti a elementární lidskosti,“ vypověděl před trestním senátem soudkyně Slepičkové s tím, že se spoléhal na to, že v případě dobré rady pro Homolku se další zakázky dočká třeba v budoucnosti.
Tehdejší ředitel Dbalý sice jeho návrh vzal v potaz, ale nakonec si to prý rozmyslel a nápad se neuskutečnil. „Doslova mi řekl, to si pamatuju: ‚No já bych nerad skončil v klepetech a v teplácích,‘“ vypověděl Tögel ve svém vyprávění, u kterého často máchal rukama. V průběhu jeho zjevně pečlivě nazkoušeného projevu se na něj soudkyně Slepičková občas podívala svým přísným okem, to ve chvílích, kdy se Tögel zapovídal a vyprávěl například o tom, jak přednáší studentům či kde sídlí evropské instituce pro správu veřejných zakázek.
Když vám to trhá srdce
Vladimír Tögel je jeden ze stěžejních svědků celé kauzy. Ostatně jeho jméno v průběhu hlavního líčení, které začalo v lednu tohoto roku, několikrát zopakoval sám obžalovaný Dbalý. Veřejnou zakázku na digitalizaci chorobopisů prý zmanipulovat nemohl, neboť ji od začátku až do konce spravoval právě odborný tým právníka Tögela. Dbalý se tak snaží dokázat, že celé řízení proběhlo naprosto standardně.
A právě možné korupce se po desítkách minut svého výslechu dotkl i sám Tögel. „Pana ředitele (Dbalého) jsem se, kvůli zkušenostem a praxi, které mám, už na začátku mezi řádky zeptal, jestli nemocnice nemá políčeno na nějaký subjekt, který by to měl vyhrát. A on mi řekl: ‚Né, prosím vás, kdo to vyhraje, ten to vyhraje,‘“ pokračoval ve svém barvitém líčení. „Pan ředitel se choval velmi korektně, o zadávací řízení se v podstatě nezajímal,“ dodal ještě.
Na vypsanou zakázku pro digitalizaci chorobopisů nakonec dorazilo 22 žádostí. Podle Tögela to všechny překvapilo, neboť prý očekávali, že jich dorazí zhruba třináct. Některé zájemce museli kvůli formálním chybám vyřadit, jelikož to udávalo tehdejší znění zákona o veřejných zakázkách. Nikdo z nich prý proti vyloučení námitky nepodal.
V kauze figuruje bývalý šéf nemocnice Vladimír Dbalý, náměstek Michal Toběrný a dalších pět lidí.
Další zájemci vypadli po zhodnocení nabídky a ověření, zdali splňují všechny kvalifikace. „Ať máte sebelepší nabídku, ať vám dají výborné lhůty, tak pokud nemají všechny kvalifikace, musíte je vyloučit, ač vám to trhá srdce,“ popisoval Tögel praxi pro hodnocení jednotlivých nabídek.
Pot jako rumové pralinky
Nakonec pak podle Tögela zůstala jedna jediná nabídka, a to od společnosti Disol s nabízenou cenou 146 milionů korun. Podle obžaloby Dison vyhrál na základě zmanipulované zakázky, neboť v nabídkovém řízení se objevila dokonce i společnost, která digitalizaci navrhla zajistit o více než padesát milionů korun méně.
I k tomu se Tögel ve své dlouhé řeči dostal. „Když byla předložena tak rozdílná nabídka, není to normální. Měli jsme podezření, že nějaká složka nabídkové ceny asi chybí, ale nevěděli jsme co. Vyloučili jsme je, a proto jsme ani nemohli zjistit, co jim chybělo, co špatně odhadli nebo na co zapomněli.“
Byl Dbalý nevěrný manželce? Pomáhala jste mu s PF? ptal se žalobce sekretářky |
A ještě v závěru své řeči Tögel zopakoval, že o korupčním jednání ředitele Dbalého či dalších obvinění prý neměl žádné indicie. „Za dvacet let praxe poznáte, když zadavatel chce, aby výběrové řízení skončilo podle jeho představ. Například když členům hodnotící komise vyskočí na čele pot jako rumové pralinky. Nekalé indicie jsem nezažil. Mám devět let do důchodu a opravdu nemám potřebu se namočit do nějaké kauzy,“ uvedl ještě Tögel.
Na doplňující otázky trestního senátu například uvedl, že pokud by výběrové řízení zrušili, jelikož po vyřazení zájemců zbyl už jen poslední, obávali se případné pokuty. „Že to vyhrála firma, která to vyhrála, to byla náhoda, štěstěna. Vše bylo v souladu se zákonem,“ dodal ještě Tögel.
