Mluvčí jihomoravské policie Petra Vedrová řekla, že v Obřanech zemřela po několika ranách nožem čtyřiačtyřicetiletá žena napadená o rok starším manželem. Podle Vedrové je útočník již ve vazbě, hrozí mu až 18 let vězení.
Událost se stala ve středu kolem 22. hodiny. "Muže policie zatkla. V současné době je v nemocnici na ošetření," 
dodala mluvčí. Když záchranáři dorazili na místo činu, byla Monyová již po smrti. Její manžel utržil těžká bodná zranění a byl okamžitě převezen do nemocnice.
"Proto jej zatím nebylo možné vyslechnout. Motiv činu neznáme. Snad jej zjistíme při vyšetřování," uvedla mluvčí. Předpokládá, že muž bude za vraždu obviněn v nejbližších dnech.
Chtěla se rozvést
Monyová psala romány pro ženy zejména o rodině a vztazích a byla velmi úspěšná. Po Michaelu Vieweghovi byla druhá nejprodávanější. Její manžel Boris Ingr je nakladatel a její knížky vydával.
O TOM, CO ŘÍKALI O SVÉM VZTAHU, ČTĚTE ZDE |
Podle České televize provázely manželství už delší dobu neshody. Monyová se prý chtěla rozvést a dokonce se bála o život.
Na faceboovém profilu její příznivkyně se už ráno objevil tento vzkaz: "Dnes po šesté hodině ráno jsem měla nepříjemný budíček. Stále ještě doufám, že to není pravda, že napíšete ještě spoustu krásných knížek. Projíždím internetové zprávy a stále ani zmínka o tom, co jsem se ráno dozvěděla. Tolik bych si přála, aby to byl jen hloupý sen. Že zkrátka žijete dál."
SIMONA MONYOVÁNarodila se 17. 3. 1967 v Brně. První knihu vydala v roce 1996 a jmenovala se Osud mě má rád. Od té doby vydala dalších dvaadvacet úspěšných románů a čtyřiadvacátý vychází právě v těchto dnech. Mezi čtenářsky neoblíbenější tituly patří: Deník citového vyděrače, Kudlanka bezbožná, Otcomilky, Tchyně a uzený, Střípky z ložnic a další. Byla podruhé vdaná a měla tři syny. |
Brněnský literární vědec a šéfredaktor časopisu Host Miroslav Balaštík Monyovou označil za mimořádný fenomén. "Byla to jediná brněnská autorka, která měla obrovské publikum, zejména mezi ženami," řekl Balaštík. Tím, jak psala, však podle něj překračovala hranice ženské literatury i k náročnějšímu čtivu.
Síla čtenářské obce
Výjimečné bylo podle Balaštíka i to, že se Monyová neopírala o pomoc žádného profesionálního nakladatelství, ale svou tvorbu si v posledních letech dokázala vydávat sama, respektive s pomocí manžela. "Tento model většinou nefunguje, nedopadá to dobře. U Monyové se ukázalo, jaká je síla její čtenářské obce," řekl šéfredaktor.
Knihy Monyové se pravidelně umísťovaly i mezi nejpůjčovanějšími tituly brněnské Knihovny Jiřího Mahena. Podle Balaštíka měla autorka nakročeno, aby se stala i mimobrněnskou autorkou. Nejznámější byla podle něj ale především v Brně.
Přezdívka Viewegh v sukni, jak ji někteří nazývali, však podle něj na autorku neseděla. "Byl to spíš reklamní šot, nápad lidí, kteří jí chtěli pomoci, aby se dostala do povědomí," uvedl.
Poslední příběh? Plný vášně, intrik, žárlivosti, sexu, pomstychtivosti...Podle bibliografie na svých internetových stránkách napsala Monyová 25 knih a autorsky se podílela i na jednom CD. Letos jí vyšly tituly Citová divočina a Srdceboly. Druhou jmenovanou knihu představila jako příběh o manželství, které začíná okázale se vší parádou a končí na bojišti. "Je to příběh plný vášně, intrik, touhy, žárlivosti, sexu, paniky ze stárnutí, osobní nezralosti, lží a pomstychtivosti," uvedla na svém webu. Monyová v rozhovorech uváděla, že při psaní vychází ze své fantazie, ale i ze zkušeností svých a svých kamarádek. Přiznala také, že v běžném životě často přejímá styl a vystupování svých postav. "Když jsem psala román Roznesu tě na kopytech, kde je hlavním hrdinou muž, všichni kolem mě říkali, jak jsem zhrubla," uvedla před několika lety. |
