Podle médií se nicméně starší z bratrů postupně začal projevovat jako náboženský radikál, přičemž zkušenosti lidí z jeho okolí ukazují, že měl dlouhodobě problematické projevy. Byl agresivní, dívkám, s nimiž chodil, spílal, a dokonce je i bil, čímž si v jednom případě vysloužil obvinění z domácího násilí.
"Křičel na ni, že je to děvka nebo prostitutka. Občas tak zuřil, že shazoval nábytek nebo házel věcmi," sdělily například kamarádky Tamerlanových dívek. Útočně se choval i v tělocvičně, kde například ostatním bral jejich věci. Jednou za svého nejlepšího přítele označil člověka, který byl před zhruba dvěma lety brutálně zavražděn se dvěma dalšími muži. Policie našla těla s prořízlými hrdly a hromadou marihuany. Vražda nikdy nebyla vyšetřena.
Džochar Carnajev (v bílé kšiltovce) s bratrem (černá kšiltovka) přihlíží maratonu chvíli před útokem
Podle šestadvacetiletého bratrance Zaura Carnajeva se Tamerlan "vždy dostával do problémů". "Nikdy nebyl šťastný, nikdy se neusmíval. Byl zvyklý bít svou přítelkyni. Nebyl to příjemný člověk," řekl podle Boston Globe. Zaur také Džochara před jeho bratrem varoval.
Džochar se zdál méně problémový. Lidé, kteří ho znají, říkají, že to je přátelský a pohodový teenager. Muž, kterého jeho otec nazval andílkem, rád podle svých přátel chodil na večírky, z nichž dva údajně navštívil po pumovém útoku, a věřil, že nejlépe, jak se popasovat se světem, je kouřit marihuanu.
ČTĚTE TAKÉ: |
První náznak "něčeho zlověstného pod povrchem" podle Boston Globe je ale Džocharova twitterová zpráva u příležitosti loňského bostonského maratonu, kdy použil verš z koránu používaný radikálními muslimskými duchovními a propagandisty. Jestliže studujícímu Džocharovi se podařilo získat loni 11. září americké občanství po kontrole jeho čistého trestního rejstříku a zvládnutí testů z angličtiny, nezaměstnanému Tamerlanovi musela stačit zelená karta. Pro násilnickou minulost se naturalizovaným Američanem nestal.
V domě rodičů často zasahovala policie
Na vývoj myšlení obou bratrů mohl mít vliv i rozpad manželství jejich rodičů, kterému prý předcházelo dlouhé období hádek, kvůli nimž byla do jejich bytu často přivolávána policie. Zhruba před dvěma lety se jejich rodiče odstěhovali do Ruska. Od té doby se Džocharovi, po úspěšném absolvování střední školy, přestalo dařit na vysoké, kde začal propadat v několika předmětech. A od února po něm už na škole nebylo vidu, ani slechu.
Šokující byla novina o jejich účasti na atentátu i pro jejich známé v kyrgyzském Tokmoku, kde mezi čečenskou menšinou nějakou dobu žili. Sousedé je označili za slušné a poslušné hochy a jejich rodinu za "vzdělanou a kulturní".
