Solženicyn podle Klause

Nebyl pochopen, zní klíčové sousloví Klausova článku. Solženicyn prý nebyl pochopen ani v americkém exilu (když spílal Americe), ani po návratu do Ruska (když se ztotožnil s putinovským režimem). Ta formulace je důležitá. Ne že by se snad Solženicyn mýlil, on prostě nebyl pochopen. No aby ne. Vždyť ani Klaus nepřipouštěl chyby, jen nebýval pochopen, ať už šlo třeba o „bankovní socialismus“ či vztah k restitucím.
 
Odmyslíme-li si mravní maximu „nežít ve lži“, najdeme více podobností se Solženicynem u Klause než u Havla. Proti systému lze bojovat jen doma, tvrdil Solženicyn, těžce zasažený svým vyhoštěním. Ani Klaus si necení exilu. Solženicynovo slavjanofilství začíná podle jeho životopisce Nivata v poznání nerozlučné jednoty s vlastí. Jako bychom slyšeli Klausova slova o zemičce ohrožené rozpuštěním v europeizačních a globalizačních tavicích kotlích.

Podle Klause hrál Solženicyn nejvyšší soutěž a nechtěl se „rozmělňovat“ níže. I Klaus si ze svých politických partnerů nejvíce cenil stejné váhové kategorie - Vladimíra Mečiara a Miloše Zemana.