Ivan Medek *13. července 1925, + 6. ledna 2010
někdejší kancléř bývalého prezidenta Václava Havla, novinář a muzikolog zemřel ve věku 84 let "na nemoci a na stáří", jak uvedla Medkova žena Helena. V posledních letech byl upoutala na lůžko, ze kterého již nevstával, přesto říkal, že se má 'výborně'. Medek studoval pražskou konzervatoř, kterou ale musel po převratu v únoru 1948 přerušit. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a po útoku StB na svou osobu emigroval v roce 1978 do Rakouska. Zde působil jako jeden z komentátorů Hlasu Ameriky a svými relacemi přispěl k tomu, že činnost Charty 77 vešla do širšího povědomí. Životní peripetie jej zavedly leckam - od mytí nádobí v hospodě až po funkci kancléře exprezidenta Václava Havla, kterým byl v letech 1996 až 1998. V srpnu 1999 neúspěšně kandidoval do Senátu. Za svoji práci i postoje získal řadu vyznamenání.
Anna Fárová * 1. června 1928, + 27. února 2010
ve věku 81 let zemřela mezinárodně uznávaná historička a teoretička fotografie Anna Fárová. Stala se průkopnicí psaní o fotografii jako o vysokém umění. Objevila světu mnohé velikány české fotografie, na které minulý režim hleděl s opovržením - například Františka Drtikola, jehož fotografie ležely v depozitáři. "Všude kolem jsem viděla samou nespravedlnost, takže mi přišlo samozřejmé Chartu podepsat," zdůvodnila svůj podpis pod dokumentem Charta 77, který ji připravil o místo v UMPRUM i na FAMU a uvrhl do kolotoče výslechů. Fárová získala řadu prestižních vyznamenání.
Jan Balabán *29. ledna 1961, + 23. dubna 2010
jeden z nejlepších českých spisovatelů zemřel nečekaně, bylo mu pouhých 49 let. Jeho prozaické dílo patří k tomu nejlepšímu a nejhodnotnějšímu, co současná česká literatura má. Tématem jeho povídek a románů je samota, její tíha a bolest, stejně jako touha po vykoupení a nalezení životního smyslu. Balabán vydal devět prozaických knih. Jeho poslední román Zeptej se táty se stal Knihou roku 2010 v anketě Lidových novin, před šesti lety v té samé anketě zvítězil se souborem povídek Možná že odcházíme.
Otakar Motejl *10. září 1932, + 9. května 2010
Celý život sloužil spravedlnosti. Právník, politik a první český veřejný ochránce práv (ombudsman) Otakar Motejl zemřel ve věku 77 let. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzitě Karlovy v Praze. V letech 1966 až 1968 působil v Právnickém ústavu Ministerstva spravedlnosti, poté byl dva roky soudcem Nejvyššího soudu. V letech normalizace obhajoval disidenty a další oponenty režimu. Jako zástupce Občanského fóra byl Motejl v prosinci 1989 jmenován členem společné parlamentní komise pro dohled nad vyšetřováním událostí ze 17. listopadu 1989. Funkci vykonával do ledna 1990, kdy se stal předsedou Nejvyššího soudu ČSFR. V roce 1998 byl jmenován ministrem spravedlnosti, funkci opustil v říjnu 2000, v prosinci téhož roku byl zvolen Veřejným ochráncem práv. V roce 2002 byl mezi čtveřicí osobností, ze kterých ČSSD vybírala prezidentského kandidáta. Respektovaný právník byl držitelem několika vyznamenání.
Petr Muk *4. února 1965, + 24. května 2010
Známý zpěvák zemřel jen několik dnů po vydání nového alba V Bludišti snů ve věku 45 let. Našli ho v jeho pražském bytě, příčinou smrti byla kombinace léků a alkoholu. Muk o sobě tvrdil, že je melancholikem a introvertem. Zajímal se o filozofii a esoteriku. Prošel mnoha životními zvraty, od svých 19 let trpěl maniodepresivní psychózou a musel být pod neustálým dohledem psychiatra. Hudbě se Muk věnoval už od mládí, zpívat začal v punkovém Duralu. Zlomem bylo založení Oceánu, v roce 1989 skupina získala cenu za Objev roku. V roce 1992 založil Muk skupinu Shalom, tehož roku získal projekt cenu Grammy jako Skupina roku, Petr Muk zvítězil jako Zpěvák roku. Pět let poté se vydal na sólovou dráhu.
