Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

V ohnivém pekle se vařil ve vlastním potu. Vysočanský požár připomněl legendárního hasiče

Česko

  6:00
PRAHA - V Praze jen třikrát došlo k hodně velkému požáru skladů asijských obchodníků. Jiří Čmakal byl pokaždé u toho. Poprvé jako mladý začínající hasič, podruhé jako velitel družstva a naposledy před týdnem už jako velitel celého zásahu. Nejvíc ho poznamenal ten první. Málem při něm mezi plameny zemřel.

Čmakalův zničený a seškvařený zásahový oblek, který mu zachránil život. foto: Milan Pacík - HZS Praha

Kalendář ukazoval 20. listopad 1999. Jiřímu Čmakalovi bylo 25 let a jako desítky jiných hasičů si na jedné z deseti pražských stanic odbýval čtyřiadvacetihodinovou směnu ze soboty na neděli. Večer ještě nikdo netušil, že brzy budou zasahovat u druhého největšího požáru v Praze ve 20. století.

Zatím byl klid i v rozlehlém areálu na rozhraní pražských čtvrtí Libuš, Písnice a Kunratice. Dříve tam býval velký masokombinát, ale ten právě toho roku zanikl. Areál získala firma vietnamských obchodníků, kteří jej začali přebudovávat na velkou tržnici Sapa přezdívanou Malá Hanoj, Pražská Hanoj či Malý Saigon. Divoká přestavba však přinášela problémy. Už 19. srpna v Sapě hasiči provedli cvičení a zjistili, že kromě problému s cestami, kudy by se případně k ohni dostali, je areál napěchován obrovským množstvím vysoce hořlavého materiálu, hlavně textilií.

Nedají se odhadnout ztráty na životech

„V současném stavu není možný zásah pro špatnou průjezdnost a nemožnost zásobovat jednotky vodou. V případě požáru by došlo k zasažení a k destrukci celého objektu a pravděpodobně i k přenosu požáru na další objekty areálu. Nedají se odhadnout ztráty na životech,“ uvedl tehdy jeden z velitelů.

Jeho slova došla naplnění o tři měsíce později. Ve 22:38 se na vrátnici Sapy rozezněl poplach z jedné z hal. Hlídači místo zkontrolovali, ale nic nenašli. Když objekt zamykali, ozval se malý výbuch, pak už oheň bylo vidět, zatím však jen v jedné z kójí haly. Plameny se pokusili zkrotit hasicím přístrojem, ale oheň se začal šířit ohromnou rychlostí. Z místa museli utéct a zalarmovat hasiče.

Pojede: Centrála, Chodov a Krč!

Na třech stanicích – v centrále v Sokolské ulici, na Chodově a v Krči – na sebe hasiči chvatně oblékají speciální zásahové obleky a po několika desítkách sekund se z vrat za řevu sirén a v záplavě modrých světel vyřítily dvacetitunové vozy. V jednom z těch aut vyjíždějících z centrály byl i Čmakal. První jednotka dorazila do Sapy ve 23.17, velitelům hlásila, že třetina obrovské haly o rozměrech 132,5 x 73,2 metru je už v plamenech a polovina střechy se propadla. K tržnici byly povolávány posily, ale hasiči měli kromě ohně další problém. Na místo se sjely desítky obchodníků, kteří svými auty zablokovali příjezdové cesty a snažili se zachránit ze skladů, co šlo. Až o dvě hodiny později dokázaly na místě udělat pořádek speciální policejní síly.

Kontejner, kudy se Čmakal a kolegové dostali na střechu, které se poté pod nimi propadla.

Jiří Čmakal, tehdy hasič s teprve tříletou praxí, měl však jiné starosti. Spolu s dalšími třemi kolegy byl vyslán, aby se pokusil hasit z okraje střechy. U jedné ze zdí byly dva a půl metru vysoké kontejnery, na něž se hasiči vyhoupli, a odtamtud to už byl nahoru na střechu jen malý kousek. „Oheň řádil na ploše větší než fotbalové hřiště. Náš sektor byl ve východní části tržnice,“ líčil Čmakal.

