Společnost byla vždy rozdělená, sociální sítě to ale ukázaly, tvrdí odborník na data

Lidovky.cz: Server Lidovky.cz se rozhodl podívat na jednotlivé skupiny na sociálních sítích a z dat zjistil, že nesystémové strany, které jsou často uváděny ve zprávě o extremismu ministerstva vnitra, mají většinou podporovatele, kteří sledují především alternativní zpravodajské servery a magazíny. Co na tyto výsledky říkáte?
Scénu sleduji dlouho a pomocí jiných nástrojů jsem přišel na stejné výsledky. Tento stav se už více méně dva roky nemění. Z mého pohledu to ukazuje, že ta scéna je stabilní a to rozdělení funguje, jak už to bylo vidět před dvěma lety.

Lidovky.cz: Takže je to nějaký dlouhodobý trend, že je ta společnost tak rozdělená? Co to způsobilo?
Je to normální, že lidé čtou zpravodajství ze serverů, které jsou jim bližší. Dříve si lidé také vybírali tisk. Jiné však je, že díky sociálním sítím tento trend zesílil. Lidé totiž už nekupují celé noviny, ale chodí přímo na jednotlivé zprávy na internetu.

Lidovky.cz: V čem je to problematické?
Vzniká jim jen mozaika zpráv, které je zajímají. Oslabuje se role těch zpravodajských titulů, které dříve přinášely konzistentní pohled na realitu. Nevytváří se tak ten mix článků, který přináší čtenáři i něco, co nechce číst. Noviny musí mít zprávy pestré a tohle chozením na jednotlivé články na internetu mizí.

Lidovky.cz: Není tedy problém především v personalizaci obsahu, který Facebook, ale i vyhledávače čtenářům servírují?
Ty algoritmy nepadají z nebes a kopírují chování člověka. Oni se nesnaží jako editoři v novinách to namíchat, ale doručit to nejlepší.

Lidovky.cz: Díky sociálním sítím je víc než kdy jindy vidět, že je společnost rozdělena. Je to tím, že k sobě mají teď jednotlivé sociální bubliny blíže a třeba díky Facebooku do sebe názorově narážejí?
Sociální sítě tohle otevřely. V sociálních bublinách jsme žili už dříve, ale moc jsme o tom nevěděli. Kamarádíme prostě s lidmi s podobnými názory a sociálním statusem. Střetávat se neustále s někým, kdo má radikálně jiné názory, stojí dost energie a lidé volí, co je jednoduší.

Lidovky.cz: Bude se tedy díky sociálním médiím nadále ta propast mezi skupinami prohlubovat, nebo může nastat zlom a začne se to spojovat?
Šance je, že se lidé spolu naučí mluvit. Jediné, co se může změnit, je že se diskuze kultivuje, ale to neudělá Facebook. Něco se však mění. Lidé začínají ignorovat ty nejradikálnější lidi s jejich názory.

Lidovky.cz: Jak média živí ony jednotlivé sociální bubliny?
Je zapotřebí tam dát ještě jeden pohled. Když se podíváte na ta data, tak většina nejsdílenějších příspěvků nejsou zprávy, ale referování o tom, co si kdo myslí. Čím silnější ten názor člověk vyjádří, tak tím má větší šanci, že se dostane do médií. Například hodně to dělají Parlamentní listy.

Lidovky.cz: Takže komplexnější analýza o nějakém problému nemá takový dosah, než když se osobnost naštve u Facebooku a napíše naštvaný příspěvek, který pak převezmou média?
Přesně tak. Fungují tam emoce. Kdybyste některé příspěvky před lety vydal v novinách, tak to neoznačíte ani za novinařinu. Na internetu to ale má takový status. Témata, která na sebe vážou silnější emoce, mají teď šanci se víc dostat do médií, protože na sebe strhnou větší pozornost. Každá média se o to trochu snaží, ale třeba u Parlamentních listů je to základní princip.

Lidovky.cz: Když se podíváme na data serveru Lidovky.cz, tak jsou vidět zajímavé výsledky například u na politické scéně zavedené ČSSD, kde jsou alternativní servery jako Parlamentní listy velmi silně zastoupené. Navíc takové ANO, které se prezentuje jako hnutí, co chce změnit zavedené pořádky, má publikum, jež čte především mainsteamové servery. Není to zvláštní?
Jsou tam dva rozdílné důvody. ČSSD je konglomerát různých sociálních skupin a tak byla už Milošem Zemanem koncipována.

Lidovky.cz: Což znamená?
Jsou tam rozdílné skupiny lidí. Najdeme tam fanoušky demokracie tak konzervativních proudů. Podívejme se třeba na poslance Jaroslava Foldynu. Ta strana je vnitřně rozpolcená a to se projevuje i v tom lajkování.

