Většina železničních budov byla postavena za zlaté éry konce 19. století, kdy Rakousko-Uhersko a jím štědře podporované dráhy byly chloubou vyspělosti státu. Tyto budovy stály, a pakliže nebyly zničeny světovými válkami, dosud pyšně stojí na celém bývalém území podunajské monarchie.
S výstavnými železničními stánky se tak setkáme na dnešní Ukrajině, třeba v Černovicích či Lvově, ale i v polském Přemyšlu a Krakově. V uherské části monarchie spatříme skvělé secesní budovy budapešťských nádraží Keleti či Nyugati, ale i v Miskolci či chorvatském Osijeku. A podobné budovy stojí i na všech lokálkách.
ČTĚTE TAKÉ: |
Tyto stavby přežily vcelku zachovale předchozí režimy, ale změny hektické bezskrupolózní doby, kterou přináší 21. století, patrně bez šrámů nepřežijí.
Pozvolný rozklad české železnice nastal již po rozdělení státu v roce 1993, kdy hlavní přepravy mezi Českem a Slovenskem byly zatíženy clem a přepočtovým tarifem, čímž se železniční doprava prodražila oproti silniční. Navíc v divokých 90. letech byly zavírány desítky vytunelovaných podniků, napojených na železniční síť do té doby fungujícími vlečkami.
Logicky následoval další odliv přeprav a rušení vlakotvorných stanic – seřaďovacích nádraží. Jako poslední bylo zrušeno seřaďovací nádraží Praha-Vršovice, uvedené do provozu coby nejmodernější v monarchii těsně před první světovou válkou.
Co změnila stávka
Tyto pochmurné vyhlídky budoucnosti řadových železničářů vyvrcholily známou železniční stávkou v roce 1997. Skončila tím, že ubylo ještě více přeprav, avšak zanedbávaná dráha se dočkala alespoň větších investic do infrastruktury. Zvláště na koridorových tratích byly opraveny i některé budovy z doby Rakousko-Uherska.
JAK SE ZMĚNÍ STARÁ NÁDRAŽÍ? |
Současně však byly zanedbávány budovy na lokálních tratích. Jejich budoucnost nebyla nikdy růžová, ale tím, že o nich začaly rozhodovat nově zřízené kraje, které s řízením železnice neměly absolutně žádné zkušenosti (již za totality krajské národní výbory preferovaly výhradně autobusy), přivedly od roku 2004 k zániku nejméně desítku tratí – a to rozhodně není konečné číslo.
Oldřichov u Duchcova varuje
Právě nyní připravuje Pardubický kraj zánik i železničního regionálního uzlu Chornice, který spojuje Moravský kras s oblastí druhdy německého jazykového ostrova Schönhengstgau (Hřebečsko). A to je jen jeden kamínek v mozaice.
Loni jsem navštívil bývalou podřipskou stanici Kmetiněves. Byla obydlena, kolem budovy pobíhala domácí zvířata, před nádražím úpravné záhony květin – takové lokálková idyla staletí zažitá. Ale letos? Zmar, vymlácená okna, zvířata pryč. Dotaz na obecní úřad. Proč? Prý najednou byli pryč. To je dnešní realita, ať už se na ní podepisuje předražené nájemné či záměrná (?) neúdržba budov.
Vedle Kmetiněvsi je Černuc. Tam byla lokálková budova letos zbořena a místo ní se skví skloplechová čekárna.
Bývalá stanice Kožlany (rodiště prezidenta Edvarda Beneše) byla postavena v roce 1899 a do roku 1997 byla obsazena komerčním pracovníkem. V letech 1997–2002 byl na trati zastaven provoz a následovalo vybydlení budovy. Po opravě trati na přímý zásah premiéra Miloše Zemana již nebyla budova obsazena pracovníkem a dříve využívané železniční nákladiště po odstranění výhybky nebylo obnoveno. Vlk se nažral, koza zůstala celá. Výsledek? Budova patří SŽDC, s. o., i přes odpor starosty obce má být demolována.
Dalším příkladem je nikým neobsazená stanice Protivec, odbočná stanice na trať na Bochov (od roku 1996 tam jezdí jen nákladní vlaky). Ač tato nádherná lokálková stavba vytváří spolu s vodárnou neopakovatelný architektonický prvek, je v žalostném stavu a hrozí jí demolice. Ostatně i budova v Bochově je zcela prázdná.
Každoročně probíhá soutěž o nejkrásnější nádraží. A ještě nikdy nevyhrála budova postavená po roce 1918. I to o něčem vypovídá. Vidí-li cestovatel budovu ze skla a betonu, takovou, jaké teď propagují České dráhy, co z ní vyvodí? Že se ocitl v nové Číně, sterilním Švýcarsku, nebo ve zglobalizované blbosti? Za cé je správně…
Jednu takovou budovu postavily i komunistické Československé státní dráhy v Oldřichově u Duchcova – v 70. letech z důvodu přeložky tratě kvůli postupu uhelných dolů. Copak se s ní stalo? Nedávno byla stržena, neboť od počátku nešla umýt skla a do neopravitelné střechy teklo a teklo. Je zajímavé, že ČD, a. s., a SŽDC, s. o., místo aby zajistily cestovní komfort, se zabývají investicemi do skloželezných skeletů.
Argumentovat, že oprava střechy historické budovy stanice v Mladé Boleslavi by stála šest milionů, je úsměvné. A i to o něčem vypovídá. Kdyby takto předražené zakázky platil soukromý majitel činžovního domu, měsíční nájemné za byt by činilo tak asi sto tisíc.
