Jsem voličem Jiřího Čunka. Volil jsem ho v druhém kole senátních voleb. Volil jsem ho přesto, že se v týdnu před druhým kolem nechal snímat televizí, jak zahajuje bourání proslulého pavlačového domu ve Vsetíně. Připadalo mi to populistické a já populismus nemám rád. Čunkova pověst schopného regionálního politika však u mě rozhodla v jeho prospěch. Výše uvedená fakta mě snad dávají legitimitu k tomu, co teď napíši.
Jestliže je Jiří Čunek nevinný, mělo by být v jeho zájmu, aby se nespokojil se zastavením vyšetřování své kauzy (nebo svých kauz, už se v tom nevyznám), ale aby prošel řádným soudním líčením. Poté, co by byl zproštěn viny, by měl podat trestní oznámení na všechny, kdo mu tyto komplikace způsobili. Jestliže se Čunkovy kauzy uzavřou v současném stavu a vše se odloží, jako by se nic nestalo, a Jiří Čunek se dokonce do vlády vrátí, zůstane asi v národě po této kauze výrazná pachuť.
Také podpora lidovců by neměla Jiřího Čunka uspokojit. Lidovci jsou stranou, která má svou vnitřní disciplinu, a pevný elektorát, ať se děje, co se děje. To by však mělo odpovědného politika uspokojit jen v předvolebním boji, nikoliv však v současné situaci. Je-li však Jiří Čunek alespoň trochu odpovědný politik, měl by si uvědomit, že jestliže jeho nynější kauza nedopadne dobře, bude už asi jeho strana nenávratně poškozena.
Lidovci však nejsou jedinou stranou s touto podivnou disciplinou. Pominu-li KSČM, u které je to záležitost historická, pak tento fakt překvapuje u pražské ODS. Budí-li tanečky Pavla Béma a jeho družiny kolem národní knihovny spíše úsměv, pak po jejich nynější výhružce, že v případě nezvolení Václava Klause prezidentem rozbijí nynější vládní koalici, mi už tento úsměv na rtech zamrznul. Ještě, že se ta ODS mimo Prahu chová docela rozumně.
Na závěr chci vznést na Jiřího Čunka požadavek. Nesplní-li výše uvedené požadavky, tj. úspěšné procesní řízení před soudem a následné trestní oznámení na všechny, kteří ho falešně obvinili, nechci ho vidět ani ve vládě, ani v senátu, do kterého jsem ho zvolil. Lidovci ať si ho nechají předsedou, když jím to nevadí.
Jestliže je Jiří Čunek nevinný, mělo by být v jeho zájmu, aby se nespokojil se zastavením vyšetřování své kauzy (nebo svých kauz, už se v tom nevyznám), ale aby prošel řádným soudním líčením. Poté, co by byl zproštěn viny, by měl podat trestní oznámení na všechny, kdo mu tyto komplikace způsobili. Jestliže se Čunkovy kauzy uzavřou v současném stavu a vše se odloží, jako by se nic nestalo, a Jiří Čunek se dokonce do vlády vrátí, zůstane asi v národě po této kauze výrazná pachuť.
Také podpora lidovců by neměla Jiřího Čunka uspokojit. Lidovci jsou stranou, která má svou vnitřní disciplinu, a pevný elektorát, ať se děje, co se děje. To by však mělo odpovědného politika uspokojit jen v předvolebním boji, nikoliv však v současné situaci. Je-li však Jiří Čunek alespoň trochu odpovědný politik, měl by si uvědomit, že jestliže jeho nynější kauza nedopadne dobře, bude už asi jeho strana nenávratně poškozena.
Lidovci však nejsou jedinou stranou s touto podivnou disciplinou. Pominu-li KSČM, u které je to záležitost historická, pak tento fakt překvapuje u pražské ODS. Budí-li tanečky Pavla Béma a jeho družiny kolem národní knihovny spíše úsměv, pak po jejich nynější výhružce, že v případě nezvolení Václava Klause prezidentem rozbijí nynější vládní koalici, mi už tento úsměv na rtech zamrznul. Ještě, že se ta ODS mimo Prahu chová docela rozumně.
Na závěr chci vznést na Jiřího Čunka požadavek. Nesplní-li výše uvedené požadavky, tj. úspěšné procesní řízení před soudem a následné trestní oznámení na všechny, kteří ho falešně obvinili, nechci ho vidět ani ve vládě, ani v senátu, do kterého jsem ho zvolil. Lidovci ať si ho nechají předsedou, když jím to nevadí.