Vladimír Bystrov *7. srpna 1935, 1. června 2010
Spolupracovník Lidových novin, publicista a překladatel Vladimír Bystrov zemřel po dlouhé nemoci ve věku 74 let. Bystrov vystudoval Filmovou fakultu Akademie múzických umění. Po roce 1989 se stal prvním zástupcem syndika v Syndikátu novinářů ČR. Do roku 1992 vedl zahraniční rubriku Reflexu a souběžně byl šéfredaktorem týdeníku PRO. Působil jako předseda rady Výboru "Oni byli první", který shromažďuje dokumentaci o československých občanech zavlečených po druhé světové válce do sovětských koncentračních táborů. V roce 2007 prezident Klaus propůjčil Bystrovovi Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.
Vladimír Nálevka *21. února 1941, + 6. června 2010
Ve věku devětašedesáti let zemřel historik, publicista a pedagog Vladimír Nálevka. Nálevka byl autorem řady publikací, ve kterých se zabýval především moderními dějinami a dějinami Latinské Ameriky. Přednášel na Filozofické fakultě a na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, byl zástupcem ředitele Ústavu světových dějin a vedoucím Semináře nejnovějších dějin. "Jeho bývalí studenti na něj s vděčností vzpomínají jako na nebojácného muže, který jim za normalizace půjčoval samizdatovou literaturu a pořádal bytové semináře. Proto byl také přesunut do knihovnického střediska. Zanechal neuvěřitelné dílo," napsal o něm Jan Rejžek.
Ladislav Smoljak * 9. prosince 1931, + 6. června 2010
Po statečném boji s těžkou chorobou odešel do 'Českého nebe' režisér, herec, spoluautor Divadla Járy Cimrmana Ladislav Smoljak. Podle jeho dlouholetého přítele a kolegy Zdeňka Svěráka hrál do posledního dechu. "Sice jsme se dohodli, že České nebe bude poslední cimrmanovskou hrou, kterou spolu napíšeme, ale přeci jen jsme hodlali být na jevišti déle," řekl Svěrák. Smoljak chtěl být režisérem již od mládí. Na DAMU ho ale po maturitě nepřijali, a tak se mu sen vzdálil. Vystudoval matematiku a fyziku a několik let se věnoval učitelskému povolání. Osudové bylo jeho setkání se Zdeňkem Svěrákem, se kterým napsal 15 divadelních her v již legendárním Divadle Járy Cimrmana. Dařilo se mu v roli scenáristy, režiséra i herce, jeho nevšední humor oslovil mnohé.
Vladimír Dlouhý * 10. ledna 1958, + 20. června 2010
Po těžké nemoci zemřel v jedné z pražských nemocnic herec Vladimír Dlouhý, bylo mu 52 let. Dlouhý vystudoval herectví na konzervatoři v Praze, hrál například v pražském Divadle Na zábradlí a v Divadle na Vinohradech. První jeho výraznou filmovou rolí byl postižený chlapec ve snímku Karla Kachyni Už zase skáču přes kaluže (1970). Kromě filmových a divadelních rolí získal popularitu i účinkováním v televizních seriálech, například v Arabele. Jeden z posledních filmů, kde Dlouhý hrál byl kriminální thriller Kajínek debutujícího režiséra Petra Jákla. "Výrazná tvář s očima, jaké dokážou zapalovat a také vyvolat pocit, že člověku dohlédnou až na dno duše. Asketický zjev, niterné prožívání, citlivý asi až moc, poctivý v názorech, precizní v práci, s věčnými pochybostmi o sobě, pronásledovaný různými běsi, kromě jiných běsem alkoholu. Talent, jakých se nerodí mnoho, v českých podmínkách mimořádný, s předurčením pro charakterní vážné role, přitom v úzkém kruhu přátel skvělý bavič s nakažlivým humorem," napsala o Dlouhém Marta Švagrová.
