Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Sním o ostrově Mistra Buriana, říká znalec slavného malíře džungle

Kultura

  14:00
Vznešení indiáni, urození divoši a sličné divošky s obnaženými prsy, křenící se Massa Bobové, záludní gringové, hoši od Bobří řeky.. Pražské Muzeum Kampa vystavuje čtyřicet obrazů Zdeňka Buriana. Současná výstava je jen zlomkem „rehabilitační“ velké Burianovy celoživotní výstavy, která se v roce 2005 konala v hradní Jízdárně. Jejím kurátorem a rovněž autorem katalogu, jeho dosud nejúplnější jeho monografie, je profesor sokolovského gymnázia Vladimír Prokop.

Zdeněk Burian v roce 1980. foto: ČTK

LN: Byl jste se na výstavě už podívat?
Výstavu jsem viděl již v prosinci, protože představuje některá Burianova díla, jež jsem nikdy v reálu neviděl. Mám na mysli zejména plátna z cyklu Země a lidé z let 1926–1942. Nechal jsem se unášet tím, co jsem obdivoval v předválečném časopisu Širým světem.

LN: Není to trochu paradoxní, že Buriana vystavuje modernistická Kampa?
Asi ne, či spíše určitě ne. Burianovým dílem jsem se zabýval přes třicet let a pohled na kdysi periferní výtvarné projevy se přece jen metamorfovaly. Předně společnost je dnes smířlivější a umělečtí teoretici konečně sami uznávají, že tzv. populární či masová kultura je v určitých ohledech velice citlivým a vypovídajícím seizmografem klimatu ve společnosti. Uměle živené kontury mezi „vysokým“ a „nízkým“ uměním se vytrácejí, a tak je svým způsobem ilustrace dobrodružné literatury v kontextu s intelektuálními koncepty avantgardy nebo moderny (je jedno, jakou nálepku použijeme) symbolická. Sousedství dvou výtvarných světů na Kampě představuje sice nahodilou, ale zcela jistě vzrušivou kontradikci. To ale neplatí o obrazových rekonstrukcích pravěku, to je odlišná a jedinečná kategorie.

Vladimír Prokop (nar. 1960)

je odborníkem na ilustrátory české dobrodružné literatury a autory rekonstrukcí pravěku, především na dílo Zdeňka Buriana. Je autorem středoškolských skript z dějin literatury a výtvarného umění a publikuje práce týkající se uměleckých osobností Sokolovska. Učí na sokolovském gymnáziu.

Vladimír Prokop

LN: Jste profesorem výtvarné výchovy na gymnaziu v Sokolově... Čili mimo centrum řekněme umělecko-kritického českého (malo)světa. Možná že to místo na „periferii“ je ale právě pro přiblížení se k Burianovi vhodné. Chci se tím trochu komplikovaně zeptat: jak jste se vlastně k Burianovi dostal?
Na komplikovanou otázku komplikovaná odpověď. Někdy v deseti letech jsem doslova hltal Augustovy a Štorchovy příběhy z pravěku. A pak už to přece zná každý – Kipling, Mukerdží, Defoe atd. K tomu spousta exotických snů, byl jsem jednoduše lapen. Neptejte se však proč, nevím, ani dnes neumím zdůvodnit, proč se mně líbí tmavovlásky a červená auta. Ano, možná to byl útěk ze všeobecné šedi, ale Burian byl a je rafinovaný, a přitom tak mámivě a kultivovaně namíchaný výtvarný elixír, že jsem neodolal. A spíše ani nechtěl… Teprve později, během studií, jsem se seznámil s lidmi, kteří měli v té době k Burianovi nejblíže. Možná jako sudetský venkovan jsem nepůsobil podezřele a „kavárensky“ a postupně jsem se začal Burianovu dílu věnovat naplno.

