Slovanská epopej je opět k vidění ve Veletržním paláci. Zůstane tam dva roky, pak pojede do Japonska

Plátna podle malířova odkazu patří Praze, která pro ně léta neúspěšně hledá místo a ve Veletržním paláci jsou umístěna provizorně. Za dva roky je čeká dočasný přesun na výstavu v Japonsku a zřejmě i do Číny a Jižní Koreje. Podle dřívějších vyjádření reprezentantů města by do té doby mělo být jasné, do jakých prostor se epopej vrátí.

Alfons Mucha (1860 až 1939) patří k českým umělcům známým i v zahraničí. Mezinárodní ohlas získal v Paříži na přelomu 19. a 20. století díky své secesní dekorativní tvorbě. Smysl vlastního života ale spatřoval v jiném díle, jež považoval za mnohem závažnější - v souboru 20 monumentálních obrazů Slovanská epopej, na němž pracoval v letech 1912 až 1926.

Dokončený cyklus byl jako celek poprvé představen pražské veřejnosti na podzim roku 1928 u příležitosti oslav deseti let samostatnosti československého státu ve Velké dvoraně tehdy právě dobudovaného Veletržního paláce. Mnozí historikové umění uvádějí, že dílo bylo anachronické již v době svého vzniku, svět tehdy objevoval abstraktní malířství.

V deseti plátnech se Mucha zabýval českými dějinami: „česká epopej“ představovala ideovou osu celého díla. Mucha kladl důraz na husitství a Jednotu bratrskou, tedy etapu, kterou v souhlase s Františkem Palackým, Ernestem Denisem, Jaroslavem Bidlem a Tomášem Garriguem Masarykem považoval za nejvýznamnější. Poučení a inspiraci nacházel v odborné literatuře a v diskusích s historiky, archeology a folkloristy. Neměl však v úmyslu ilustrovat historii. Zvolené náměty vyzývají ke čtení a výkladu v několika rovinách, vyjadřují Muchovu filozofii dějin, založenou na humanistických ideálech.

Alfons Mucha: Slovanská epopej - Petr Chelčický u Vodňan (1420)

Druhých deset pláten je věnováno ostatním Slovanům a všeslovanským výjevům. Atmosféru a reálie zobrazených míst Mucha poznal z autopsie. Protože by z vlastních prostředků neuhradil náklady na materiál, modely a studijní cesty, našel pro svůj projekt Slovanské epopeje podporu u amerického milionáře, slovanofila Charlese Richarda Cranea, jenž byl mnohaletým přítelem T. G. Masaryka a prezidenta T. W. Wilsona.

Jiří David si závěrečný díl epopeje Apoteóza - Slovanstvo pro lidstvo vybral letos jako námět své prezentace na prestižním benátském bienále výtvarného umění. Jako součást své instalace namaloval aktualizovanou verzi obrazu a ptá se v ní po tom, co dnes znamená příslušnost k národu, zda jsou pojmy jako národ či vlast živé a atraktivní a sleduje, co se s nimi stalo za sto let, které od sebe dělí oba dva obrazy.