„Celou světskou politiku dneska řídí Spojené státy. A malé státy jako Česko s tím těžko mohou něco dělat,“ říká výbornou češtinou Vladislav Nikolič, který spolu s pětatřiceti svými krajany z jižního Banátu přijel v neděli na týdenní návštěvu České republiky. Srbské Čechy, z nichž naprostá většina v zemi svých předků ještě nikdy nebyla, pozvala radnice v Hluboké nad Vltavou, která také hradí veškeré náklady jejich pobytu.
Přestože banátští Češi, takřka všichni v důchodovém věku, nechtějí příliš mluvit o politice, s odtržením Kosova od Srbska nesouhlasí nikdo. „Víte, co mě nejvíc mrzí? Čtyřicet let jsem pracoval a každý rok šla část mojí výplaty na Kosovo. Tam to totiž vždycky byla divočina a vždycky také zůstane,“ říká další srbský Čech Václav Mizera. Tisíce Srbů se podle něj nyní musejí smířit s tím, že celý život dopláceli na zemi, kterou jim nyní někdo sebere. Ostatní banátští Češi, jejichž předci se usadili v Srbsku už přes 180 lety, jen tiše přikyvují. Žádné „odvety“ Srbů za to, že česká vláda uznala nezávislost Kosova, se ale nebojí.
Vzpomínají na Jugoslávii
„To víte, že do toho budou trochu foukat. O nějaké zášti ale nemůže být ani řeč. Srbové se k nám Čechům chovali dobře před sto lety a budou se tak chovat pořád,“ říká Mizera. V Srbsku navíc údajně panuje přesvědčení, že české vládě vlastně jiné řešení nezbylo. „Nahnali vás do toho Američani. Co jste mohli dělat? Je to jako s tím radarem, který u vás chtějí postavit,“ tvrdí Nikolič.
Kromě toho, že se takřka všichni srbští Češi odvolávají na velkou politiku, proti které jsou malé státy údajně bezmocné, vzpomínají s nostalgií na časy bývalé Jugoslávie a jejího tehdejšího „vůdce“ Josipa Broze Tita. „U nás v Banátu těžko najdete někoho, kdo by na Jugoslávii nadával. A stejný názor má dnes určitě i řada Chorvatů či Slovinců. Neválčilo se, byla práce... Měli jsme se tenkrát lépe než vy,“ tvrdí sedmašedesátiletý Josef Veselý, předseda kostelní rady.
Po rozpadu Jugoslávie prý lidé přišli o práci a důchody nestačí na pokrytí základních lidských potřeb. „Já mám důchod 100 eur, tedy 2500 korun,“ říká Barbora Chánová. Kdyby radnice v Hluboké nad Vltavou nezaplatila srbským Čechům 300 tisíc korun na výlet do Česka, zřejmě nikdy by se podle ní ve svém věku už do vlasti svých předků nepodívali. „Kdyby se někomu zdálo, že utrácíme moc peněz za neznámé krajany, vězte, že v letech 1993 až 1995 pozvala italská občanka Maria Nella Berto každý rok autobus hlubockých důchodců do Itálie a hradila jim ubytování a stravu, což by si tenkrát sami nemohli dovolit. A teď jen vracíme, co nám poskytli jiní,“ říká hlubocký starosta Tomáš Jirsa.
Přestože banátští Češi, takřka všichni v důchodovém věku, nechtějí příliš mluvit o politice, s odtržením Kosova od Srbska nesouhlasí nikdo. „Víte, co mě nejvíc mrzí? Čtyřicet let jsem pracoval a každý rok šla část mojí výplaty na Kosovo. Tam to totiž vždycky byla divočina a vždycky také zůstane,“ říká další srbský Čech Václav Mizera. Tisíce Srbů se podle něj nyní musejí smířit s tím, že celý život dopláceli na zemi, kterou jim nyní někdo sebere. Ostatní banátští Češi, jejichž předci se usadili v Srbsku už přes 180 lety, jen tiše přikyvují. Žádné „odvety“ Srbů za to, že česká vláda uznala nezávislost Kosova, se ale nebojí.
Vzpomínají na Jugoslávii
„To víte, že do toho budou trochu foukat. O nějaké zášti ale nemůže být ani řeč. Srbové se k nám Čechům chovali dobře před sto lety a budou se tak chovat pořád,“ říká Mizera. V Srbsku navíc údajně panuje přesvědčení, že české vládě vlastně jiné řešení nezbylo. „Nahnali vás do toho Američani. Co jste mohli dělat? Je to jako s tím radarem, který u vás chtějí postavit,“ tvrdí Nikolič.
Kromě toho, že se takřka všichni srbští Češi odvolávají na velkou politiku, proti které jsou malé státy údajně bezmocné, vzpomínají s nostalgií na časy bývalé Jugoslávie a jejího tehdejšího „vůdce“ Josipa Broze Tita. „U nás v Banátu těžko najdete někoho, kdo by na Jugoslávii nadával. A stejný názor má dnes určitě i řada Chorvatů či Slovinců. Neválčilo se, byla práce... Měli jsme se tenkrát lépe než vy,“ tvrdí sedmašedesátiletý Josef Veselý, předseda kostelní rady.
Po rozpadu Jugoslávie prý lidé přišli o práci a důchody nestačí na pokrytí základních lidských potřeb. „Já mám důchod 100 eur, tedy 2500 korun,“ říká Barbora Chánová. Kdyby radnice v Hluboké nad Vltavou nezaplatila srbským Čechům 300 tisíc korun na výlet do Česka, zřejmě nikdy by se podle ní ve svém věku už do vlasti svých předků nepodívali. „Kdyby se někomu zdálo, že utrácíme moc peněz za neznámé krajany, vězte, že v letech 1993 až 1995 pozvala italská občanka Maria Nella Berto každý rok autobus hlubockých důchodců do Itálie a hradila jim ubytování a stravu, což by si tenkrát sami nemohli dovolit. A teď jen vracíme, co nám poskytli jiní,“ říká hlubocký starosta Tomáš Jirsa.
