Mezi kandidáty není ani jeden takový, který by vzbuzoval přímo odpor. Není tam žádný komunista ani typ Miroslava Sládka, který by se nežinýroval s otevřeným rasismem.
Jinými slovy: v těchto volbách není žádný český Le Pen, který by mohl – tak jako francouzský originál v roce 2002 – překvapivě postoupit do finále, a to za podmínky, že by v prvním kole všichni volili srdcem.
Jenže toto plus má i odvrácenou stranu. Není-li tu Le Pen, který by mohl překvapivě postoupit do finále, není tu ani velká šance, že by se proti němu spojili všichni demokraté. Ta úvaha míří ke konkrétní představě.
Pokud Zeman není českým Le Penem, proti kterému by se ve finále všichni spojili, a Fischer byl donedávna považován za jediného kandidáta, který ho může ohrozit, nenahrálo by „zaříznutí“ Fischera v prvním kole právě Zemanovi?
Na tu otázku ještě nelze odpovědět. Zeman je jasným favoritem, takovým, který může ve druhém kole porazit jak Fischera, tak Schwarzenberga. Ale pokud může Zemana ve finále ohrozit jeden z těchto mužů, pokud by jeden z nich dokázal mobilizovat „proti českému Le Penovi“, je to spíše Schwarzenberg. Tedy budeme-li volit už v prvním kole rozumem.