Kde je Čmaky?!

Čtveřice mužů v dýchacích maskách stála na střeše, hadici připravenou, a chtěla začít hasit. Střecha okolo proskleného světlíku už však nápor neustála, i když vypadala pevná. Během okamžiku se plocha o rozměrech 20x10 metrů propadla. Pod ní zuřilo ohnivé peklo. Tři hasiči skočili k okraji střechy a podařilo se jim přehoupnout se zpět na kontejner.

Čmaky, jak jej kamarádi přezdívali, byl však příliš daleko. Spadl do plamenů, strašného žáru, místa, kde teplota dosahovala až k devíti stům stupňů. Hlavou mu tehdy proletělo: „A teď co? Seš v hajzlu!“ Zatím to odnesla jen žebra, dopadl necelé dva metry pod úroveň střechy.

Trojice kamarádů v první chvíli netušila, že Čmaky chybí. Uplynulo několik sekund, než si uvědomili, co se stalo. Myšlenky na ústup od plamenů, který dostali rozkazem, je okamžitě opustily. Museli zpět!

„Kde je Čmaky?!“ křičel Libor Slavata. Karel Voborník a Felix Malec se tedy spolu s ním vrátili. Malec namířil do místa, kde tušil, že je jejich kamarád, proud vody. Ostatní dva muži šátrali rukama dole v ohni a hledali Čmakala.

Když zachvátil tržnici Sapa v roce 1999 poprvé velký požár, hořela plocha o...

Ten zatím prožíval strašné pocity, jako by ležel na grilu. „Myslel jsem, že je to jasný konec. Viděl jsem mezi plameny svou smrt. Žádné zážitky, že by se mi promítal život nebo něco podobného, mě ale nepotkaly,“ vyprávěl později pro Večerník Praha. Uběhly desítky sekund. Skrz plameny však najednou Čmakalovu ruku seshora zachytila ruka kamaráda, po chvíli měl i jeho druhou. Když ho však začali tahat nahoru, vyklouzly jim Čmakalovy rukavice. Ten se rázem ocitl opět sám uprostřed plamenů. Jeden z mužů nahoře však dostal spásný nápad: popruh dýchacího přístroje je přece z kevlaru! „Ten vydržel nejen žár plamene, ale i tíhu těla. Na tomto popruhu jsme pak Jirku vytáhli,“ líčil Malec.

V obleku se začal vařit

Čmakal strávil ve výhni přes 90 sekund. Boják, jak hasiči nazývají ochranný oblek, odvedl vcelku dobrou práci. Neprohořel, jen se seškvařil. Čmakalovo tělo však v žáru reagovalo stejně, jako když jdete do sauny. Začalo vylučovat tekutiny, vypotil jeden až dva litry vody. V té se pak hasič uvnitř obleku začal vařit. Ruce kamarádů mu poté pomohly ze střechy do jedné z přistavených sanitek.

Čmakalův zničený a seškvařený zásahový oblek, který mu zachránil život.

Jeho stav však nebyl vůbec dobrý. Lékaři v nemocnici konstatovali, že má na více než polovině těla popáleniny druhého a třetího stupně a také poškozené dýchací cesty. „To proto, že se mi při pádu smekla z obličeje maska a nadechl jsem se kouře se sazemi,“ vysvětloval později.

Šest dní mezi životem a smrtí

Šest dní strávil na popáleninovém oddělení v kritickém stavu a v bezvědomí, napojený na ventilátor. „Po týdnu se Jiří v nemocnici probral z nejhoršího. Nevěděl, kolik času uplynulo. Nevěděl, že kolegové po celé republice na něj pořádají sbírku ani že ho čeká pět měsíců naplněných transplantacemi kůže. Jeho přání znělo poněkud naivně: Hlavně aby se to nedozvěděli doma,“ popsal Jaromír Chalabala v knize Životy pražských hasičů.