LN: Jak to s přijetím Buriana v české kunsthistorii vypadalo? A vypadá?
Neumím stručně reagovat. Politické tlaky v 50. letech, obyčejná, až chorobná nenávist některých soudruhů, programové přehlížení literárních žánrů, které Burian ilustroval, bizarní osočování z propagace západního světa, problémy s výstavami, prostě přehlídka totalitního primitivismu lidí bez titulů i s nimi. Kunsthistorie až do roku 1989 Buriana neakceptovala, nevešel se svým dílem do příslušných chlívečků. Dnes? Vlastně jste už odpověděl sám – autorem nejúplnější monografie je učitel na okresním městě (stejně tak jsem napsal monografie o Gustavu Krumovi a Jaromíru Vraštilovi); k nezaplacení je ale onen čistý vzduch, který již neobtěžuje, nezakazuje a nedeformuje.

LN: Dotklo se Buriana nějakým způsobem to, co se během 20. století ve výtvarném umění odehrálo? Nemaloval by stejně v baroku, v 19. století, v 22. století?Kondicionály jsou zrádné, ale pokud by Buriana opět formovaly Beskydy a poté trampský život, tak ano. Faktem je, že Burianova výtvarná řeč je jedinečná a on ji vzhledem ke svému naturelu a k žánrům, v nichž se profiloval, považoval za jedinou možnou. Nepochyboval o ní. Byl to solitér, který drama ve vývoji umění vnímal, ale přibouchl mu dveře svého ateliéru.

Zdeněk Burian při práci.

LN: Je u něho nějaký vývoj? Lze poznat díla z 30. a třeba 60. a 70. let?
Jednoznačně, a zřetelný! První otrocky veristické ilustrace z 20. let byly záhy vystřídány tím nejúchvatnějším údobím, které trvalo téměř až do 60. let 20. století. Kdo tvrdí, že Burian je útrpný realista, nikdy neviděl originály zblízka. Co následovalo potom, totiž úbytek sil ve stáří a další možné důvody, náleží již jen umělcovu soukromí, kam slušní lidé nechodí. Nikdy mne nepřestanou fascinovat kvašové nebo akvarelové ilustrace, v nichž si štětec dělá zdánlivě, co chce, a přitom součet manýr, nahodilostí, fines a náznaků vede k divadlu, kde opona nikdy nepadá. Proboha, co jiného může říci člověk, který Burianovi věnoval podstatnou část svého života.

LN: Burian se dlouhá léta živil ilustracemi. To byla jeho „chlebařina“. Ale co maloval jen pro sebe, pro potěšení? Nebo to u něj splývalo?
Burianovu „privátní“ tvorbu samozřejmě znám, ale faktem je, že na ni neměl téměř čas. V ojedinělých kompaktních sériích pláten (například Protiválečný cyklus) se Burian snažil ukrýt jistá poselství, jež souzněla s jeho filantropickou filozofií. Malířova sdělení jsou ale rozpačitá, jednoznačně prozradila limity jeho tvorby. Oproti tomu namaloval celou řadu obrazů s dobrodružnou tematikou, jež nebyly většinou ani reprodukovány, a ty náleží k vrcholům.

LN: Krásné, aspoň se tak jeví, jsou jeho exotické krajiny. On přitom žádný cestovatel nebyl, nejdále, pokud vím, byl na prázdninách v Itálii ve 30. letech. Podle čeho je tvořil? Podle fotografií?
Ano, tahle letitá legenda je pravdou, ale ve své podstatě dokumentuje jednu zajímavou skutečnost. Naši nejlepší ilustrátoři dobrodružné literatury měli svůj svět ohraničený zdmi ateliéru. Byli mnohdy umělecky a také společensky izolovaní, necestovali a jako by si tento handicap vynahrazovali fantazií. Mohli si to dovolit. Jak Burian, tak Krum, Vraštil, Konečný a další měli exkluzivně zvládnuté řemeslo, jež jim dovolovalo ztvárňovat téměř vše, samozřejmě v mantinelech žánru. Můj osobní poznatek jakožto příležitostného cestovatele – Burianova džungle je exponovanější než skutečná, totéž platí o moři. Burianova imaginace byl dar z nebes. To, že hledal náměty a motivy v ilustrovaných časopisech (měl dlouho budovaný archiv) a že někdy převzal kompozici staré fotografie, je známo.

