Údajné zakoupení obrazu Františka Ringo Čecha Národní galerií za 780 000 korun zní jako nejapný vtip. Ovšem ten, kdo se generálnímu řediteli NG Milanu Knížákovi postaral o nevítanou publicitu, poměrně přesně kopíroval současný stav Národní galerie a na mystifikaci předvedl, jak také lze dnes doplňovat její sbírky.
Kudy vede cesta od Čerta k Čechovi
Naposledy totiž hladinu veřejného mínění rozčeřila zpráva, že Národní galerie odkoupila několik děl malíře Antonína Opavy/Votavy zvaného také Čert. Ten patřil ke známým pražským postavičkám a svá dílka prodával na Karlově mostě. Většinou šlo o obrázky čertů, jakési autoportréty. Národní galerií bylo zakoupeno celkem jedenáct děl tohoto autora, přičemž cena nepřesáhla částku 1000 korun za obraz.
Ředitel NG Milan Knížák obrazy zařadil na mezinárodní přehlídku současného umění a tvrdí, že jde o sociální fenomén. Svůj nákup také obhajoval argumentem, že Opavovy obrazy ukrývají podivnou expresivnost. Teoretici i výtvarníci se však netajili rozhořčením nad nekoncepčností takového nákupu. Ten by měl smysl jen tehdy, pokud by Milan Knížák programově budoval kolekci pouličního umění nebo výtvarných pokusů samorostlých outsiderů. „Je to spíš samoúčelný protest vůči oficiálně vnímané hierarchii výtvarné scény, a to je hodně slabý důvod pro nákup do státem subvencované veřejné sbírky,“ tvrdil kupříkladu teoretik Richard Drury.
Teoretička Vlasta Čiháková Noshiro zas nyní říká, že se nad zprávou o nákupu obrazu Františka Ringo Čecha příliš nepodivila, jelikož akvizice Národní galerie takové excesy vykazuje. „To, že takový nákup nikoho v podstatě nezarazil, mluví za vše. Už v případě Votavy si každý soudný člověk pohybující se v oblasti výtvarného umění musel položit otázku, jak něco takového mohla schválit nákupní komise.“ Knížák: takové obrazy nekupujeme
Čech: Byla by to pocta
Milan Knížák se ostře ohradil, že by obraz Františka Ringo Čecha zakoupil a netuší, kde se zpráva vzala. Odkazuje na výroční zprávu NG, kde jsou akvizice uvedeny. Osobně by za dílo nedal ani 700 korun, notabene 780 tisíc. „Je to nesmysl, už dříve jsem zprávu dementoval, takové obrazy nekupujeme,“ řekl LN. Nicméně toto jeho tvrzení je v porovnání s akvizicí typu díla Antonína Opavy vcelku sporné.
František Ringo Čech potvrzuje, že inkriminovaný obraz nemá s Národní galerií nic společného a údajně jej zakoupila galerie v Torontu od soukromého sběratele. Pokud by prý skutečně k prodeji díla do Národní galerie došlo, cítil by se poctěn. Čech vysvětluje, že si každý malíř musí pokládat za čest, ocitne-li se jeho dílo v takové instituci, jakou je Národní galerie. A kdo to popírá, je podle něj lhář. Milana Knížáka má rád a nechal by na něm i případné finanční ohodnocení svého obrazu.
Informace o akvizici NG lze najít ve výročních zprávách, které instituce zveřejňuje na svých internetových stránkách. Poslední uvedená zpráva za rok 2007 dokládá, že převažují darované přírůstky nad těmi, které jsou hrazené z dotačního programu ministerstva kultury či zakoupené z prostředků NG. Při pročítání položek lze ale jen stěží zachytit výraznější trend nebo nosnější princip v budování sbírky, zejména pokud jde o dary, tam je selekce minimální. To ostatně potvrzují odborníci i výtvarníci, kteří kritizují právě Knížákovu nekoncepčnost a v neposlední řadě také to, že jako výkonný umělec nenakupuje díla svých kolegů, které nemá rád.
Kudy vede cesta od Čerta k Čechovi
Naposledy totiž hladinu veřejného mínění rozčeřila zpráva, že Národní galerie odkoupila několik děl malíře Antonína Opavy/Votavy zvaného také Čert. Ten patřil ke známým pražským postavičkám a svá dílka prodával na Karlově mostě. Většinou šlo o obrázky čertů, jakési autoportréty. Národní galerií bylo zakoupeno celkem jedenáct děl tohoto autora, přičemž cena nepřesáhla částku 1000 korun za obraz.
Ředitel NG Milan Knížák obrazy zařadil na mezinárodní přehlídku současného umění a tvrdí, že jde o sociální fenomén. Svůj nákup také obhajoval argumentem, že Opavovy obrazy ukrývají podivnou expresivnost. Teoretici i výtvarníci se však netajili rozhořčením nad nekoncepčností takového nákupu. Ten by měl smysl jen tehdy, pokud by Milan Knížák programově budoval kolekci pouličního umění nebo výtvarných pokusů samorostlých outsiderů. „Je to spíš samoúčelný protest vůči oficiálně vnímané hierarchii výtvarné scény, a to je hodně slabý důvod pro nákup do státem subvencované veřejné sbírky,“ tvrdil kupříkladu teoretik Richard Drury.
Teoretička Vlasta Čiháková Noshiro zas nyní říká, že se nad zprávou o nákupu obrazu Františka Ringo Čecha příliš nepodivila, jelikož akvizice Národní galerie takové excesy vykazuje. „To, že takový nákup nikoho v podstatě nezarazil, mluví za vše. Už v případě Votavy si každý soudný člověk pohybující se v oblasti výtvarného umění musel položit otázku, jak něco takového mohla schválit nákupní komise.“ Knížák: takové obrazy nekupujeme
Čech: Byla by to pocta
Milan Knížák se ostře ohradil, že by obraz Františka Ringo Čecha zakoupil a netuší, kde se zpráva vzala. Odkazuje na výroční zprávu NG, kde jsou akvizice uvedeny. Osobně by za dílo nedal ani 700 korun, notabene 780 tisíc. „Je to nesmysl, už dříve jsem zprávu dementoval, takové obrazy nekupujeme,“ řekl LN. Nicméně toto jeho tvrzení je v porovnání s akvizicí typu díla Antonína Opavy vcelku sporné.
František Ringo Čech potvrzuje, že inkriminovaný obraz nemá s Národní galerií nic společného a údajně jej zakoupila galerie v Torontu od soukromého sběratele. Pokud by prý skutečně k prodeji díla do Národní galerie došlo, cítil by se poctěn. Čech vysvětluje, že si každý malíř musí pokládat za čest, ocitne-li se jeho dílo v takové instituci, jakou je Národní galerie. A kdo to popírá, je podle něj lhář. Milana Knížáka má rád a nechal by na něm i případné finanční ohodnocení svého obrazu.
Informace o akvizici NG lze najít ve výročních zprávách, které instituce zveřejňuje na svých internetových stránkách. Poslední uvedená zpráva za rok 2007 dokládá, že převažují darované přírůstky nad těmi, které jsou hrazené z dotačního programu ministerstva kultury či zakoupené z prostředků NG. Při pročítání položek lze ale jen stěží zachytit výraznější trend nebo nosnější princip v budování sbírky, zejména pokud jde o dary, tam je selekce minimální. To ostatně potvrzují odborníci i výtvarníci, kteří kritizují právě Knížákovu nekoncepčnost a v neposlední řadě také to, že jako výkonný umělec nenakupuje díla svých kolegů, které nemá rád.