Jiří Čmakal nerad slyší, že je hrdina...

O několik dní později se Čmakalovi vrátil i smysl pro humor. „Všichni jsme se nabídli, že mu darujeme svoji kůži pro transplantaci. Když se probudil z umělého spánku, nechal nám vzkázat, že od takových špindírů kůži nechce. Měli jsme z toho radost, protože když zase vtipkuje, znamená to, že je mu lépe,“ řekl kolega a kamarád Petr Červenka.

Na popáleninovém oddělení strávil Čmakal celkem 107 dní. „Devadesátivteřinový okamžik v plamenech se mi zdál ale kvůli síle zážitku mnohem delší,“ vyprávěl později. Rehabilitace zabrala celkem jedenáct měsíců, než se mohl vrátit. Mnozí jiní by v jeho situaci panicky utíkali pryč, i když by viděli jen ohýnek na buřty.

Nevzdal se

Jiří Čmakal se však jen tak nevzdal. „To, co jsem v Sapě prožil, je samozřejmě můj nejhorší profesní zážitek. Říkat, že milujete tuhle práci, by tak bylo bizarní. Impulzem, proč jsem ji dělal dál, byl vztah ke kolegům, kteří mi během léčby pomáhali. Třeba budou moji pomoc potřebovat právě oni a já jim budu moci jejich službu oplatit. Dá se říct, že jsem se vyléčil vcelku dobře, takže mi v návratu nebránil ani zdravotní stav,“ řekl serveru Lidovky.cz.

„Nemůžu vůbec mluvit za Jirku. Ale já kdybych měl něco spojeného s intenzivní bolestí, tak bych na to asi poměrně hodně myslel. Jirka je však schopen fungovat, vést lidi do nebezpečných míst a taky je odtamtud dostat,“ říká Čmakalův šéf, ředitel pražských hasičů Roman Hlinovský, sám zkušený muž, který působil v rámci Provinčního rekonstrukčního týmu i v Afghánistánu.

Lokalizace, tedy zvládnutí požáru, tehdy v roce 1999 trvala čtyři hodiny, dohašování dalších dvanáct. Na místě zasahovalo jednadvacet jednotek hasičů, osm mužů bylo zraněno, šest lehce.

Zpátky v Malé Hanoji

Osm let poté, co se Čmaky vrátil, o sobě dala Sapa zase vědět – 7. září 2008 došlo v areálu k požáru. Podle předsedy Česko-vietnamské společnosti Marcela Wintera byl oheň způsobený tím, že se areál za pochodu přestavuje, a tři oficiální protipožární kontroly po tomto incidentu prý neshledaly žádnou závažnou závadu.

Ve čtvrtek 6. listopadu 2008 po půlnoci Čmakal nesloužil. Nový den odpočítal teprve 33 minut, když hasiči přijali hovor oznamující další oheň v Malé Hanoji. Stejně jako oné noci před devíti lety vyjely jednotky z centrály, Chodova a Krče. Velitel směny A Pavel Hošek před sebou viděl zatím jen malý požár na ploše 5x16 metrů. Okamžitě si však uvědomil nebezpečí a žádal další posily. Hošek Sapu dobře znal. V roce 1999 tam byl jako velitel družstva poblíž místa, kde se zřítil do ohně Čmaky.

K plamenům se v Sapě 2008 šlo dostat často jen zeshora.

S každou uplynulou noční hodinou přicházel od velitele zásahu požadavek na další posily. Po strop nacpané prostory prostě nešly uhasit – bez ohledu na množství vody, které na ně stříkali. Ve 2.45 se situace vyhrotila natolik, že se operační středisko rozhodlo volat i do lázní, kde byl tehdejší šéf pražských hasičů, a vzbudit ho…

