Ne zrovna šťastných pokusů o zahlazení následků po dolování uhlí nebo lámání kamene ekologové v Česku napočítali desítky. Teď mají v ruce argument, který by měl bezhlavé srovnávání terénu poničeného těžbou zastavit.
ČTĚTE TAKÉ: |
Je jím nově dokončená vědecká studie, na které uplynulých pět let pracovali přední čeští přírodovědci. Rozsáhlý dokument definitivně dokládá, že řada českých lomů, hald, rašelinišť či pískoven je domovem tisíců vzácných přírodních druhů. A „záchranné“ zásahy člověka by se jim měly – pokud to v danou chvíli jde – přizpůsobit.
„Studie má vymyslet způsob a v podstatě i návrh pro legislativu, jak postupovat například v situaci, kdy není nutné určité území vracet do zemědělského půdního fondu a zároveň je pro něj lepší nechat jeho obnovu úplně nebo zčásti na přírodě,“ řekl ředitel odboru geologie ministerstva životního prostředí Martin Holý.
Ostrůvky divočiny mezi poli a loukami
Území poničených těžbou, která by bylo ideální nechat bez dramatičtějších zásahů, jepodle ekologů mnoho. „Zjistili jsme, že ze zkoumaných více než osmdesáti míst se to týká asi třiceti procent. Podle nás by se způsoby rekultivací měly přizpůsobit aktuálnímu stavu krajiny. Nechceme úplně vylučovat ani lesnické a zemědělské rekultivace, ale nesmí škodit,“ vysvětlil šéf průzkumu a ředitel Ústavu pro ekopolitiku Tomáš Gremlica.
Přestože výsledky studie předčily všechna očekávání, o výskytu vysokého počtu vzácných přírodních druhů na těžbou zdevastovaných územích přírodovědci debatují už desítky let. „Příčinou této rozmanitosti přírody je fakt, že třeba ve starých lomech vzniká jakýsi ostrůvek divočiny mezi poli a loukami. Jsou v něm biotopy, které v ostatních místech v krajině už dávno zanikly – zničilo je zemědělství,“ podotkl i ekologz Hnutí Duha Vojtěch Kotecký.
Mezi zkoumanými územími vědci objevili i rarity. „Například na postupně zarůstající haldě bývalého uhelného dolu Rona na Kladensku jsme našli přes 200 druhů cévnatých rostlin. Některé patří k ohroženým nebo k chráněným,“ řekl Gremlica.
Nejrůznějšími druhy vzácných rostlin, jako je třeba vratičkaměsíční, jsou prošpikovány i lomy v obci Vápenná v Olomouckém kraji. „Občas sem chodím i s dětmi. Je tu kouzelná scenerie, připomíná mi filmy o Vinnetouovi,“ poznamenal k tomu místostarosta Vápenné Zdeněk Profous.
Financování sanací a rekultivací je záležitostí především těžařských firem. Od roku 1994 si pro ně musí každá taková organizace vytvářet finanční rezervu. Stát hradí obnovu krajiny ve výjimečných případech – například při odstraňování ekologických škod po těžbě uhlí na Ostravsku či Karvinsku.
Drahé rekultivace
Právě ekonomická stránka věci přitom ekologům při prosazování přirozené obnovy zdevastované krajiny nahrává.
„Zatímco klasické způsoby rekultivací, kam patří třeba technická – urovná se terén a přemísťují se obrovská množství zeminy –, vycházejí až na půl druhého milionu korun za hektar, náklady související s přirozenou ekologickou sukcesí se pohybují kolem desítek tisíc korun,“ upřesnil Gremlica.
