| Ústavní soud má pravomoc celé zákony nebo jejich části rušit. Důvodem může být jak způsob projednávání a přijetí, jako tomu bylo například v nálezech o takzvaných přílepcích zákonů, nebo jejich protiústavní obsah. Zrušení zákona může vstoupit v platnost dnem vyhlášení, v některých případech však soud odsune platnost na pozdější datum, a dá tak zákonodárcům čas na nápravu či přijetí jiné, ústavně přijatelné normy. Na jednání, které patrně bude trvat celý den, si soudci vyslechnou názory kritiků i zastánců normy, poté se odeberou k poradě. Bývá zvykem, že soud vyhlásí svůj nález v den jednání, stejně tak ale může verdikt odročit na pozdější datum. |
|||
Koncem ledna Ústavní soud zamítl první část návrhu ČSSD na zrušení reformního zákona, která zahrnovala především změny v daňové oblasti.
Se zamítnutím první části výrazně klesla pravděpodobnost, že soud zbylé dvě části, tedy změny ve zdravotnictví a sociální sféře, zruší z procesních důvodů. Soudci se proto nyní více než na formu zaměří na obsah reformních změn.
ČSSD tvrdí, že způsob přijetí reformy i některé její obsahové body jsou protiústavní, například poplatky u lékaře. Většina výhrad směřovala proti nepřehlednosti této obsažné normy.
Soud při oznamování prvního verdiktu vyjádřil jisté výhrady k formě zákona, uvedl, že způsob projednávání vypovídá o politické kultuře, a potvrdil, že při přijímání byla omezena diskuse. Norma však prý nebyla přijata svévolně a není třeba ji rušit.
Návrh na zrušení reformy rozdělili ústavní soudci na tři části. Chtěli tak urychlit rozhodnutí. Reforma je totiž neobyčejně obsažná. Každou část dostal na starost jiný soudce zpravodaj. Poslední, třetí část návrhu shrnuje především změny v sociální oblasti.