Ani posily dobrovolných hasičů z Prahy nestačily. Na místa byly povolávány i jednotky ze středních Čech. Ráno znovu došla voda i palivo pro cisterny pendlující k hydrantům. Situace se neustále vyhrocovala, o čemž svědčí i přepis radiokomunikace dvou důstojníků: „Zpráva pro velitele zásahu. – Poslouchám, Pavle. – Je tady otázka soupisu. Zda mají poslat Vysočinu a Plzeňský kraj (myšleny posily). Byli by tady po dálnici za hodinu. – Řekni, že potřebujeme vodu! Potřebujeme další proudy, potřebujeme vodu. Ať si to vyřešej voni. Ať si sem jedou klidně z prdele! – Rozumím!“

Poprvé povolali vrtulník

V roce 2008 byl poprvé povolán vrtulník na hašení objektu uvnitř Prahy.

Před polednem docházelo jídlo, ale i vzduch v dýchacích přístrojích. A oheň zuřil dál na ohromné ploše, část dopravy v Praze byla paralyzována a vzduch v okolí prostoupen dýmem. Před druhou odpoledne se velitelé rozhodli povolat poprvé v historii hlavního města na hašení i vrtulník. O 75 minut přišlo hlášení, že tenhle krok zabral. Až v půl osmé večer však mohl velitel oznámit, že je požár lokalizován. Zároveň sdělil, že vzhledem k obrovské ploše a velkému nebezpečí nemůže zatím odvolat ani jednu jednotku. „Vznikají lokální ohniska, která dohašujeme, ale požár se dál nešíří.“

Jiří Čmakal opět na okraji střechy hořící Sapy. V roce 2008 už se k hašení...

Na tom se už podílel i Čmakal. Jedna z fotografií ho opět zachytila na kraji zřícené střechy, tentokrát však s úsměvem, jak stříká vodu do útrob haly. Na starost neměl tentokrát jen sebe, ale celé družstvo jako jeho velitel.

„Symbolicky dohašoval ,Malou Hanoj‘, která mu málem všechno vzala. Nebyl přitom ztrápený ani patetický. Ne že by zapomněl. Oheň ho poznamenal, ale nezlomil. Byl vyznamenán za hrdinství, ale jako hrdinu sám sebe nebere. S hrdiny prý chodí do služby,“ stojí v knize Životy pražských hasičů.

Postupně bylo v Sapě nasazeno 969 profesionálních i dobrovolných hasičů. Začali ve čtvrtek 6. listopadu 2008 a s hašením skončili až o týden později, v pátek 14. listopadu.

Potřetí. Tentokrát v ČKD

A minulou sobotu večer měl Čmakal opět službu. Tentokrát už jako zástupce velitele celé směny, jednačtyřicetiletý veterán, jehož příběh znají všichni pražští hasiči. Krátce před půl osmou přichází na linku 150 oznámení o požáru ve Vysočanech. Bylo jasné, že tentokrát nepůjde o výjezd trvající jen pár desítek minut. „Už od začátku jsme věděli, že půjde o rozsáhlý požár, když byl viditelný z celé Prahy,“ popisuje Jiří Čmakal.

Čmaky byl určen jako velitel zásahu a už cestou začal tušit, o co půjde. „Zase o sklady textilií asijských obchodníků. Operační středisko mě informovalo, že jde o objekt bývalé ČKD, takže jsem nějakou představu měl. Jistotu jsem dostal až na místě,“ líčí. Na vzpomínky však není čas. „Musíte řešit mnoho aktuálních věcí. Hlavně nejde ovzpomínky, ale o zkušenosti, které můžete použít. A nejen vy, ale i kolegové, kteří v Sapě byli také.“

Po příjezdu do Vysočan viděl Čmakal kromě ohromného sloupu černého dýmu i halu o rozměrech 90x90 metrů v plamenech. Povolal další posily, Prahou zněly sirény. Do někdejší Kolbenky vyrazilo sedm profesionálních jednotek – dvě třetiny všech pražských hasičů – a 15 dobrovolných jednotek z hlavního města. Policie a úřady vyzvaly obyvatele přilehlých čtvrtí, aby nevětrali a nechodili k požáru.