Z díla Zdeňka Buriana

LN: Ostatně v tom, že nebyl žádný světoběžník, a přitom duchem dlel třeba až na konci světa, se podobal Karlu Mayovi... Byla to jediná podobnost?
Vlastně jsem již odpověděl. Paradoxní je, že May nepatřil k jeho nejoblíbenějším autorům.

LN: Jak je to s jeho pozůstalostí? Existuje nějaká ucelená kolekce? Nebylo by na místě ji vystavit ve stálé expozici? Pokud vím, v jeho rodišti, ve Štramberku, jsou hned dvě malá muzea, ale originály tam nejsou, že...
Pominu-li bohatou kolekci obrazů v Moravském zemském muzeu (pravěk, je vystavován výjimečně) a stálou expozici v ZOO ve Dvoře Králové nad Labem (pravěk, ale rovněž portréty a volná tvorba) a limitované soubory v několika muzeích, tak se s Burianovým dílem nesetkáte (samozřejmě vyjma příležitostných výstav). Kromě toho ale existuje několik privátních sbírek, část jedné vidíme právě na Kampě. Poraďte mně, prostému člověku, jak má kulantně zformulovat, že neexistence stálé výstavy, jež by zrcadlila Burianovu tvorbu v celém spektru, je kromě jiného také výsledkem letitých nestandardních vztahů kolem Burianova díla? Jinak díky za Štramberk, ve skromných podmínkách opečovávají Burianův odkaz. Více originálů je zde ke spatření jen při výstavách.

Zdeněk Burian v roce 1980.
Z díla Zdeňka Buriana
Zdeněk Burian při práci.
Vladimír Prokop

LN: Za kolik se ostatně Burian prodává na aukcích?
Nevím, protože aukce sleduji jen zpovzdálí a spíše nahodile. Je to jako se vším, dílo má takovou cenu, jakou je ochoten za něj kdo dát. Snad jen pro představu, Burianovy obrazy zdaleka nedosahují cen například české avantgardy. Občas si ale na výstavách říkám, proč exponát ze svařených drátů má větší prodejní cenu než jakákoliv Burianova ilustrace… U Buriana ale více než u koho jiného záleží na tematice, navíc jeho práce se na aukcích objevují zřídkakdy. To se daleko častěji prodávají falzifikáty, na které jsem občas upozornil. Už mne to ale unavilo, protože to v podstatě prodejce nezajímalo.

LN: Založil Burian nějakou tradici, nějakou školu? Má nějaké následovníky?
V tomto smyslu nikoliv. Burian má obdivovatele a potom průměrné a ještě horší plagiátory. Dnes žije několik umělců, kteří si navzdory digitálním technologiím v rekonstrukční tvorbě dokázali vybudovat renomé (například Jan Sovák), přitom jejich ilustrace jsou jiného než Burianova rodokmenu. Oproti tomu v dobrodružné ilustraci je Burianův vliv pro mnohé mladé autory až příliš svazující.

LN: Napadá mě: do jakého jeho obrazu byste rád vstoupil. Já třeba osobně mezi ty dinosaury jako ti kluci z Cesty do pravěku...
Mou slabinou jsou akvarelové scenérie z Robinsona – i dnes, ve zralém až pokročilém věku, se mně o takovém ostrově zdává. A mám takový pocit, že je to čím dál aktuálnější. Burianův svět měl jednu velkou výhodu – zlosyni byli potrestáni, dostali takříkajíc do huby. O takovém ostrově sním.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!
Dětský šampon, který neštípe v očích: Přečtěte si!

40 uživatelů eMimina se pustilo do testování jemného šamponu KIND od značky Mádara, který je vhodný pro miminka už od prvních dnů. Jak si šampon...