Ladislav Smoljak ani po desetiletích strávených v divadle malých forem v sobě nezapře učitele. Ani svou lásku k historii. Ve čtvrtek jako autor, režisér a jeden z hlavních herců dával publiku jednu ze svých historických lekcí. V pražském Divadle Na zábradlí měla premiéru jeho hra Hus s podtitulem Alia minora Kostnického koncilu. Neboli Ostatní maličkosti Kostnického koncilu.
Mimo svou domovskou scénu se Smoljak jako autor neprosazuje poprvé. Nesáhl ovšem po parodii ani mystifikaci, jak by leckdo mohl čekat, cimrmanovský systém dvojí prezentace tématu v jednom představení však tentokrát přenesl i na cizí, byť spřízněnou půdu. Dříve než se herci obléknou do kostýmů, počastuje totiž autor diváky svými poznámkami a vysvětlivkami na okraj a jaksi dá předem najevo, "co chtěl básník říci".
Pomáhá mu v tom, neboť sám je historik samouk, některý z odborníků na dané téma. Na premiéře to byl teolog a sociolog Tomáš Halík, 8. prosince přijde historik Petr Čornej, dalším diskutérem bude břevnovský převor Prokop Siostrzonek... Teprve po přestávce tak přichází na řadu sama hra o Husovi. Byť nejde o totéž, systém semináře a hry zavedený u Cimrmanů to jistě připomíná.
Zdeformovaný dějepis Hra o Janu Husovi souzeném na proslulém koncilu v Kostnici má, jak autor zdůrazňuje, historickými argumenty setřít mýtus, který v mnoha generacích českých školáků zakořenil vinou různých interpretací, ku příkladu Aloise Jiráska. Smoljak se léta Janem Husem zabývá, studuje prameny a vzrušuje ho fakt, že se dějepis tak dlouho deformuje. Proto sepsal svou "divadelní historickou lekci", v níž krok za krokem objasňuje, jak se onen v Čechách nechvalně známý Kostnický koncil Husem původně zabýval jen okrajově a jak se stalo, že nakonec muselo dojít k tak fatálnímu vyústění.
Ten, koho Hus a jeho tragický skon zajímá, si rád a se zájmem vyslechne disputace, jež spolu vedou král Zikmund Lucemburský (Petr Čtvrtníček), jeho sekretář Kašpar Šlik (Ladislav Smoljak), Husův odpůrce teolog Štěpán Páleč (Jiří Zeman Sönmez) a dva Husovi přímluvci, čeští páni Jan z Chlumu a Václav z Dubé doplněni sekretářem Petrem z Mladoňovic, jehož zápisky z koncilu jsou ojedinělým zdrojem informací o jednáních.
Forma, jakou autor a režisér zvolil, tedy více méně statické promluvy a dialogy vedené na jediném místě, opět připomíná poučku z rané cimrmanologie: "stojíme v řadě, aby se nepoznalo, že nám nejde chůze po jevišti". Je charakteristická pro divadlo, v němž jde především o slovní humor a očekávané gagy. Že ji Smoljak uplatňuje i na Zábradlí, může mít své opodstatnění: debaty si žádají divákovo plné soustředění, proto je režisér neruší scénickými akcemi či schválnostmi. Ucho divákovo má co poslouchat, oko se však může i nudit, protože jediným vskutku divadelním prvkem je tu výkon Petra Čtvrtníčka.
Ačkoli má hra o Husovi bez Husa mnoho kladů - téma, konflikt, zápletku, neotřelý pohled, jazyk -, jeden zápor se přece jen najde - nejde moc o divadlo.
Mimo svou domovskou scénu se Smoljak jako autor neprosazuje poprvé. Nesáhl ovšem po parodii ani mystifikaci, jak by leckdo mohl čekat, cimrmanovský systém dvojí prezentace tématu v jednom představení však tentokrát přenesl i na cizí, byť spřízněnou půdu. Dříve než se herci obléknou do kostýmů, počastuje totiž autor diváky svými poznámkami a vysvětlivkami na okraj a jaksi dá předem najevo, "co chtěl básník říci".
Pomáhá mu v tom, neboť sám je historik samouk, některý z odborníků na dané téma. Na premiéře to byl teolog a sociolog Tomáš Halík, 8. prosince přijde historik Petr Čornej, dalším diskutérem bude břevnovský převor Prokop Siostrzonek... Teprve po přestávce tak přichází na řadu sama hra o Husovi. Byť nejde o totéž, systém semináře a hry zavedený u Cimrmanů to jistě připomíná.
Zdeformovaný dějepis Hra o Janu Husovi souzeném na proslulém koncilu v Kostnici má, jak autor zdůrazňuje, historickými argumenty setřít mýtus, který v mnoha generacích českých školáků zakořenil vinou různých interpretací, ku příkladu Aloise Jiráska. Smoljak se léta Janem Husem zabývá, studuje prameny a vzrušuje ho fakt, že se dějepis tak dlouho deformuje. Proto sepsal svou "divadelní historickou lekci", v níž krok za krokem objasňuje, jak se onen v Čechách nechvalně známý Kostnický koncil Husem původně zabýval jen okrajově a jak se stalo, že nakonec muselo dojít k tak fatálnímu vyústění.
Ten, koho Hus a jeho tragický skon zajímá, si rád a se zájmem vyslechne disputace, jež spolu vedou král Zikmund Lucemburský (Petr Čtvrtníček), jeho sekretář Kašpar Šlik (Ladislav Smoljak), Husův odpůrce teolog Štěpán Páleč (Jiří Zeman Sönmez) a dva Husovi přímluvci, čeští páni Jan z Chlumu a Václav z Dubé doplněni sekretářem Petrem z Mladoňovic, jehož zápisky z koncilu jsou ojedinělým zdrojem informací o jednáních.
Forma, jakou autor a režisér zvolil, tedy více méně statické promluvy a dialogy vedené na jediném místě, opět připomíná poučku z rané cimrmanologie: "stojíme v řadě, aby se nepoznalo, že nám nejde chůze po jevišti". Je charakteristická pro divadlo, v němž jde především o slovní humor a očekávané gagy. Že ji Smoljak uplatňuje i na Zábradlí, může mít své opodstatnění: debaty si žádají divákovo plné soustředění, proto je režisér neruší scénickými akcemi či schválnostmi. Ucho divákovo má co poslouchat, oko se však může i nudit, protože jediným vskutku divadelním prvkem je tu výkon Petra Čtvrtníčka.
Ačkoli má hra o Husovi bez Husa mnoho kladů - téma, konflikt, zápletku, neotřelý pohled, jazyk -, jeden zápor se přece jen najde - nejde moc o divadlo.