V pražských Vysočanech mezi stanicemi metra Kolbenova a Vysočanská hořela...

Vzhledem k rozsahu požáru se Čmakal a spol. rozhodli povolat do služby policejní vrtulník s hasicím vakem – podruhé v historii Prahy. Během vlny veder na začátku srpna byly dvě policejní helikoptéry a jedna armádní neocenitelnými pomocníky s lesními požáry. Policejní Bell-412 tentokrát provedl okolo půl deváté jeden přelet. Pak se však musel vrátit kvůli poruše vaku na základnu v Ruzyni. Vrtulník má přitom u velkých požárů obrovskou výhodu v tom, že může dopravit vodu tam, kam hasiči kvůli žáru nemohou.

Čmakala porucha vrtulníku nechala klidným. „Byl to prostě jen další problém, který bylo potřeba vyřešit. Není čas na nějaké emoce,“ usmívá se. Mnohem větším problém pro něj bylo zjištění, že sklady jsou jen ve dvou třetinách budovy. V té zbývající se nacházejí dílny a v nich pro hasiče jedna z nejnebezpečnějších věcí: tlakové lahve. Ty mohou po zahřátí fungovat jako obrovské bomby. Dva měsíce předtím dokonce hasičům při mnohem menším požáru pomáhali snajpři URNA, kteří lahve na dálku odstřelili.

Na nic takového nyní nebyl čas ani prostor. Před půlnocí se podařilo největší riziko eliminovat. „Intenzivním chlazením jsme stáhli teplotu lahví a zároveň hasiči bojovali s plameny v místech okolo lahví tak, aby se na ně oheň dál nešířil a došlo ke snížení žáru,“ vypráví Čmakal. Až do dopoledne následujícího dne se hasičům nedařilo dostat dovnitř haly – i kvůli riziku zřícení konstrukce.

Čmakal byl při svém zatím posledním velkém zásahu nervóznější, než když dvakrát stál na okraji střechy hořící Sapy. „Když máte jako velitel zásahu zodpovědnost za více než 80 hasičů, je to větší adrenalin,“ říká.

Jiří Čmakal (vpravo) v rozhovoru se svým šéfem, ředitelem pražských hasičů Romanem Hlinovským (vlevo).

Z úst svého šéfa Hlinovského se však dočkal pochvaly. „Zvládl to bez problému. Být velitel zásahu není funkce, kterou byste se chlubil před holkama. Je zodpovědný úplně za všechno, dostat lidi dovnitř a ven, za policii i záchranku. Musí myslet na to aby měli všichni dost hasiva, ale také dost paliva, jídla, pití. Je jasné, že to nemůže zvládnout všechno sám. Dobrý velitel si musí umět zorganizovat lidi, kteří se o tyhle věci postarají. V sobotu jsem přijel už poměrně brzy a viděl jsem, že Jiří má svůj štáb, který fungoval a staral se o spojení, informace, jednotky a další věci. Z mého pohledu běželo všechno správně.“

V neděli před sedmou ráno mohl Čmaky do vysílačky oznámit: lokalizace. O pár desítek minut později, krátce před vystřídáním, pak vyjádřil jen dvě přání: dlouhý spánek a večer jedno pivko na chuť...

Klidu si neužil JIří Čmakal ani v pondělí 31. srpna, když velel čtyřem jednotkám hasičů při požáru plynu v Dejvicích...

Požár bývalé ČKD ve Vysočanech 22. srpna 2015.
Jiří Čmakal uvnitř vyhořelé haly v Malé Hanoji v roce 2008. Na podobné místo o...

Další slavné pražské požáry poslední doby

Veletržní palác (14. - 20. srpen 1974)
Šestipatrový palác v Holešovicích zachvátil tak mohutný požár, že splňoval parametry ohňové bouře. Ta nastává, když si oheň vytváří vlastní klima a proudění vzduchu, dělo se tak třeba po masivním bombardování během 2. světové války. Příčinou ohně, který multifunkční budovu kompletně zničil a dokonce se uvažovalo o jejím zbourání, bylo samovznícení chomáčů bavlny namočených ve fermeži. Škoda byla na tehdejší dobu rekordních 224 milionů Kčs.