Lidovky.cz: A co hnutí ANO?
Je to strana cílící na střední třídu a lidi, které politika moc nezajímá. Říkají, že ať se nestaráte o politiku a že to vyřeší za vás. Pokud někdo reprezentuje průměrného Čecha, tak je to právě ANO. Když se podíváte na středostavovskou konstrukci, tak se zaměřuje na lidi ve firmách a státní správě a přináší řešení, které znají z těch firem.

Lidovky.cz: Jak je to v zahraničí? Je ta společnost více „bublifikována“? Třeba politolog Jan Mlejnek tvrdí, že třeba v USA je díky prezidentským volbám společnost více rozdělena, než tady. Nás to ale prý čeká taky.
Spíš je otázka, že v současnosti jsou vypjatá témata, na kterých se společnost štěpí. Dělal jsem podobná data, jako máte vy, pro Rakousko a teď dělám pro Francii. Když se podíváme na Rakousko a jejich prezidentské kandidáty, tak se to štěpí podobně jako u nás. Štěpí se v nárocích na sociální systém, migraci a podobně. Doba posledních let je dobou vypjatých emocí. Podle mého názoru zažívají i v USA něco, co my tady. To je emancipace různých skupin, které nebyly slyšet.

Lidovky.cz: Kolik takových lidí v Česku je?
Dejme si pozor při hodnocení těchto polarit. Vidím na sociálních sítích jen aktivní lidi. Ty počty by pak nemusel být tak velké. Navíc to co rezonuje na sociálních sítích, nemusí být tak silné téma ve společnosti.

Lidovky.cz: Jako třeba konvoj NATO, který pojížděl Českem? Na sociálních sítích to vypadalo, že se bude skoro skákat pod transportéry, aby neprojely, nakonec ale uvítání spojenců bylo nejbouřlivější...
Tyto pozorování mají dva parametry. Jestli mě to zajímá a o tom vždy mluvíme, a pak je tam ten druhý fakt: jak je to pro mě důležité. To se na sociálních sítích nedá měřit. Příkladem může být téma migrace, které na sociálních sítích žilo a ve volbách bylo naprosto nezajímavé.

Lidovky.cz: Mluvíme tady o polarizované společnosti. Nelze ale asi předpokládat, že by tu byly jen dva tábory, jak se často uvádí třeba pražská kavárna proti příznivcům Miloše Zemana. Můžeme říct, kolik je tedy těch skupin?
Myslím, že ve skutečnosti máme minimálně čtyři skupiny lidí. Máme tu liberální část, část socialistická, konzervativní a taková ta technokratická, která inklinuje k tomu například volit Andreje Babiše. Sice mají jednotlivé skupiny určité rysy, ale uvnitř skupin se to začne u jednotlivých otázkách štěpit. Příkladem je migrační krize či vztah k Rusku. Společnost je prostě složitější.

Lidovky.cz: Jak tyto skupiny může ovlivňovat ruská propaganda, o které se často v souvislosti s alternativními servery mluví?
Musíme vždy zvažovat dvě věci. Jednou je proputinská propaganda, která je součástí informační války. Druhou věcí je ale otázka, jestli ve společnosti nejsou nějaké příčiny, které to šíření usnadňují. Je nutné neustále zvažovat, co je reálná frustrace lidí a co je dejme tomu nějaká vysloveně nucená antisystémová propaganda. Tyto věci se mohou snadno zaměňovat. Je tu spoustu serverů, které slouží jako pračka na špinavé informace. Je tu ale i hodně lidí, kteří jsou zoufalí a frustrovaní a přes ně se ty informace šíří samy.

Lidovky.cz: Ti lidé mají pocit, že nejsou slyšet a ten Facebook jim dává hlas?
Ano a ke všemu mají pocit, že ta demokracie je tady jen na papíře a mají pocit, že svoboda je tu abstraktní. Pokud je vaše sociální pozice ohrožena, tak je pro vás svoboda slova či volné cestování prostě abstraktní záležitost, protože na cestování třeba nemáte. Pak je ta úvaha, že byl bolševik lepší prostě pochopitelná.

Lidovky.cz: Dá se nějak vymanit ze sociálních skupin, kam jsme zapadli?
Určitě se dá. Můžete si začít kupovat papírové noviny, abyste získal širší přehled na jednom místě. Když si přečtete od začátku do konce třeba Lidové noviny, tak získáte sice určitý pohled na svět, ale bude víc diverzifikovaný, než ta palba článků, které se vám hodí do krámu. V bublinách ale žijeme a to není celý svět. Je proto důležité se ptát a nenacházet jednoduché odpovědi.