Souboj rovnoběžek a kolmic: Jak Funke analyzoval Louny

Jaromír Funke se narodil v roce 1896 ve Skutči na Chrudimsku, celé jeho dětství a dospívání je spjato s Kolínem. Starobylé město, kterému vévodí gotický chrám svatého Bartoloměje, bývalé židovské ghetto i továrny na předměstí. To vše Funke pozoroval a zaznamenával desítky let. O inspiraci nebyla v Kolíně nouze, na Státním reálném gymnáziu v Kolíně ho vyučoval filolog a amatérský fotograf Eugen Wiškovský. Dalším důležitým rádcem byl Funkeho vrstevník a kolínský rodák Josef Sudek. V roce 1924 společně s Adolfem Schneebergerem založili Českou fotografickou společnost, která si kladla za cíl používat čistě fotografické procesy a vymanit se z vlivu grafiky.

Absolutní zvládnutí mrtvého objektu

Funke fotografoval zdánlivě obyčejné věci (lahev, karton papíru, skleněnou kouli), které skládal do důmyslných kompozic. Dokázal vykouzlit bezpočet variant světla a stínů, donekonečna přetvářel prostou hru tvarů a dvojsmyslů.

V roce 1928 napsal: „Zátiší jest absolutní zvládnutí mrtvého objektu dle svého vlastního fotografického vidění. / Ano – nová fotogenická generace jinak vidí! Vidí dle čistého, fotografického purismu. A toto vidění jest výsledkem fotografování zátiší.“

Své zkušenosti i chuť experimentovat předával Funke svým žákům. V roce 1933 začal vyučovat na Škole uměleckých řemesel v Bratislavě, což byla slovenská obdoba slavného německého Bauhausu. Po dvou letech se Funke přestěhoval do Prahy, kde učil na Státní grafické škole. Fotografoval nejen zátiší a portréty, ale také památky a krajiny. Hlavně v předválečných a válečných letech měla tato práce ještě jiný než umělecký význam. Fotografové i výtvarníci se snažili posilovat národní uvědomění, připomínali naši historii a kulturu zobrazováním památek či národních symbolů.

Souboj rovnoběžek a kolmic

Kolínský chrám svatého Bartoloměje fotografoval Funke ze všech úhlů, jako by ohledával jeden velký hlavolam, který nelze nikdy rozluštit. Zajímala ho však také moderní architektura, novostavby na předměstí Kolína i tovární komíny. Série z Kolína vznikala postupně, od roku 1919 až do roku 1945. Fotografoval nejen městskou krajinu, ale i tu „obyčejnou“, přírodní. Lesní interiéry, stromy u řeky a světlo, které vše prostupuje a provází nás celou krajinou.

V roce 1940 mu jeho dlouholetý přítel Jaroslav Janík, lounský knihovník, zprostředkoval zakázku pro lounskou radnici. V únoru městská rada zadala Funkemu pořízení série propagačních snímků města a okolí. Sedm měsíců prozkoumával nové, neprobádané území v Lounech. V květnu 1941 představil v prostorách lounské radnice šedesát fotografií, včetně portrétů vedení města.

Výstava trvala pouhý týden, po skončení byly snímky nainstalovány na chodbách radnice, v květnu 1945 byly některé fotografie ztraceny, většina se však uchovala v městském muzeu. Lounský cyklus, to je ucelená série kompozic, kde se střídají horizontální i vertikální záběry. V krajině se cesta mění v souboj přímek a kolmic. Uprostřed města spolu soupeří čisté plochy i členité struktury. A pak je tu speciální pocta gotice, detailní záběry z interiérů gotického chrámu svatého Mikuláše na náměstí v Lounech. To vše dává nový pohled na konkrétní místo.

Cosi mezi konstrukcí a interpretací

Série z Loun měla vyjít knižně v roce 1972 v Severočeském nakladatelství, autorkou úvodního textu byla historička fotografie Anna Fárová, která napsala: „Tato kniha není regionální fotografickou publikací. Je především Funkeho fotografickou vizí města a důslednou aplikací kompozičních principů, které celý život hledal a realizoval. Jsou v ní aplikace a ověření, že tyto kompoziční zákony jsou životaschopné a v takovém zaměření dosud nevyužité. Kniha stojí na půli cesty mezi Funkeho reprezentativními knihami architektur a jeho volnými kreacemi stylů. Cosi mezi klasickou konstrukcí a osobitou interpretací města, mezi zaujatým podáním jeho podoby a ušlechtilým výtvarným dokumentem.“ Z vydání knihy však sešlo, Anna Fárová byla v nemilosti, takže lounský cyklus byl publikován až v roce 2006 v nakladatelství Torst.

Galerie města Louny nyní představuje obě série: Kolín i Louny. „Je to vlastně poprvé od války, kdy můžeme vidět oba dva cykly v jednom místě a porovnat práci v Kolíně a u nás. Originální, signované fotografie nám zapůjčila Funkeho rodina a také Oblastní muzeum v Lounech a koncipoval ji asi největší znalec Funkeho díla u nás – doktor Antonín Dufek. Výstavu jsme doplnili také o několik avantgardních snímků, kterými se tento autor proslavil zejména, například Po karnevalu či cyklus Čas trvá,“ říká ředitel galerie Vladimír Drápal.