Hotel Olympic (26. květen 1995)
V 18.03 zaznamenali recepční poplach v 11. patře karlínského hotelu. Hořela místnost pokojské a oheń se začal šířil rychle do dalších dvou pater. Někteří hosté v panice vylezli ven na parapety oken, ale ty všechny se podařilo zachránit. Sanitky odvážely intoxikované hosty, ze střechy zachraňoval lidi vrtulník. Pro osm z nich už ale bylo pozdě, dalších 34 lidí bylo zraněných. Jednalo se tehdy o nejtragičtější pražský oheň. Požár se škodou přes 37 milionů vznikl kvůli chladničce, těsně přiražené k dřevěnému obložení stěny, navíc na ní ležely časopisy a hadry.

African Safari Club (8. říjen 1996)
Ve Zborovské ulici na Smíchově začal v oblíbeném baru večer hořet rákos nad jedním ze stolů. Kvůli zamčeným dveřím se zpozdila záchrana některých hostů, na místě našli hasiči jednoho mrtvého a 12 zraněných. Tři z nich pak v nemocnicích také zemřeli. Nikdy nebyla úplně objasněna příčina požáru, jako nejpravděpodobnější verze je uváděno úmyslné zapálení. Žhářem mohl být jeden z mrtvých. Před smrtí se muž, v minulosti léčený na psychiatrii, podle svědectví přiznal lékaři.

Sídliště Opatov (2. únor 2006)
Byt ve 12. patře panelového domu začal hořet před druhou hodinou v noci. Hasiči po příjezdu našli unvitř tři uhořelé lidi a mrtvého psa. Další mrtvola ležela před panelákem, popálený muž se zabil skokem z okna. Osm lidí skončilo po nadýchání kouře v nemocnicích. Za tragédií stála pomsta. Dveře bytu, ve kterém byla drogová laboratoř, polili benzínem a zápalili dva muži, kteří se den předtím s jedním z mrtvých pohádali. Martin Šustr a Jan Dvořák dostali za tento čin 15, respektive 12 let vězení.

 V historické budově Průmyslového paláce na pražském Výstavišti vypukl , který se rychle rozšířil na celé levé křídlo budovy.
 V historické budově Průmyslového paláce na pražském Výstavišti vypukl , který se rychle rozšířil na celé levé křídlo budovy.

Průmyslový palác  (16. - 17. říjen 2008)
Podle prvního volání v 19.14 šlo o požár stánku na Výstavišti. O dvě minuty později už další telefonát mluvil o tom, že celé levé křídlo Průmyslového paláce je v plamenech. První jednotka dorazila po šesti minutách, k požáru se postupně sjeli všichni profesionální a dobrovolní hasiči z Prahy - 69 vozidel a 275 lidí. Požár, který vznikl na vařiči v kuchyňce výstavního stánku veletrhu zubařské techniky Pragodent, levé křídlo paláce kompletně zničil. Škoda byla vůbec nejvyšší v historii - miliarda korun.

Nádraží Florenc (27. říjen 2010)
Krátce po půlnoci přijali hasiči zprávu, že hoří jedna z opuštených budov ČD u autobusového nádraží. Policisté navíc hlásili, že uvnitř objektu určeného k demolici jsou dvě osoby, které se nemohou kvůli mřížím dostat ven. Když hasiči dívku a muže osvobodili, tak jim řekli, že uvnitř je zřejmě dalších až 10 lidí. I když se je snažilo zachránit celkem 23 jednotek hasičů, bylo již pro ně pozdě. Oheň se po dřevéné konstrukci rychle šířil. Během následujících hodin našli vyšetřovatelé na místě děvet mrtvých bezdomovců. Za nejtragičtejším požárem v Praze byla podomácku vyrobená svíčka jednoho z mrtvých.