Čtěte také: Palach chtěl obsadit rozhlas
Vůbec jsem netušila, co přijde
Chtěl nešťastníka uhasit
Nejblíže k místu činu měl tehdy pětačtyřicetiletý Josef Kříž z Brna, který parkoval s Tatrou 603 poblíž zmíněné kašny. Zaregistroval asi dvacetiletého muže, který se zastavil pět metrů od něj. „Všiml jsem si jen, že položil na chodník za zábradlím aktovku k jednomu sloupku zábradlí. Jen tak mimochodem mě napadlo, že asi půjde o nějakého mechanika,“ vypověděl. „Zase jsem se zahleděl do novin. Najednou jsem zpozoroval, že se blízko mne něco zablesklo.“ Když uviděl Palacha hořet, lekl se, vyskočil z auta a chtěl použít minimax, aby „nešťastníka postříkal a uhasil na něm plameny“. Než ale stihl něco podniknout, Palach přeběhl vzdálenost od zdi pod Muzeem, přeskočil zábradlí a zaběhl za právě projíždějící tramvaj.
Viděl mladíka ležet na zemi
Patrně nejlepší výhled na místo činu měl šestašedesátiletý důchodce Jaroslav Vandas, který stál nedaleko sochy Čechie a pozoroval ruch na Václavském náměstí. Zaregistroval mladíka, který si nedaleko kašny svlékal kabát. Všiml si i dvou umělohmotných nádob, které stály u obrubníku. Při několika dalších pohledech viděl, jak si Palach chystá další věci. Nakonec viděl, jak hořící mladík přeskakuje zábradlí, běží směrem k Domu potravin a zabíhá za budku pro výhybkáře. „Běžel jsem se podívat, co tam je dál,“ vypověděl. „Viděl jsem mladíka ležet na zemi, oddychovat a očními víčky pohyboval a pozoroval jsem, že je po obličeji celý bílý, vlasy spálené a ruce měl na hřbetě bílé, prsty měl červené a zápěstí červené.“ Sanitka, náhodně jedoucí kolem, Palacha odvezla.
Dokument
Podívejte se na faksimili dopisu Jana Palacha studentskému vůdci Lubomíru Holečkovi.
Palacha hasil kabátem
Čtyřiapadesátiletý dělník Gustav Bezdíček vyšetřovatelům tři dny po události sdělil, že Palach spadl na zem po jeho zásahu. Bezdíček jel v otevřeném voze tramvaje číslo 7, když uviděl u rampy Národního muzea hořící postavu, která poté proběhla okolo tramvaje: „Vyskočil jsem a hnal se za ním, svlékaje ze sebe koženou bundu. Současně mně hodila nějaká žena kabát. Nejdříve jsem do hořícího člověka strčil v úmyslu jej povalit. Jelikož popoběhl, tak jsem mu mojí aktovkou podrazil nohy. Muž poté upadl a já jsem na něho skočil.“
Četla Palachův dopis
V okamžiku Palachova činu stáli manželé Indrovi na chodníku u vchodu do Domu potravin a viděli, jak hořící student přeběhl silnici a padl na zem. S ostatními svědky se na něm snažili uhasit plameny. Šestačtyřicetiletá účetní Marta Indrová se několik minut poté jako první dozvěděla, proč se Palach zapálil: „Když byl požár uhašen, tak mladík říkal, že zde má tašku, a já jsem se ho ptala kde. Mladík uvedl, že u fontány. Uvedl, že v tašce má dopis a aby byl přečten. Z tohoto důvodu jsem odešla k fontáně, kde ležel přes zábradlí přehozen zimní kabát a na zemi ležela aktovka. V aktovce byl dopis bez adresy. Byl zalepen jen napůl, a tak jsem jej otevřela a přečetla jsem si jen začátek dopisu, ze kterého jsem zjistila, že čin, který spáchal mladík, byl motivován politickou situací. Uložila jsem jej zpět do obálky a dala do tašky. Potom si věci vzali příslušníci VB.“
