Prý přijdou o peníze, a navíc se musejí starat též o nádraží, která budou využívat konkurenti. To je jistě pravda, nicméně nádraží hodlá stát odkoupit a jeho povinností rozhodně není zajišťovat hezký život zaměstnancům ČD.
Do nynějška si „na dráze“ z konkurence hlavu nedělali. Třeba na trati Praha-Norimberk lze cestovat s Deutsche Bahn za zlomek toho, co účtuje ČD, pravda autobusem, ale také mnohem rychleji než vlakem. Vysychající penězotoky bezpochyby zpružní chování, až na pidivýjimku monopolního železničního dopravce.
Spousta problémů, zejména finančních, se jistě vynoří, až přijde na to, že je třeba zajišťovat dopravu též na tratích méně lukrativních, o které nebudou mít komerční subjekty zájem. Provoz takových tratí bude nutné dotovat výrazněji, a to nejen pro udržení dopravní obslužnosti, ale třeba též pro zachování provozu. Například o takovou trať Třemošnice-Čáslav se jistě nestrhne bitva různobarevných expresů, i na lokálních tratích ale potřebují občané veřejnou dopravu. S českými drahami konfrontovanými s konkurencí bude určitě rozumnější řeč.
Nalezení optimálního modelu nebude zajisté snadné ani rychlé, nicméně železniční síť stojí za námahu, i kdyby měly některé tratě přežít jen jako sezonní atrakce pro turisty. Stát ale musí dohlédnout též na to, aby do doby, než bude jasno, nemizely kolejnice a mosty ve sběrnách železného šrotu.