Milan Paumer * 7. dubna 1931, + 22. července 2010
Člen skupiny bratří Ctirada a Josefa Mašínů, která po únoru 1948 vedla ozbrojený boj s komunistickým režimem, zemřel po delší srdeční chorobě ve věku 79 let. V březnu 2008 mu tehdejší premiér Mirek Topolánek předal plaketu předsedy vlády. Plaketu o týden dříve na velvyslanectví ve Washingtonu osobně převzal také Josef Mašín, jeho bratr Ctirad se ze slavnostního aktu omluvil. Ocenění kontroverzní Mašínovy skupiny, při jejichž akcích přišlo o život šest lidí, vyvolalo kritiku veřejnosti. Ani mezi historiky není na odboj bratří Mašínových a jejich skupiny shodný názor.
Ludvík Kundera, * 22. března 1920, + 17. srpna 2010
Básník, dramatik, publicista, překladatel a literární historik zemřel ve věku devadesáti let po kratší nemoci v boskovické nemocnici. Zakladatel postsurrealistické skupiny Ra vydal svou básnickou prvotinu Konstantina v roce 1946. Později působil jako dramaturg brněnského Mahenova divadla, pro stejnou scénu psal i hry. V nekrologu LN Jana Machalická napsala: "V posledních letech byl Ludvík Kundera ověnčen řadou cen, Břetislav Rychlík o něm natočil dokument a nakladatelství Atlantis pravidelně vydávalo jeho dramata a básnické sbírky, ale i výbor z próz a zmíněné paměti. Obdržel cenu od prezidenta Klause, což vtipně komentoval: nejvíc ho prý potěšilo, že si ho pan prezident neplete s bratrancem Milanem, "
Antonín Baudyš * 9. září 1946, + 24. srpna 2010
Někdejší přední polistopadový politik a astrolog Antonín Baudyš podlehl vážné nemoci ve věku 63 let. Baudyš vystudoval Strojní fakultu ČVUT. Po sametové revoluci se stal místopředsedou české vlády, kde působil až do července 1992. Poté byl krátce místopředsedou federální vlády, byl pověřen řízením federálního ministerstva dopravy a také ministerstva spojů. Od konce prosince 1992 až do září 1994 působil ve vládě premiéra Václava Klause jako ministr obrany. Z funkce byl odvolán. V roce 1996 neúspěšně kandidoval do Senátu, poté z aktivní politiky odešel. V posledních letech se věnoval astrologii a astrologickému poradenství
Martin Štěpánek * 11. ledna 1947, + 16. září 2010
Třiašedesátiletý herec a bývalý ministr kultury si prostřelil hlavu střelnou zbraní ve svém bytě v Praze na Vinohradech. V posledních letech bojoval s rakovinou. "Mnohými gesty, hlasem a výrazem v očích se podobal svému otci, snad největšímu českém herci minulého století Zdeňkovi Štěpánkovi," napsal Jiří Peňás. Vystudoval DAMU a už za studií hrál na scéně Národního divadla. Členem činohry se stal v roce 1968 a jako by tak převzal štafetu po otci, který v témže roce zemřel. Roku 1981 emigroval do Rakouska, odkud se po dvou letech přestěhoval do Německa, kde působil v mnichovské redakci rádia Svobodná Evropa. Zpět do vlasti se vrátil roku 1994. Od 4. září 2006 do 8. ledna 2007 byl Martin Štěpánek ministrem kultury v tzv. první vládě Mirka Topolánka, jež poté, co nezískala podporu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, podala dne 11. října 2006 demisi.
Miroslav Plzák * 25. srpna 1925, + 13. listopadu 2010
Známý psychiatr a sexuolog zemřel ve věku 85 let ve svém pražském bytě. Byl prvním, kdo napsal vysokoškolskou učebnici o poruchách manželského soužití. Působil také jako dramatik, scenárista a spisovatel. Vedle desítek populárních a odborných publikací psal také televizní inscenace a divadelní hry, z nichž nejznámější Záviš kontra Březinová se v Semaforu hrála tři roky. Po praxi v léčebnách v Praze-Bohnicích, Kroměříži a Horních Beřkovicích nastoupil v roce 1959 na pražskou psychiatrickou kliniku věhlasného profesora Vondráčka. Po čtyřech letech se stal primářem a na klinice pak působil do roku 1989, kdy odešel do důchodu.K jeho nejznámějším teoriím a základním kamenům partnerství patří pravidlo tří "S" - soucit, stesk a starost (strach). Za největší rozvraceče vztahů naopak považoval výčitky, osočování a výhrůžky.
